Cestami Trollů, hory a turistika v Norsku

Expedice Sever aneb cestami Trollů. Treking s Tilakem 2013, soutěžní článek č. 1

Je tomu již více než dva roky, co jsem se s kamarády zasnil, jak by se nám líbilo podívat se někam dál. Jak týdny ubíhaly, představy začaly nabývat stále více konkrétnějších obrysů až nakonec dostaly podobu výletu do Skandinávie, jež jsme nazvali vzletně Expedice Sever.

Roman, Pavel M., Pavel T. a já jsme si expedici naplánovali na 10 dní a po zvážení všech pro a proti jsme jako formu "přibližovadla" zvolili Ford Focus Combi. Termín odjezdu byl kvůli počasí a sjízdnosti silnic stanoven na 8. června.

Na přípravy jsme měli dostatek času a tak jsme mohli v klidu doladit otázku výstroje a proviantu. Itinerář cesty měl na starosti zejména Roman a ten, vědom si toho, že základem každé úspěšné akce je dokonalé plánování, ji měl připravenou do nejmenšího detailu.

Čtěte také: Vyhlašujeme IX. ročník autorské soutěže Treking s Tilakem

V úterý 8. června v 16:00 jsme tedy vyrazili ze severovýchodních Čech směr Hamburk. Celkem nezáživná cesta po dálnici doprovázená vydatným deštěm. Za úsvitu jsme dorazili do Dánska, jež je v podstatě placka, kde nejvyšší vrchol je nějakých 171 m n. m., což je o pouhých 56 metrů výše než nejnižší bod České republiky.

K Severnímu moři jsme dorazili s předstihem a jelikož nám trajekt z Hirtshals do norského Kristiansandu odplouval až ve 12:00, měli jsme časovou rezervu, kterou jsme zaplnili výšlapem k pobřežnímu majáku u Londstrupu. Po nalodění na několikapalcový kolos, skýtající ve svých útrobách spoustu obchůdků, restaurací, heren a nefalšovaný supermarket i s nákupními vozíky a plavbě trvající cca 3,5 hodiny (nás vyšla na 3 885,- Kč) nás konečně přivítalo Norsko.

Vydali jsme se po silnici na sever, do hor se zbytky sněhu a jezírky průzračné vody a ve 21:30 konečně postavili stany u parkoviště u Kjeragu. Překvapilo nás, že i tady na jihu Norska je v noci světlo. Ráno po snídani jsme se vydali od parkoviště na tůru ke Kjeragboltenu. Jedná se o velký balvan zaklíněný mezi skalami a pod ním asi 800 m propast.

Mužská ješitnost nakonec zvítězila nad předsevzetím, že nebudeme zbytečně riskovat a na šutr jsme si postupně vlezli všichni. Dá se na něj dostat zezadu po úzké kamenné římse (raději se nedívat dolů!). Asi 200 metrů od Kjeragboltenu se nachází jedna z nejhezčích vyhlídek na Lysefjord - Nesatind. Oblíbená skála base jumperů. Je z ní vidět vodopád Lysefossen, 715 metrů vysoký, v jednom kuse a ve své kategorii 6. na světě.

Po cestě zpět potkáváme naše první Čechy a Slováky v Norsku. Následuje dvouhodinová plavba na menším trajektu přes Lysefjord do Forsandu za 1 080 NOK a výšlap na Prekstolen, tzv. Kazatelnu. Jde o populární vyhlídku, skalní útes se tyčí 604 metrů nad Lysefjordem. Potkáváme další skupinky Čechů, kteří nás ujišťují, že výstup určitě stojí za to. Po náročné tůře přijde vhod sprcha dole na parkovišti za 10 NOK.

Další den jsme se přeplavili přes Lysefjord do Nesviku. Všude samé ovce, tunely a vodopády. Třeba Latefossen s výškou 165 m, nebo Vöringfossen, který padá do několik set metrů hluboké rokle. Cestou hodně tunelů, některé do závitu. Pak další trajekt Brimmes - Braurik. Před 11 km dlouhým tunelem před Aurlandem desítky vodopádů řítících se ze skal podél cesty, úchvatný pohled. Následuje Laerdalský tunel. S délkou 25 km patří k nejdelším silničním tunelům na světě. Jsou v něm vystříleny tři velké jeskyně nasvícené modrým světlem.

Spouští se hustý déšť. Máme problémy s hledáním místa k bivakování. To byl někdy v Norsku oříšek. V podstatě můžete tábořit kdekoli mimo soukromý pozemek, jen musíte dodržet zásadu minimálního odstupu od obydlí 150 m. Na spoustu míst se nelze dostat kvůli plotům a všudypřítomným ovcím, nebo je příjezdová cesta k lesu zatarasena závorou. Ze zoufalství si zkoušíme v kempu pronajmout chatku. Neúspěšně. Nakonec jsme v dešti postavili stany na malém plácku přímo u silnice před Ardalem u Ardalsfjordu.

Sobota 12. června, výlet k vodopádu Vettifossen ležícímu v NP Jotunheimen (česky Domově obrů). Jotunheimen byl dlouho uznávaný jako jedna z předních oblastí pro rybolov a vysokohorskou turistiku. Odpradávna byl loveckým územím s pozůstatky sídlišť již od doby kamenné. Vysokohorské pastviny byly využívány pastevci posledních 1 000 let.

Vodopád Vettifossen je nejvyšší norský vodopád. Jedná se o nejvyšší svislý pád vody v Evropě a shodli jsme se na tom, že jde o nejlepší vodopád, co jsme v Norsku viděli. Voda se za obrovského hukotu řítí z výšky 275 metrů, dole se tříští o kameny a vodní tříšť stoupá až nad vodopád, kde ve spojení se sluncem vytváří fantastické efekty. Přejíždíme horská sedla Jotunheimenu a kocháme se drsnou krásou Skandinávie. Tady nahoře je 5 °C. Po sjetí do nížin to není o moc lepší, 9 °C a mrholení, ale vůbec poprvé si zde na severu rozděláváme oheň, což nám trochu zvedá náladu.

Na neděli máme naplánován výstup k ledovci pod nejvyšší horou Skandinávie - Galdhopiggenem (2 469 m). Po výjezdu k chatě Juvashytta (1 817 m) se nám naskýtá pohled na zimní lyžařské středisko za plného provozu, což na nás vzhledem k tomu, že je půlka června a před chvílí jsme si v nížinách užívali letního počasí s kvetoucími jahodami a třešněmi, působí jako zjevení.

Díky vysoké zeměpisné šířce jsou zde vegetační pásma posunuta o dobrých 900 a více metrů níže než u nás ve střední Evropě. Proto zdejší klimatické podmínky odpovídají podmínkám na alpských čtyřtisícovkám. Pokud se rozhodnete k výstupu, je třeba lano, úvazek a cepín, neboť cesta ke Galdhopiggenu vede přes ledovec, který je na hodně místech rozpraskaný s četnými hlubokými kavernami mnohdy zaplněnými vodou, tudíž by se lehce mohlo stát, že byste se na ledovci paradoxně utopili.

Naše putování pokračuje přes horskou obec Lom se zajímavým dřevěným kostelem z 12. století k vyhlídkové hoře Dalsnibba. Z vyhlídky nakonec bohužel sešlo, protože kvůli husté mlze a mrholení nebyla viditelnost větší než 30 metrů. Byl to jediný bod výpravy, který nevyšel.

Sjíždíme z 1 100 m n. m. dolů do Geirangeru. Vesnice ležící u Geirangerfjordu, údajně nejhezčího fjordu Norska, jehož fotografie naleznete snad na všech průvodcích Skandinávií. Dříve se sem dalo dostat jen po vodě nebo djupvasskou silnicí, než byla roku 1954 vybudována silnice plná serpentin, tzv. Orlí stezka.

Narážíme na další Čechy ve Felicii. Pak trajekt přes Nordalsfjord do Linge a už je tu známá Trollí stezka. Silnice, která byla roku 1936 vestavěna do téměř svislé skalní stěny. Jejích 11 serpentin a 180 metrů vysoký mohutný vodopád Stigfossen jsou vzácným spojením krásy nespoutané přírody a zručnosti lidských rukou.

Další den se dostáváme k nejsevernějšímu bodu naší expedice, městu Andalsnes a nad ním se tyčící horou Nesaksla (715 m). Stoupáme, někdy po řetězech, mezitím přichází temná stěna mraků ze západu, přeháňka, za půl hodiny jasno, 100 metrů pod vrcholem najednou mlha, kroupy 2 °C a nakonec sněhová vánice, během chvíle opět jasno. Nahoru nám to trvalo zhruba dvě hodiny, dolů asi jednu. Přesunujeme se do vnitrozemí, kde nás vítá příjemné klima a teploty, čehož využíváme k sušení promočených věcí.

V úterý 15. června přijíždíme do NP Rondane. Jedná se o nejstarší norský národní park s deseti vrcholy přesahující 2 000 m. My jsme vystoupili na Simplepiggen (1 721 m) a Storronden (2 138 m) za nádherného slunečného počasí, šlehaní studeným větrem. Všude kolem roste dutohlávka sobí, lišejník, který krajině propůjčuje naprosto specifický vzhled.

Divoké svahy hor jsou pokryty bizarními útvary, které za tisíce let vymodelovala matka příroda. Ráz typické severské tundry doplňují jezera s průzračnou vodou a kouzelné vodopády. Večer bivakujeme před Lillehammerem.

V Oslu jsme se chtěli podívat ze skokanského můstku Holmenkollen, ten bohužel zrovna procházel rozsáhlou rekonstrukcí nebo TV vysílače Tryvannstarnet, ten byl pro změnu zavřený úplně. Tak jsme alespoň vzali za vděk vyhlídkou z kopce nad městem.

Kdo nezná způsob placení mýta v Oslu a na dálnicích kolem něj, asi bude trochu zmaten. Na čerpací stanici Esso je třeba vyplnit formulář a zaplatit mýtné. Vyšlo nás na 102 NOK. Pokud se rozhodnete toto ignorovat, všude nad dálnicí jsou umístěny kamery, které vás neustále snímají. Nechtěli jsme riskovat, že nás v dnešním globalizovaném světě elektronických hlídačů a centrálních registrů dostihnou i s tučným penále.

Tak a je to tady, poslední den výpravy a návrat do vlasti. Přes Švédsko a Dánsko "jen" nějakých 1 600 km. Před hranicemi nad ránem ještě "tradiční" buzerace ve formě silniční kontroly německé policie a jsme doma.

Bilance: Za 10 dní najeto 4 730 km. Nejvyšší bod výpravy - hora Storronden (2 138 m), nejnižší - podmořský tunel mezi Malmö a Kodaní (-21 m). Výdaje - benzín 13 513,- Kč, trajekty a mýta 11 700,- Kč, ubytování 0,- Kč, jídlo 0,- Kč, na osobu 6 300,- Kč.

Zajímavosti

• Ovce - Všude. Na vedlejších silnicích ploty jen mezi pozemky, po silnici můžou normálně chodit. V silnici rošty, aby nemohly proběhnout na sousední pozemek.
• Silnice - bez děr
• Tunely - hodně, kolem fjordů a některé do závitu.
• Vodopády - stovky. Není nutno vidět všechny, ale pohled na Latefossen, Vöringfossen nebo Vettifossen stojí za to.
• Alkohol - vzali jsme hodně přes limit, ale nikde nás nikdo nekontroloval.
• Policajti - nejsou moc vidět a na to, že je všude tolik radarů a tolik jsme slyšeli o ohleduplnosti norských řidičů, tak jsme byli snad jediní, kdo dodržoval předepsanou rychlost. Ale my to na rozdíl od nich neukecáme.
• Ceny - jako u nás, ale krát 3
• Benzín - v přepočtu Česko 32,-, Německo 38,-, Dánsko 37,-, Norsko 42,-, Švédsko 36,-
• Stanování - v divočině kolem fjordů docela v pohodě, kolem větších či menších měst všude ploty, na cestách do lesa řetězy a závory.
• Světlo - i v noci

Další související články: