Treking > Treky, turistika > uristika v Beskydech, tipy na pohodové túry pro (nejen) rodiny s dětmi
Turistika v Beskydech, tipy na pohodové túry pro (nejen) rodiny s dětmiTuristika vhodná i pro rodiny s dětmi, túra přes Kotař na Prašivou12.12.2012 | Otakar Brandos
Pokud máte malé děti, jste, co se délky túry týče, obvykle poměrně limitováni. Nemůžete si naplánovat dlouhou túru, jakou byste zmákli, kdybyste byli v horách sami. Tedy pokud nechcete dětem hory zošklivit… S dětmi je potřeba myslet na častější přestávky, svačinky, ale i hry. Z túry se tak stává jakási bojovka okořeněná o schovku, v zimě o koulovačku či stavění sněhuláka. Jde o to užít si pohodového dne v horách a na čistém vzduchu, ne spolykat desítky kilometrů. Jednou z vhodných a poměrně nenáročných túr v Beskydech, které lze s dětmi absolvovat, je přechod z Morávky přes Kotař a Prašivou do Kamenitého. Čtěte také: Květnová expedice Kamenitý s vnoučaty Na tuto relativně krátkou a nenáročnou túru vyrazíme z obce Morávka (450 m). Po modré a zelené turistické značce, které jdou souběžně, přejdeme obec a po mostě přes řeku Morávka, která má řádně kamenité dno, se dostaneme k turistické chatě České srdce. Je listopadové ráno, stromy hýří barvami a možná se do noci hýřilo i v hospodě, která je ještě zavřená. Proto se nezdržujeme a z rozcestí Morávka (Ch. České srdce), 453 m, pokračujeme po modré turistické značka. Zelená TZ se odpojuje a míří vzhůru k chatě Ropička. Ta je ale prakticky stále uzavřená, proto využíváme kratší varianty. Na Ropičku je to odsud asi 5,5 km, na Kotař o tři kilometry méně. Přes Ropičku bychom si túru prodloužili o dalších asi 5 km. Kolem penzionu Jízdárna, u kterého se popásají poníci, míříme vzhůru. Míša neomylně zamířila k prolézačkám, ty však byly beznadějně rozbité, takže z této zastávky nic nebylo. Po louce s výhledy směrem k Lysé hoře, Malchoru, Ivančeně a na jih od Lysé hory i na Kozlanku a Travný míříme do lesa. Metodou sbíráme kameny a hurá na koníčka ukusujeme notnou dávku výškových metrů. Dokonce předbíháme některé opozdilce, kteří na Morávku přijeli s námi autobusem. Za březovým remízkem se kamenitá cesta konečně napřimuje a my můžeme vydechnout. Po mírně se vlnící cestě konečně přicházíme k chatě Kotař, která nás vítá vynikající česnečkou. Chata je příjemně vytopená a obsluha příjemná. Vítaná změna oproti minulé návštěvě. Doufám, že si nynější osazenstvo tento vstřícný přístup k návštěvníkům uchová. Přicházejí kolegové z autobusu, kteří to vzali přes Ropičku. Jen potvrzují mou domněnku, že chata je stále zavřená. Je to škoda, chata Ropička se nachází v krásném místě a při cestě z Kotaře přes horu Ropice (1 081 m) na Javorový (1 032 m), známý vrchol s turistickou chatou a lyžařskými sjezdovkami nad městem Třinec. Míša dostává za výstup na Kotař, byť si jej odšlapala asi jen ze dvou třetin, horkou čokoládu. Je zvláštní, že sladké může v jakémkoliv množství a formě, ale u oběda si často vymýšlí. O čokoládu se ale poctivě dělí se zajíčkem Ušáčkem, jenž nás věrně doprovází prakticky na všech společných cestách. Jen těch rozhleden, které s námi navštívil… Po relaxu a obědě opouštíme teplo chaty Kotař (795 m), která je učupená na malém palouku na severním úbočí hory Lípí (902 m) a pokračujeme na Prašivou, na kterou to máme asi 4 km. U chaty ještě klepeme na hromádku hlíny, kterou tady navršil další náš kamarád - krtek. Avšak krtek nebyl doma, asi byl s kámoši myškou, zajícem a ježkem někde na čundru. Vždyť je krásný a slunečný podzimní den… Přes Kotař, rozc. (800 m) pokračujeme po oblém a lesnatém hřebeni k severu. Přes rozcestí Pod Čupelem (800 m) podcházíme vrchol hory Čupel (873 m) a kolem upravené Žulové studánky se dostáváme na klikatící se a svažitou cestu, jenž nás přivádí k turistické chatě na Prašivé (706 m), která byla postavena v roce 1920. Na dohled je dřevěný kostelík sv. Antonína Paduánského, významné poutní místo z roku 1640. Trasa na turistické mapěJe sobota a u chaty je, jako každý víkend, pořádný mumraj. Dáváme pouze kofolu a bonbóny s lízátkem, abychom se posilnili před následným sestupem. Nesmí chybět foto s medvědem, jenž střeží vstup do chaty. Za občasných výhledů na rozlehlou průmyslovou zónu v Nošovicích scházíme přes rozcestí Kamenité (480 m) k další hospodě, od které se dostaneme do Ostravy stejným autobusem, jenž nás do Beskyd dopravil ráno.
Další související články:+ Nebezpečí našich hor, zimní přechod Gruň - Lysá hora+ Vzhůru na Smrk - beskydskou Monte Rosu + Válení se po beskydské Kněhyni + Túra přes posvátný Radhošť, turistické trasy v Beskydech + Beskydské dvanáctistovky, koruna Moravskoslezských Beskyd + Výstup na vrchol Čantoryje, turistika s dětmi Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Utáhnout je–to je přesně ono: na schovku, koulovačku šiškama do prvního zásahu otce a sliby laskomin na chatách, které jsou už jen kousek … Pravdami o tom, co a jak se možná děje v lese kolem je často zaskočen vypravěč sám víc, než příjemce mouder, dítko,které už tou dobou možná klimbá na krku. Smykat a tahat je po kopcích v míře v článku uvedené se musí vyplatit. Dokud je čas! Ani se jeden nenadá a se začínající pubertou se dítka šprajcnou a schytají to kromě nás i Beskydy a jakékoli jiné pahrbky. Pokud se ale po čase takřka zničehonic ozve dotaz : „Půjdem den pře maturou na Lysou?“, pak jsme všichni tam, kde jsme doufali být. A tenhle příběh je pravdivý. ( Tý Teksis Tejlor)
|
|