X krát pro GR20 na Korsice, Korsické Alpy

Treking s Tilakem 2011, soutěžní článek č. 5

Tento článek je trošku jiný, než tady asi očekáváte. Chcete-li popis trasy a další užitečné údaje, tak klidně přeskočte na konec, kde budou odkazy. Tady chci přiblížit něco, co jsme zažili na této legendární cestě. Možná se vám to nezadaří jako nám, ale budete připravení to hledat.

I. "… průměrný turista, dostatečná motivace…" Tato dvě spojení nám utkvěla v hlavě po přečtení našeho průvodce pro GR20. GR20 zvládne každý průměrný turista, který je trénovaný a dostatečně motivovaný. "Pfe, to bude v pohodě." Říkali jsme si na začátku cesty.

Každá z etap nás utvrdila, že francouzský průměrný turista je nadprůměrný v mnoha směrech. Nejen, že zvládá velmi exponovaná místa (označení ferrata je na místě) bez jakéhokoliv jištění, vydává přelézání skalek, šutráků, bloudění v balvanových polích za pohodovou cestičku, ale navíc má zdrcující tempo. Když potkáváme účastníky tradičního závodu - běh po GR20, máme jasno. To jsou oni!

Čtěte také: Vzpomínky na Korsiku; Korsika a Korsické Alpy (1)

II. "Peníze se jíst nedají!" Tahle pravda se na trase velmi pronese. Nebudeme si nic nalhávat a přiznejme si obvyklou tíhu našich zavazadel na začátku cesty. Pod 20 kg na tři týdny to málokdy klesne. No což, jsme prostě borci a čím víc, tím větší borec. O to hůře se "našim" borcům rozdýchává fakt, že jej na trase předbíhá kdejaká čtyřicítka či dokonce padesátník s předpotopním vybavením.

Skoro na každé chatě se dá koupit chleba, sýr, salám, pivo. Všude vaří. Pro inspiraci předkládám snídaňové menu šampiónů: tyčinka Snickers s vrstvou medu nahoře. Je to lehké a tak výživné, že do oběda žádnou další takovou lahůdku určitě nebudete chtít. I po těchto kalorických bombách lehce zhubnete 5-10 kg. Mně se podařilo navzdory všemu 8.

III. "Po kolena v louže, to nám to klouže. Jinej by to vzdal, ale my jdeme dál!" Po celou dobu jsme měli na GR20 nádherné slunečné počasí. Ale potkali jsme dvojici, která dva dny nuceně stála v jednom kempu. Další z čecháčků to už nevydrželi a šli do etapy i za deště a mlhy. Nevím, co z toho měli, kromě 100% adrenalinu a mokro všude.

Skály jsou za mokra kluzké a v mlze nemohli vidět nic z úchvatných scenérií. Líčili nám to v Cirque de la Solitude, jedno z nejkrásnějších míst na etapě, kde slézáte dolu po řetězech i bez nich na exponovaných místech. Až se tají dech a slabší povahy to předem vzdávají. Kdyby nám tu pršelo…

IV. "Ranní ptáče, lehce skáče!" Vyrazte brzo ráno, vyplatí se to. Přes den je i ve vyšších partiích pořádné vedro. Zlití jste vlastním potem a vyhledáváte blahodárný stín i vítr. Ten jen v omezené míře, přece jen má tendenci se opírat do batohu ve špatném směru.

Každý druhý den, jsme si říkali, že zítra vstaneme dřív, abychom nešli v tom vedru. Nebo ještě, že jsme vyrazili tak brzo a máme tento výstup ještě ve stínu. Druhou výhodou bylo i docela včasné dojití do dalšího kempu a tím i možnost si najít nejlepší místo na stan. Druhý den byl na výběr buď smrad, nebo mravenci. Kdo asi zvítězil?

V. "Čistota půl zdraví!" Také krásné pravidlo. Ale hlavně pro ženy přináší i líbezné výhledy, zvláště na severní části trasy. V každém kempu byla 1 občas i dvě sprchy pro všechny. Tudíž se vytvořila fronta obvykle 5-15 čekajících. Převážně muži, mladí, s velmi hezky vypracovanými těly a většinou pouze ve spoďárech. No, takovou přehlídku snad ocení každá.

VI. "Lhát se nemá, ale změna názoru vyhrazena!" Když už jsem popsala nádherné výhledy, je třeba se zmínit o teplotě vody ve sprše. Asi na 5 místech (počítám první i poslední kemp na obou koncích cesty) je teplá sprcha. Ostatní oscilují mezi ledovou a příjemně vlažnou. Ve frontě se tedy často vede konverzace typu: "Jaká je voda?" "Něco mezi, spíše teplejší, spíše studenější." Potvrzuje vždy právě vycházející osoba.

S nadějí tedy spustíte vodu a pak jen upouštíte páru pod tou ledárnou. Ostatní se jenom venku pousmívají podle míry vašich vzdechů. A na otázku, jaká je voda, odpovíte zase jenom "vlažná, spíše teplejší." Jednu ledovku jsem nerozdýchala a raději šla zase obdivovat chlapce ve frontě.

VII. "Kolik jazyků umíš, tolikrát si pokecáš." Pokec je na této trase jednou z nejlepších aktivit. Nejen, že získáte informace od protijdoucích o cestě, kvalitě další chaty či jiné vychytávky. Ale báječně tím získáváte možnost použít věci, které náhodou nemáte s sebou.

Třeba průvodce. Náš tištěný průvodce byl "cimrmanovského" ražení. Každý den jsme nevycházeli z překvapení nad tím či oním, co v průvodci nebylo. Některé trasy byly popsány způsobem, že vzbuzovaly respekt a přitom šlo o příjemný horský výlet po pěšince. Nebo nás na "nezáživné" cestě překvapily řetězy. No prostě umět jazyky se vyplatí. Pak si můžete půjčit podrobného průvodce od jiných ochotných lidí. Těch je tam dost.

VIII. " … a po obědě je siesta." Tohle se musí líbit každému. Ano je to tak. Když vyrazíte ráno kolem sedmé hodiny z kempu, tak nejpozději do tří odpoledne jste na konci etapy. Někdy i dřív. Moc brzo? Možná, ale proto je tu siesta.

Kdo dřív přijde, ten má lepšího fleka na stan, nečeká frontu na sprchu, na volnou plotýnku na vařiči a dřív se nají něčeho teplého a dřív si hodí siestu mezi dalším jídlem. Procházíte-li odpoledne po kempu, máte pocit, že jste snad na srazu nějakých lazarů, kteří se tu jenom povalují, opalují se a spořádávají nehorázné porce jídla. Nebo že jste uprostřed tajného závodu, kdo dřív vypere a usuší víc oblečení. No prostě siesta.

IX. "… nebyla to obyčejná budka, byla to …. " V každém správném turistickém centru potkáte obyčejnou telefonní budku. Po dvou dnech, kdy marně v kampu hledáte aspoň stín signálu a na mobilu můžete ničit baterku akorát tak hraním her, berete tento přežitek, jako výdobytek civilizace. Kupodivu se před ní netvoří fronta jako na sprchu, nicméně je stále v centru zájmu.

Lovení signálu se odbývá v každém vyšším sedle, kde si hodíte pauzu. Občas si dává na čas, hraje si na schovávanou nebo spíše chodí signál okolo… Alena těch opravdu fantastických místech přijde, aby jste mohli zavolat domů a pořádně naštvat kamaráda, který má zlomenou nohu. Nezapomeňte jemu i pracujícím kolegům náležitě vylíčit, jak si právě hovíte na vrcholu Monte Incudine, výhled 360° do krajiny.

Sluníčko, kolem dech deroucí panorama hor, okolo krouží ptáci a vám zbývá ještě hodně dovolené. Mohu zaručit, že to ocení.

X. "… to chce čas!" GR20 chce čas. V každém okamžiku přináší něco nového. Ať už kolem vás nebo uvnitř. Nehrňte se splašeně dopředu, abychom zvládli cestu jenom za 10, 8, 5 dnů. Je-li to váš cíl, jen prosím, nenechte se rušit.

Máte-li čas, jděte pomalu. Kolem nás spěchali lidé, které jsme opět potkali s nějakým tím úrazem. Některé jsme už neviděli vůbec. Ale byli lidé, kteří šli s námi. Potkávali jsme je každý den po cestě, v kempu. Sdělovali jsme si teplotu vody ve sprše, naše plány na další etapu.

Půjčovali jsme si navzájem zapalovače, průvodce. Dávali ochutnat jídlo, dodávali energii na cestě, fotili, popíjeli Pietru atd. Byla to zajímavá směska lidí. Mladý britský lékař, který s sebou měl celou Vojnu a mír od Tolstého. Skupina Holanďanů, kteří měli puchýře přes celé paty zalepené izolačkou. Nesourodá dvojice Američanky a Němky, Pan Králiček s kamarádem, anorektický pár, který odporoval newtonovským zákonům zemské tíže. Jánoš, Švýcar, kterého v zimě semlela lavina, a on se plazil několik km s rozbitým kolenem. Byli tu i Češi.

Někteří šli proti nám. Jiní s námi. Čas na GR20 nám vypršel v Conca, kde jsme se všichni rozloučili v místní taxi hospodě. Nálada byla rozpolcená. Všichni šťastní, že to ve zdraví přešli a přece smutní, že to končí a rozcházíme se.

Máte chuť vyrazit? Tak šťastnou cestu. Ať slunce svítí. Děkuji svým kamarádům, že se mnou tuhle báječnou cestu absolvovali.

Pro ty, co přeskočili, jsou tu slíbené souhrnné informace.

Korsika, GR 20, z Calenzana - do Conca (15 etapová cesta), dá se zkrátit (vynechat některé etapy, skončit dříve, jít pouze severní nebo jižní část).

Cesta na Korsiku - dá se letěť do Nice a odtud na Korsiku, lodí z Itálie (Livorno) Francie (Nice) a další místa. Trajekty jezdí většinou denně (aspoň z Livorna do Bastie). Do Livorna jezdí z Brna Tourbus (pouze v letní sezóně od června) nebo využít vlak (v červnu se mění jízdní řády regionálních spojení v Itálii, tak se to blbě hledá).

Po Korsice jezdí vlak - dvě trasy (dostanete se na začátek severní částí - Calvi - Calenzana, nebo do poloviny Vizzavona, rozhodně je to zážitek, ale Francouzi hodně stávkují). Pokud není letní sezóna, nejezdí autobusy do vnitrozemí, ale jenom po pobřeží.

Další informace o Korsice a GR20 aneb skvělý web v AJ http://corsica.forhikers.com/gr20.