Hrubý Jeseník a Hanušovická vrchovina (1) za jelení říje, přechod přes Tři kameny na Šerák a Keprník

Dvoudenní výšlap přes Primiswald, Tři kameny, Brannou, Šerák a Keprník za jelení říje (1)

Vím, máte pravdu, v Jeseníkách jsme letos již byli mnohokráte. No ale když ono je tam pořád kam chodit… Je těsně po prázdninách, začátek září, větrno a zima jako v Rusku. Ale slunečno. Mířím opět na Červenohorské sedlo s plánem na hezký asi 50kilometrový výšlap na pomezí Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny.

Takže jako obvykle. Startovní pivo a polévka na Chatě Červenohorské sedlo (1 013 m). Bez dalšího lelkování batoh na záda a hupky dupky za prvními kilometry. Přes rozcestí u pomníčku, který upomíná na letecké neštěstí z 18. září 1967, při kterém zahynula vedle dvou dospělých i malá tříletá Ivanka (vždy mě z toho zamrazí), mířím k severozápadu na rozcestí Pod Šindelnou (1 050 m).

Kouty nad Desnou a Primiswald

Na rozcestí měním směr a nabírám kurz více k jihu. Po široké lesní cestě za hezkých výhledů na mohutné zalesněné kupy Jeseníků. Přestože je stále chladno, motýli poletují po květech. Především okáči a babočky. Brzy se otevřou výhledy na lyžařské sjezdovky, Kouty nad Desnou, vyhlášené lyžařské středisko, se nezadržitelně blíží.

Kolem jednoho z turistických přístřešků nad Kaskádami Divokého potoka se záhy dostávám na Suchostránskou cestu (775 m) a na rozcestí Pod Suchou horou (665 m). Líznu to okrajem Koutů nad Desnou a centrem (560 m) k železniční stanici Kouty nad Desnou (550 m), kde zrovna vyčkává vlak do Nezamyslic. Z vlaku ale nic nebude, čeká mě táhlé stoupání z Koutů. Zprvu to jde hodně vzhůru, pak se ale příjemná traverzvová lesní cesta jen tak mírně "houpe". Hříbky rostou, po stráních je roztroušeno množství drobnějších skalisek.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na rozcestí Selská cesta (580 m) se dávám do řeči s borcem v autě, kterého jsem před chvíli viděl přijíždět přes pastviny. Na obhlídce lesa? Ne, krmit daňky. Má tam dole oboru a také špatného souseda, který jim zahradil příjezdovou cestu. Děsí se, jak budou zvířata krmit v zimě. Řeč se stáčí na těžkou práci v lese, že dnes je to spíše o nouzi. A ačkoliv ceny dřeva se šplhají do nebetyčných výšin, za vytěžený kubík nedostávají ani o cent navíc. I přes rostoucí ceny pohonných hmot, náhradních dílů…

Loučíme se, pánovi volá manželka s obědem, já pokračuji vpravo po úzké asfaltové silničce, která spojuje údolí Přemyslovského potoka s Kouty nad Desnou. Za chvíli jsem v horské osadě Primiswald (630 m), která byla založena v roce 1651. Dnes se však již nejmenuje Primiswald, nýbrž Přemyslov… Je zde pár (asi) rekreačních chalup, jinak zde lištičky dávají dobrou noc. Krásný kout Jeseníků.

Vzhůru na Tři kameny a dolů do Branné

Na nejbližším rozcestí další cesta pokračuje vlevo. Prudce vlevo po zpevněné uzoučké silničce. Jde to hezky traverzem a za občasných parádních výhledů do okolní krajiny. Míjím lesní boudu, která by se dala využít k bivaku, fotím drabčíka a již je tady rozcestí Bukovice (675 m) na horním konci obce Bukovice, dříve Buchelsdorf. Jedná se o místní část Velký Losin. Ano, těch Velkých Losin známých z čarodějnických procesů.

Následuje stoupání, kupa zákrut i nějaká ta serpentinka. A nikde nikdo. Pár dní po prázdninách. Přes krásné louky s výhledy a rozcestí Pod Jelení skalkou (740 m) vede další cesta lesem. Po stoupající lesní cestě vysypané kamennou drtí. A již je tady turistický přístřešek na rozcestí Tři kameny, útulna (897 m) a po dlouhé době první člověk. Cyklista. Vlastně elektrocyklista. Či elektrický cyklista?

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

K dalšími cíli, jednomu z hlavních bodů na trase, to je již jen pár kroků. Tři mohutné mrazové sruby dosahující výšky až 30 metrů daly pojmenování i nádhernému vyhlídkovému vrcholu - Tři kameny (920 m). Ze skalní vyhlídky na pomezí Hrubého Jeseníku a Hanušovické vrchoviny se otevírají úžasné výhledy. Jako na dlani mám vrchy Mravenečník a Dlouhé stráně se známou PVE Dlouhé stráně, nezaměnitelný Praděd (1 492 m), nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. To na východě. Na západě a severním směrem pak vidím k Branné, na Králický Sněžník s rostoucí novou rozhlednou, i na novou Dalimilovu rozhlednu nedaleko chaty Paprsek v Rychlebských horách.

Mám za sebou asi 20 kilometrů, takže si dám chvíli pauzu a pěkně v klídku si vychutnávám nádherné a nezvyklé výhledy. V závětří a na sluníčku je i docela příjemně teplo. Dokonce tak, že si musím dát vrcholovku. Tak snad plechovkové pivo dokoupím v Branné.

Z vrcholu Tří kamenů to jde dolů docela svižně. Přes hezkou paseku s hezkou chatou po kamenitých lesních cestách a pěšinách pokračuje putování k pastvinám s elektrickými ohradníky. Hezky to v nich lupe. Putování oživí chrobák velký, další drabčíci. Obzvláště mě pak těší setkání se střevlíkem hrbolatým (Carabus variolosus), který je u nás poměrně zřídkavým druhem.

V další osadě zvané Nové Losiny (620 km) je kupa hezkých roubených stavení. Přestože se jedná o nové stavby, oku lahodí. Následuje další stoupání, pak klesání, stoupání a další sešup. To se mně však do cesty v osadě Františkov (545 m) staví do cesty příjemná hospůdka. A protože zrovna dnes mají bramboračku, zastavuji se zde. Na bramboračku a pivo. Obojí vynikající.

Další cesta je trochu vopruz, vede po cestě. Co se dá dělat. Dotlačím to takhle až do Branné (578 m), kde to beru k hradu Branná. O něm si, v případě zájmu, můžete více přečíst v jiném článku, tady se více rozepisovat nebudu. Na náměstí v Branné (643 m), která se dříve jmenovala Kolštejn, se stavuji v cukrárně. Mám spadeno na jejich vyhlášené trubičky, které při srpnové návštěvě neměli. Dnes mám štěstí.

Linie opevnění a bivak s fantastickým západem Slunce a posezením u ohně

Po dokoupení proviantu omrknu zdejší hrad i hezký kostel sv. Michaela Archanděla z roku 1614. V podvečerním světle hezky bíle září. Centrum Branné je opravdu hezky opravené. Okolo hřbitova se zvonicí a empírovou kaplí z roku 1810 musím valit dále. Den se krátí a rád bych stihl západ Slunce. Přes rozcestí Branná, silniční průtah (665 m) kousek po cestě a pak doleva přes pastviny k linii ŘOPíků prvorepublikového opevnění.

V sedle Kutný vrch (764 m) se nezdržuji a okolo dalších bunkrů rychle stoupám po loukách na hřeben. Za zády defilují vrcholy Hrubého Jeseníku s Šerákem, Keprníkem i Vozkou, přehlédnout nelze ani Tři kameny, na kterých jsou strávil příjemné a nezapomenutelné chvíle. A již je tady rozcestí Kutný vrch, hřeben V (800 m), kde mám dnes v plánu skončit.

Rozkládám karimatku se spacákem, dnes budu bivakovat na jednom z ŘOPíků, a rychle valím fotit zapadající Slunce. Vyšlo to, ještě jsem měl čtvrthodinovou rezervu. Slunce zapadá za hřeben Králického Sněžníku a Sušiny, k jihu a západu se otevírají úžasné výhledy na Hanušovickou vrchovinu i na Orlické hory.

Nachystám trochu dřeva a na upraveném ohništi za soumraku zapaluji slabý oheň. Posezení pod hvězdnou oblohou je opravdu úžasné. Všem doporučuji. Do nočního ticha rušeného jen syčením ohně a praskotem dřeva se ozývá bučení krav? Někde od Starého Města? Poslouchám, poslouchám, ale ony to nejsou krávy, to jsou jeleni! Je to možné? Vždyť je teprve 3. září! A opravdu, brzy těch "krav" řve v okolí plno. Tak to letos začala jelení říje opravdu brzy. Paroháče asi zmátlo chladné počasí, které svírá krajinu minimálně od poloviny srpna.

• Dokončení článku
• Orientační trasa treku na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.