Hainburgské vrchy v rakouských Karpatech turisticky

Utajené Karpaty u našich jižních sousedů aneb rakouské Karpaty

Rakousko. Alpská velmoc. Země doslova protkaná horami. Horami, kterým vděčí za největší příjmy do státní kasy. Do Rakouska jezdíme obvykle za ledovci, vysokými a strmými štíty, velikány přesahujícími svými výškami 3 000 metrů. Avšak v severovýchodním cípu Rakouska, jen kousek od Bratislavy, přes tok mohutného Dunaje, se krčí malé zalesněné kopečky. Kopečky, které vedle těch alpských velikánů vypadají jako učinění trpaslíci.

Tito "trpaslíci" se však s těmi alpskými obry rovnat ani nechtějí, neboť nejsou součástí Alp, ale horského pásma mnohem nižšího - Karpat, které jsou od Alp odděleny až tzv. Karnuntskou bránou, kterou protéká řeka Litava (Leitha), která dělila rakouské mocnářství na Předlitavsko a Zalitavsko.

Tato poslední výspa Západních Karpat - Hainburgské vrchy skutečně patří do mohutného horského pásma, které se táhne od Železných vrat na dolním toku Dunaje mezi Rumunskem a Jugoslávií přes celé Rumunsko, Ukrajinu, Polsko, Slovensko (i Maďarsko) a Moravu opět k Dunaji, tentokráte k vratům Děvínským. Snad proto, aby nebyli nijak spojování s těmito východními zeměmi se Rakušané k těmto kopečkům jako ke Karpatům příliš nehlásí…

Hainburgské vrchy (Hainburger Berge) jsou poměrně malým pohořím, které dosahuje rozlohy asi 36 km². Jsou považovány za pokračování Malých Karpat. Přestože dosahují jen malých výšek, působí poměrně vysokým dojmem. To proto, že se zvedají od hladiny Dunaje v nadmořské výšce 140 metrů a vrcholí nejvyšším kopečkem Hundsheimer Berg (481 m), což je 340 metrů výškového rozdílu. Dalšími významnými vrcholy jsou Pfaffenberg (331 m), Weisses Kreuz (363 m), Teichberg (321 m), Königswarte (344 m), Braunsberg (346 m) a hřeben Spitzerberg (302 m).

Hainburgské vrchy jsou silně zalesněné, převládají tady bukové lesy. Jižní svahy převážně vápencového pohoří s vrstvami krystalických břidlic a žul jsou však zemědělsky využívány, přesněji řečeno, rozkládají se tady velké vinohrady, jejichž úrodu lze ochutnat ve vinných sklepích jižně od městečka Edelstal. Ze severu jsou Hainburgské vrchy ohraničeny tokem Dunaje, který v úzkých Děvínských vratech, průlomu Dunaje, má poměrně velkou hloubku a rychlost, navíc je ještě napájen vodami protilehlé řeky Morava, která pod Děvínem do tohoto významného evropského veletoku vtéká.

Ze západu lemují Hainburgské vrchy Prellenkirchenská štěrková niva (Prellenkirchener Schotterflur), z jihozápadu je pohoří ohraničeno Litavskými vrchy (Leithagebirge), na jihu lemují Hainburgské vrchy výběžky Vídeňské tabule se silnými štěrkovými nánosy, které má na svědomí Litava i Dunaj, jenž před výzdvihem Hainburgských vrchů v geologicky nedávné minulosti a částečné změně toku tudy protékal, no a konečně na východě nížinou Haidboden (Heide = step a Boden = zem).

Bad Deutsch-Altenburg (148 m)

Malé lázeňské městečko ležící na březích Dunaje mezi přístavním městem Hainburg an der Donau (se kterou je doslova srostlé v jedno městečko) a obcí Petronell - Carnuntum. Místní jódovo - sírné prameny byly využívány již za římských časů. Městečko, o němž první známá písemná zmínka pochází z roku 1083, vzniklo na místě jedné z částí bývalé římské pevnosti Carnuntum, která byla nejdůležitějším opěrným bodem Římanů na území dnešního Rakouska.

Dnes je tady největší římské muzeum v Rakousku. Jsou v něm soustředěny exponáty z vykopávek tohoto starobylého města, s nimiž bylo započato v roce 1875. Západně od města se nacházejí zbytky římského amfiteátru, v jehož těsné blízkosti vede červená turistická značka. V bývalém vodním hradě Ludwigstorff je zřízeno Africké muzeum. Ve městě možnost ubytování, informační centrum.

Berg (154 m)

Malá vinohradnická obec s 674 obyvateli administrativně patří k obci Wolfsthal. První známá písemná zmínka o obci pochází z roku 862 jako o "Pagus ad Pergo". Více se o obci dočtete na stránkách www.gemeindeberg.at.

Braunsberg (346 m)

Izolovaný nápadný vrchol tvaru homole, který se zvedá severně od přístavního města Hainburg. Od 4. století do roku 9. př. n. l. stávalo na vrcholu keltské hradiště, před tím se tady nacházelo ilyrské sídliště (900 - 300 př. n. l.). Keltové, zejména keltské kmeny Bójů, které sem přišly v 1. století př. n. l. si stavěly opevněná sídliště městského charakteru, tzv. oppida. Avšak již velice záhy podléhají nájezdům Dáků, kteří měli hlavní sídlo v rumunském Sedmihradsku. Porážka kmenových svazů Bójů a Taurisků musela být zdrcující, neboť Římané po svém příchodu do této oblasti nazývali bývalá sídla "bójská poušť".

Vyhlídkový vrchol je snadno dosažitelný po zpevněné komunikaci automobilem či na kole. Na vrcholu parkoviště, informační tabule a zbytky zemních valů hradiště. Pěkné pohledy na soutok Moravy s Dunajem a protilehlý hrad Děvín. Kousek pod vrcholem je zrekonstruována část palisádové hradby se strážní věží, které v minulosti chránily toto výšinné sídliště. Informační tabule, pěkný výhled do kraje.

Edelstal (186 m)

Větší obec v nitru Hainburgských vrchů. Lokalita byla osídlena již v dávné minulosti, což dokazují hroby z období stěhování národů i zbytky usedlostí z římského období. Edelstal je významnou vinohradnickou obcí. Využívaný je i minerální pramen Römerquelle (Římský pramen) s radioaktivní léčivou vodou, jejíž účinky znali již staří Římané. Koupaliště.

Hainburg an der Donau (161 m)

Pěkné upravené městečko na březích Dunaje, téměř naproti stále se rozrůstající Bratislavě je nejvýchodnějším městem Rakouska. Toto přístavní městečko na březích Dunaje bylo pravděpodobně založeno již v roce 894 a dnes je považováno za jedno z nejmalebnějších měst této části Rakouska. Dodnes se zachovaly městské hradby s 12 věžemi ze 13. století. K jejich stavbě bylo využito kamene z nedaleko ležícího římského Carnunta. Centrem města je vyvýšenina Schloßberg (291 m), na které se rozkládá ruina hradu z roku 1050.

Za zmínku určitě stojí skutečnost, že si na tomto hradě 7.4.1252 bral Přemysl Otakar II. za manželku Margaretu Babensbergovou. Od 17. století je hrad neobýván. V historickém centru stojí za shlédnutí řada pěkně upravených měšťanských domů. Pohnuté chvíle zažilo město v době tureckého ohrožení. Turci město poprvé zničili v roce 1529, avšak mnohem větší pohromou byl jejich vpád v roce 1683, kdy i přes úpornou obranu obyvatel město dobyli a většinu z nich vyvraždili. Tento masakr dodnes připomíná Krvavá ulička (Blutgasse) u Rybářské brány. Jedním z mála zachráněných, kterým se prý podařilo ukrýt v komíně, byl dědeček pozdějšího hudebního skladatele Haydna.

Město má pěkně zachovalé městské hradby s 13 věžemi a bránami jako Rybářská (Fischertor, 12. stol.), Maďarská (Ungartor, 13. stol.) a Vídeňská (Wienertor, 13. stol.). Posledně jmenovaná, Vídeňská brána, je nejzajímavější stavbou hainburgského městského opevnění a je jednou z nejpěknějších městských bran Evropy.

Stavba brány dnes slouží jako Muzeum Wienertor, které je otevřeno v neděli a ve svátky od května do října v časech od 10.00 do 12.00 a od 14.00 do 17.00. Více na www.wienertor.at. Z dalších památek stojí za zmínku románská rotunda ze 13. století a původně gotický kostel (Stadtpfarrkirche) z roku 1236, který byl v 17. století barokně upraven. O městě pak naleznete další info na www.hainburg.at.

Hundsheim (233 m)

Malá obec v jihozápadní části Hainburgských vrchů. První známá písemná zmínka o obci pochází z roku 1123. V obci se zachovaly dvě z původních pěti gotických obranných věží, které měly vysoko položené vchody. Podobné stavby jsou známy i z některých oblastí Itálie a nebo Kavkazu. V katastru obce byla objevena asi 200 metrů dlouhá jeskyně Güntherhöhle, která není přístupná turistické veřejnosti. Mnohem známější je ale sousední, byť mnohem menší jeskyně Knochenspalte (45 m dlouhá), ve které byla v roce 1900 objevena kostra srstnatého nosorožce, který tady žil před asi půl milionem let. Tato kostra je dnes vystavena v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni.

Kittsee (138 m)

Velká obec na rakousko - slovenském pomezí. Četné nálezy z mladší doby kamenné dokazují přítomnost člověka na tomto území již před dávnými věky. V době římské nadvlády tudy procházela významná cesta spojující Carnuntum a pevnost Gerulata. Na třetí křížové výpravě se tady utábořil Fridrich I. Barbarossa, později tady stával pohraniční vodní hrad. Ten dobyl v roce 1271 Přemysl Otakar II. Další zmínka o pevnosti Koeche pochází až z roku 1363, kdy se tady vybíralo mýto. V obci je barokní zámeček, v němž je dnes zřízeno etnografické muzeum. Další zajímavou stavbou je vodní hrad, který od 12. století sloužil maďarským Arpádovcům jako pohraniční pevnost.

Marchfeld

U nás je tato rovina ležící západně od alúvia řeky Moravy známá jako Moravské pole, na kterém se odehrávaly významné události, které vždy zásadním způsobem ovlivňovaly uspořádání celé střední Evropy. Své vojenské stanice tady měli Římané, kteří museli odolávat tlaku germánských kmenů Markomanů a Kvádů, tady byli poraženi Avaři i Tataři, tady v roce 1260 zvítězil nad uherským králem Belou IV. český král Přemysl Otakar II.

Tomu bylo souzeno při střetu s Rudolfem Habsburským v roce 1278 tady i zemřít. Na Moravském poli se odehrávaly i bitvy mezi rakouskými a Napoleonovými vojsky. Název Moravského pole je starého data a obvykle je jeho vznik posouván do 11. století, kdy se vzpomíná v listině císaře Heinricha IV. z roku 1058. Geologicky patří Moravské pole k Vídeňské pánvi, která odděluje Karpaty a Alpy.

Niederweiden

Dnes barokní zámeček využívaný k mysliveckým výstavám byl postaven na místě původního hradu Grafenweiden patřícího princi Evženu Savojskému, jenž měl střežit bezpečnost tzv. Jantarové stezky při brodu přes řeku Moravu.

Petronell-Carnuntum (175 m)

Třetí z podunajských měst na úpatí Hainburgských vrchů, jehož historie sahá daleko před náš letopočet. Původně keltské hradiště, na jehož zbytcích vybudovali Římané v letech 14 až 37 n. l. vojenský tábor zvaný Carnuntum. Jiné zdroje posouvají letopočet ještě o pár let dále, neboť již v roce 6 n.l. měl odsud císař Tiberius táhnout s římskými legiemi proti výbojným Markomanům vedeným králem Marobodem.

Jméno Carnuntum dali městu Keltové a znamená "město na kameni". Z tohoto obchodního a politického centra provincie Panonie kontrolovali Římané předsunuté vojenské stanice na hranicích římské říše (Limes Romanus). V roce 14 n.l. tady byly umístěny elitní oddíly XV. legie zvané Legio Apollinaris. V době největšího rozkvětu za vlády Marka Aurélia (121 až 180 n. l.) mělo město asi 50 tisíc obyvatel a rozlohu okolo tří čtverečních kilometrů.

Jeho další rozkvět zastavil až vpád nepřátelských germánských kmenů Kvádů a Markomanů v roce 171, kteří město vypálili. Po vyhnání Markomanů vojsky Marca Aurelia si tady císař zřídil císařskou rezidenci. Ve městě byly vybudovány neobyčejně velké lázně s půdorysem 104 × 143 m s řadou bazénů, které poskytovaly vše co si římský lázeňský luxus vyžadoval. Tato stavba je dnes označena jako "zřícenina paláce" neboť k původním lázním byl za císaře Diokleciána přistavěn palác pro velkou konferenci císařů, resp. "spolucísařů" Maximiana a Galeria.

Dioklecián chtěl tady se svými spoluvládci řešit otázku, jak vládnout tak velké říši, jakou byl tehdejší Řím. Jeho úsilí však bylo marné. Další velkou stavbou byla aréna, do které se vešlo asi 14 000 diváků. Druhá aréna se nacházela uprostřed vojenského tábora, která však měla kapacitu "jen" asi 8 000 vojáků. Podruhé bylo město zničeno v roce 374, což vedlo k rozpadu Římské Panonie.

Zbytky římského města jsou dnes nejvýznamnějšími památkami Petronell - Carnunta a představují největší naleziště z římského období nejen v Rakousku, ale ve střední Evropě vůbec. Tyto památky byly zpřístupněny jako Archeologický park Carnuntum teprve po roce 1989. Skládá se ze tří částí. Jádro parku tvoří skanzen Petronell, který mimo jiné nabízí rekonstrukci starořímského obytného domu, ruiny civilního města aj. a 2. historický amfiteátr.

Druhou částí je amfiteátr v Bad Deutsch - Altenburgu, který je jedinou viditelnou součástí táborového města kolem tábora legií. Tato část je oplocena a je otevřena zhruba od 20.3. do 12.11. (v roce 2006) v pondělí až neděli od 9.00 do 17.00. Vstupné činí 8 Euro, skupiny sleva 6 Euro. Zdejší koloseum sloužilo k různým typům krvavé zábavy, od exekucí až po speciální gladiátorské zápasy.

Třetí částí je Museum Carnuntinum, které je se svými asi 3 000 exponáty největším římským muzeem v Rakousku. Avšak symbolem Carnunta se stala brána Heidentor (Pohanská brána), monument postavený pro císaře Konstantina II. (354 - 361 n.l.), která je považována za nejznámější římskou stavební památku Rakouska. Další informace naleznete na www.carnuntum.co.at. První část názvu tohoto města vychází ze jména kostela sv. Petronelly, který měl nechat vystavět již Karel Veliký.

Pottenburg

Hrad byl založen okolo roku 1050 hrabětem Poto z Pottensteinu jako hráz proti bojechtivým a loupeživým maďarským nájezdníkům (jiné prameny ovšem posouvají vznik hradu do období mezi lety 955 - 1025). Jim hrad sice odolal, ale dalším nájezdníkům o pár století později (1529) - Turkům již podlehl. Na hradě se vystřídala řada pánů. Jmenujme např. Přemysla Otakara II, Otto von Pottenpurcha, rytíře Ulricha Stuchs von Trautmannsdorfa, vojvodu Alberta III. aj.

Hrad od tureckých vpádů pustl. Jeho ruiny jsou však poměrně zachovalé, dominuje jim asi 30 metrů vysoká hradní věž. Kousek nad hradem, na vrcholku kopce Königswarte (344 m) se tyčí krásná, asi 23 metrů vysoká rozhledna stejného jména. Tento strategicky významný bod slouží jako pozorovatelna již po tisíce let. Na vrcholu se zastavil v roce 1189 Friedrich Barbarossa, v roce 1563 první uherský král korunovaný v Bratislavě - Maxmilián, v roce 1805 se tady dokonce zastavil Napoleon.

Schlossberg (291 m)

Nepříliš vysoký kopec (zámecký vrch) určitě zaujme každého návštěvníka Hainburgu an der Donau, neboť na jeho temeni se tyčí rozvaliny mohutného hradu. Pevný hrad byl tady vybudován již v 11. století na ochranu hranic Východní Marky. V roce 1252 se na něm oženil český král Přemysl Otakar II., který dosáhl později řadu významných vítězství na nedalekém Moravském poli (Marchsfeld). Hrad ležel dlouho v rozvalinách, avšak po zakonzervování hradeb a hradní věže v minulém století dnes hrad slouží jako malé muzeum a historická kulisa během Hainburgských hradních slavností.

Wolfsthal (150 m)

Menší obec s asi 750 obyvateli ležící východně od Hainburgu na úpatí Hainburgských vrchů. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1083, kdy je zmiňována v darovací listině pasovského biskupa klášteru Göttweig. Jméno obce je odvozováno od slova vlk, který se tady měl v dávnější minulosti hojně vyskytovat. Od roku 1914 procházela obcí železnice spojující Vídeň s Bratislavou (Prešporkem). Po změně geopolitických poměrů po rozpadu Rakousko - uherské monarchie byla tato velice oblíbená trasa ukončena v Kittsee.

Tento krátký výčet památek není zdaleka úplný. V blízkém okolí Hainburgských vrchů se nachází obrovské množství dalších turisticky atraktivních cílů. Ať již v Národním parku Dunajské luhy na Moravském poli či v Litavských vrších. To je však již námět pro samostatný článek.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.