Lądek-Zdrój a rozhledna Jawornik Wielki v Polsku v pohraničních Rychlebských horách

Pohodlná lesní cesta nás vede severním směrem. Tu a tam se otevírají výhledy na Rychlebské hory po pravici a nebo Góry Bystrzyckie a nebo Bardzkie po levici. I v Polsku se v lesích mohutně těží, paseky mají velké rozlohy. Nakonec na lesní cestě, po které právě jdeme, je až moc živo. Aut jak na Václaváku…

Kąty Bystrzyckie a Lądek-Zdrój

Zanedlouho vycházíme z lesa na hezké louky. Po levici nádherně kvete košatá osamocená třešeň, před námi je malá vesnice Kąty Bystrzyckie (dříve Winkeldorf) s asi sedmi desítkami obyvatel. Procházíme jejím okrajem a pokračujeme přes lučnatý hřeben s hezkými remízky dále. Dokonce na nás vykoukne stále ještě trochu bílá čepice vrchu Czarna Góra (1 205 m) v hřebeni Králického Sněžníku.

Okolní krajina je opravdu malebná, vládne zde naprostý klid. Že je zdejší přírodní prostředí člověkem jen málo dotčené dokazují různé drobnosti. Třeba majka obecná (Meloe proscarabeus), která právě někam spěchá po pěšině. No nebudu ji rušit ani brát do rukou, protože majky (Meloidae) obecně patří k jedovatým broukům. Jejich hemolymfa obsahuje jedovatý kantharidin. Tento terpenoidní jed může na kůži člověka vyvolat docela nepříjemné puchýře.

Přecházíme přes hřeben vrchu Siniak (658 m). Míjíme hezká Boží muka a červená turistická značka nás přivádí k velké "plantáži" angreštu. Takovéto plodiny na svých cestách příliš často nepotkávám. Škoda jen, že teprve nasazují do květu, sladké bobulky tak dnes ještě neochutnáme…

Následují další hezké louky, ze kterých se otevírají výhledy až kamsi k Sovím horám (Góry Sowie). Procházíme sedlem (przełęcz) podivného jména - Farna Lgota (502 m) a kolem vrchu Kierzna (564 m) míříme k hlavnímu dnešnímu cíli.

To jsme již ale téměř v katastru města Lądek-Zdrój, kde nás hned "vítá" skládka komunálního odpadu. No raději mažeme dále k železnici, která již hodně dlouho nefunguje. Soudě tak nejen podle stupně zrezivělosti kolejí, ale i podle vzrůstu břízek a křovin v kolejišti. Stopka je tady ale stále. Zajímalo nás, zda-li tady příslušníci kontrolují její dodržování… Poláci jsou totiž neuvěřitelní byrokrati.

Czarna Góra za zády, před námi samotné město. Na totemu benzínky vidíme cenu 6,87 zlotých za 95ku a 7,42 zlotých za naftu. Pořád levnější než u nás, ale ten rozdíl již není tak velký, jak tomu bylo ještě před měsícem. Stavujeme se v prodejně Dino doplnit zásoby a pokračujeme do centra. Lądek-Zdrój (dříve Bad Landeck) má asi 5,5 tisíce obyvatel. Jedná se o jedny z nejstarších evropských lázní, které fungují již od roku 1680. Zdejší prameny se ale k léčebným účelům využívaly mnohem dříve, minimálně od 13. století.

Město samotné bylo založeny někdy v první polovině 13. století. Na město je povýšil již český král Přemysl Otakar II. Centrální náměstí s radnicí a měšťanskými domy je hezky opraveno. Koukáme, do které z hospůdek bychom zapadli. Jenže ouha, otevírá se až v 11.00! Nu což, počkáme a město si trochu prohlédneme. Vracíme se tedy na jedenáctou. Pivo mají dobré, jenže jídlo… No nevaří se tady, nevaří se ani vedle… No to je hezké. To vědět (koho by to napadlo, že), tak jsem si koupil dvě plechovky piva v Dinu a pokračoval dál. Jednak bychom ušetřili čas a také peníze. Vždyť čepované pivo dnes v Polsku pořídíte za 10 (a více) zlotých…

Wójtówka a Orłowiec

Pij do polopita a jez do polosyta. První je splněno, druhé nikoliv. Hladoví opouštíme Lądek-Zdrój, trmácet se s batohy do lázní, kde by asi šlo splnit i to druhé, se nám již nechce. Přecházíme říčku Biała Lądecka (Landecká Bělá), která pramení pod nejvyšší horou Rychlebských hor a po asi 53 kilometrech se vlévá do Kladské Nisy. Někde tady opouštíme pohoří Králický Sněžník a vracíme se do starých známých Rychlebských hor (Góry Złote).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Za dva dny budeme procházet jen malý kousek východněji. Po hřebeni Rychlebských hor, nemineme ani blízkou zříceninu hradu Karpień. Nyní ale táhlým stoupáním pokračujeme lesem na Przełęcz (sedlo) pod Konikiem (572 m). To jen proto, abychom mohli opět sestupovat k okraji osady Wójtówka (dříve Voigtsdorf bei Landeck).

Následuje, jak jinak, další stoupání. Musíme se přehoupnout přes hřeben vrchu Rasztowiec (593 m), abychom mohli sestoupit do další doliny. V té se pro změnu nachází obec Orłowiec. Další z Bohem zapomenutých vsí, kde není ani obchod, ani hospoda… Projdeme téměř celý Orłowiec (dříve Schönau bei Landeck) a usadíme se před kostelem. Chvíli sleduji maníka, jak se s autem snaží odbočit z cesty a nedaří se mu projet mělkou odvodňovací strouhu. Říkám si, že je napraný jako Dán. A dále mu nevěnuji pozornost a studuji mapu.

Najednou do Romana jako když střelí. Rozbíhá se přes louku… Šibe mu, či co? Dosud nadával, že jej bolí nohy a nyní běží?! No jo, šofér nebyl napraný jako Dán, ale jako Polák. Nechápu jak se mu to povedlo, ale s autem to napálil přímo do potoka… Otočit auto na tak úzké silničce na střechu a ještě se tak "šikovně" proplést křovím, tak to chce opravdu hodně posilování se stakančíky vodky…

Wieża widokowa Jawornik Wielki

Dosti bylo kultury, je potřeba pokročit dále. Čeká nás výstup na Velký Javorník (Jawornik Wielki). Dosti nezvyklé pojmenování pro vrchol v oblasti Sudet. Vždyť Javorník je jméno obvyklé spíše pro Karpaty. Za vesnicí stojí velký rekreační areál. Obhlídnout si jej připlazila i zmije obecná (Vipera berus), která se spokojeně vyhřívá na sluníčku a z cesty nehodlá uhnout…

Slunce hřeje, takže je docela fajn, když další výstup vede lesem. Z hrany hřebene se otevírá hezký výhled k hraničnímu hřebeni a k Borůvkové hoře, na které je dobře vidět i vršek tamní rozhledny. I na tu dojde. Již zítra. Dnes ale ještě pobudeme u sousedů v Polsku. Z výše položených pasek se otevírají nádherné výhledy k jihu ke Králickému Sněžníku s dobře patrnou rozhlednou. Ani pohledy na Rychlebské hory a nebo Orlické hory a Góry Bystrzyckie nejsou k zahození.

Nakonec je ale docela fajn, když se cesta opět na chvíli napřímí a člověk si může trochu vydechnout. Míjíme hezký přístřešek na rozcestí Pod Jawornikiem. Skvělý bivak i s upraveným ohništěm, my ale plánujeme spát dnes na vrcholu Velkého Javorníku. Do cesty se nám připlete další plaz, beznohá ještěrka slepýš křehký (Anguis fragilis), pár dalších hezkých výhledů a již je tady rozcestí Jawornik Wielki (872 m). Na samotný vršek a na rozhlednu nám zbývá posledních pár desítek metrů.

Rozhledna je hezká, ale utopená mezi stromy. Výhledy jsou tak možné jen severním směrem k městu Złoty Stok (dříve Reichenstein), na severní výběžky Rychlebských hor a především do nekonečných polských rovin. A nechybí samozřejmě Otmuchovské jezero (Jezioro Otmuchowskie) s rozlohou asi 20 km² nebo Nyské jezero (Jezioro Głębinowskie) s rozlohou 20,75 km² na Kladské Nise (Nysa Kłodzka). Ta pramení na Klepáči (Trojmorski Wierch) v pohoří Králický Sněžník a po 195 kilometrech se vlévá do Odry.

Sluníčko hřálo dlouho, relax byl velice příjemný. Pozápadová obloha byla nádherná a Měsíc opět narostl. Blíží se totiž do úplňku. Další vydařený podvečer a večer během našeho treku.

• Předchozí (druhá) část článku
• Pokračování článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.