Pradědská a Desenská hornatina křížem krážem, turistika v Hrubém Jeseníku

Třídenní toulání po známých i zcela neznámých stezkách Jeseníků (3)

Přestože včerejší etapa byla poměrně dlouhá a spát jsem šel až po jedenácté, před čtvrtou ráno jsem již vzhůru. To "programování se" pořád funguje. Chtěl jsem před čtvrtou vstávat, ale budík jsem nezapínal. Nechal jsem tomu volný průběh. Vzbudím se půjdu. Nevzbudím, tak nepůjdu. A proč vstávat v tak nekřesťanský čas? No, co by člověk neudělal pro východ Slunce od horní nádrže PVE Dlouhé stráně?!

Balím věci a zjišťuji, že se mi přes noc pustila do zbytků proviantu hladová myš. Již jsem tady několikrát spal a myši nebyly. Že jsem tašku s jídlem nepověsil na hřebík… No co, s jídlem to mám pro dnešek vyřešené, budu muset vydržet do Karlova. Nakonec nechodíme po horách kvůli jídlu, že…

Dlouhé stráně, Mravenečník

Na obloze svítí Měsíc a jasná Venuše a nad východním obzorem se objevily nádherné červánky. Opouštím boudu na Medvědí hoře (1 180 m) a po asfaltce si tu šinu k horní nádrži. Musím sebou hodit, abych to neprošvihl. Slunce opravdu vychází hodně brzy. Proti rannímu nebi se zvedá temná silueta Pradědu, vedle něj se objevuje krásný halový sloup a dokonce jasně zřetelné krepuskulární paprsky. Teď již tomu chybí snad jen duha…

Čtěte také: Předchozí část článku Křížem krážem Pradědskou a Desenskou hornatinou

Míjím kiosek pod hrází a pádím po schodech vzhůru. Vyšlo to, ale s hodně odřenýma ušima… Sluníčko vykouklo nad obzor vlevo od Pradědu, nejvyšší hory Hrubého Jeseníku, a pomalu se sune vzhůru. Již nyní ale dávají jeho paprsky tušit, že nás opět čeká tropický den.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Práskám kvanta fotek, snad se některá povede. Objektiv hází ošklivá "prasátka", takže musím toho nafotit více. Zajímavé je pozorovat, jak se rodí den na svazích kopců okolo. Asi nejzajímavější podívaná je na Mravenečník a vzdálený Králický Sněžník. Obcházím nádrž, zdravím vrchol Dlouhých strání (1 353 m) a přesouvám se přes sedlo Mravenečník (1 305 m) na sousední Mravenečník (1 343 m).

Ranní světlo doslova čaruje. Krajina je neobyčejně plastická, dlouhé stíny vytvářejí to pravé "fotografické světlo". Fotky na kartě přibývají závratnou rychlostí. Budu muset začít hlídat i baterii, aby náhodou nedošla šťáva ještě před finále. Na Mravenečníku mrknu do vrcholové schránky, dělám panorama a pak zamířím po neznačeném chodníčku k jihozápadu. Nejsem si ale jist, zda-li dělám správně. Kdo ví v jakém stavu tento chodník je a zda-li skutečně vede až k chatě Margaretka.

Margaretka, Malá jezerná

Pěšina se brzy noří do hustého smrkového lesa. Horská smrčina nepropouští mnoho světla, takže z rozjásaného rána se ocitám v tajemném přítmí. Sytě zelený podrost borůvčí dodává okolí neopakovatelný ráz. Pěšina je dobře znatelná, orientačně je sestup bez problémů. Jediným mínusem je to, že vede stále po spádnici. A místy je to skutečně krpál.

Nakonec se ale objevuje lesní cesta a kousek pod ní se krčí chata Margaretka. Je to jedna z řady loveckých chat Hrubého Jeseníku. Na rozcestníku zdejší cyklotrasy je ale uvedeno Margareta (1 055 m). Názvy se, nejen v Jeseníkách, různě "ohýbají" a pak vznikají zbytečná nedorozumění.

Vracím se na cestu a traverzovou lesní cestou se přesouvám k další lovecké chatě. Jméno neznám. Není ani na chatě (rekonstrukce), ani na mapě. Pak po cyklotrase č. 6263 poctivě obcházím vrch Homole (1 209 m), abych se přes rozcestí Pod Homolí (1 055 m) přesunul na rozcestí Malá jezerná. Vím, je to krapet (dost) "naokolo", chtěl jsem se ale podívat na jižní svahy Mravenečníku a k Margaretce.

Uválcovaná lesní cesta mě pozvolným stoupáním přivádí na rozcestí Malá jezerná (1 265 m), kde končí trasa od Dlouhých strání. Je to nějakých 2,5 km, já si k tomu přidal asi deset kilometrů navíc. Co by člověk ale pro turistiku neudělal…

Františkova myslivna, Velká kotlina

Přes Malou jezernou (1 271 m) a Velkou jezernou (1 248 m) se přesouvám přes rozkvetlá rašeliniště s nádhernými hlavicemi suchopýru k Františkově myslivně. Mám rád tuto krásnou trasu. Mnoho lidí tady rozhodně nepotkáte. Turisté se většinou drží značených tras, sem zavítají spíše znalci Jeseníků a podobní "nezvaní" hosté.

Tiše našlapuji po lesní cestě. Nechci vyplašit případné kamzíky. Minule jsem je tady fotil. Dnes si ale kamzíci dali šlofíka, nepotkávám ani kamzičí chlup. Následuje táhlý, ale mírný sestup k Františkově myslivně (a Hubertce) s fantastickými výhledy k hlavnímu hřebeni. Další úžasný úsek, který se snad nemůže okoukat. Za pár let to ale tady asi nebude až tak úplně vono. Až mladé smrky povyrostou, tak bude po ptákách. A po výhledech. Paseky a mýtiny mají přece jen něco do sebe…

Cvakám spoustu obrázků. Hubertka s Pradědem, Františkova myslivna, Františkova myslivna a Praděd. Ranní světlo je k opravdu na focení skvělé. Krásné místo, doslova ideální místo na snídani. Jenže tu již v noci sežraly myši. No co, dnes se dlabat nebude. Snad příště. Snad na podzim, až se hole zbarví do ruda, kdy tady opět plánuji vyrazit. A třeba i myši budou již spát a nebudou chtít žrát cizí snídani…

Na rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m) se napojuji na své včerejší stopy a vracím se na hřeben. Úsek je to krásný a malebný, škoda jej nezopakovat. Kousíček pod hřebenem, na úbočí Velkého máje, ještě dobírám vodu. Je tady spolehlivý pramen vody, není potřeba šlapat nazpět na Jelení studánku. Na hřebeni mám totiž z rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m) namířeno doleva, tedy severovýchodním směrem.

Přes Velký máj (1 386 m) se přesouvám po malebném hřebeni na Vysokou holi (1 464 m) k historickému hraničnímu kameni a boudě na Vysoké holi (1 462 m). Lidí přibylo, stejně jako mraků na obloze. Vše jsou baťůžkáři, kteří využívají autobusu na Ovčárnu. To se to pak šlape! Ale nezávidím, mám rád pořádné porce kilometrů i převýšení. Mototuristika mi nikdy moc nevoněla.

Omrknu zbytky radiolokační stanice a polního letiště, které tady na sklonku války budovali Němci a pokračuji k Petrovým kamenům a na rozcestí Nad Ovčárnou (1 368 m). Zástup výletníků začíná dále houstnout, takže je nejvyšší čas vybrat se jinou trasou. Pohledem se rozloučím s Pradědem a přehoupnu se přes mělké sedýlko na rozcestí Nad Velkým kotlem (1 360 m). Odsud po modré značce mířím do Velké kotliny, pramenné oblasti řeky Moravice. Až nyní si uvědomuji, že tímto směrem mířím do Velkého kotle vůbec poprvé, vždy jsem tudy jen stoupal. Alespoň něco je dnes prvně.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Velká kotlina je krásně zelená. A až na ochranáře (?), kteří se bloumají po svahu a poměrně hodně a nahlas žvaní, tady není nikoho. Těšil jsem se na klid a na kamzíky, za dané situace se ale obojího nedostává. Nezbývá než se do Velké kotliny, která je dílem svahového ledovce v poslední době ledové, vrátit jindy.

Na chvíli posedím v turistickém přístřešku s výhledem do Velké kotliny a pak se vydávám do Karlova. Zbývající cesta odsejpá v rychlém tempu. Přes rozcestí Velký kotel, nástup (987 m) a Karlov, Moravice (745 m) sestupuji do Karlova pod Pradědem k autu. Těším se, že si v penzionu U Bohouše dám nějakou polévku a kofolu. Ale i dnes mají zavřeno. Tak to je opravdu pech, pěkně mě vypekli…

Nezbývá, než to hodinu po poledni nastartovat a zamířit do Ostravy. Hřeben Jeseníků stejně zahalila černočerná mračna, vypadá to na pořádnou bouřku. Nemá cenu túru dále natahovat. Avšak již v Bruntále prosvítá sluníčko a v Ostravě ta ohnivá kula na obloze zase pere a redakce mě vítá "příjemnými" 30 stupni…

Trasa: Pod Horní nádrží PVE - Dlouhé stráně (3,2 km, 180 m) - Margaretka (5,5 km, 220 m) - Malá jezerná (12,2 km, 620 m) - Františkova myslivna (14,7 km, 640 m) - Vysoká hole (19,4 km, 950 m) - Velká kotlina (22,4 km, 980 m) - Karlov pod Pradědem (28 km, 990 m).

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.