Brno a tipy kam (nejen) o víkendu pěšky po Brně

Nad Svratkou přes Kamenku mezi dvěma zastávkami tramvají (1)

Záměrem představení dnešní pro mnohé nakonec překvapivě zajímavé trasy je poskytnout tip na výlet jak obyvatelům Brna a okolí, tak lidem, kteří přijíždějí do "pupku jižní Moravy" jen na chvilku a po vyřešení cíle návštěvy jim před odjezdem zpět domů zůstává pár hodinek volna.

Město samo jistě nabízí široké spektrum lákavého vyžití. Pijáky piva, destilátů, likérů či vína ukojí příjemné posezení v některé z mnoha brněnských hospod a vináren. Ty, jimž srdce tepe pro umění kroky dovedou před dveře galerií, muzeí či kin. Lidé s chronickým nedostatkem adrenalinu hladinu tohoto hormonu spolehlivě srovnají v nákupním centru.

Čtenáři zamíří do knihoven, kofeinisti do kaváren, plavci do bazénů. Já však nyní chci promluvit k těm, kdo touží v době odpočinku po chvíli klidu, delší procházce i netradičním zážitku takřka v centru města. Málo frekventovaná zelená turistická značka vedoucí povětšinou vysoko nad Svratkou z Vídeňské ulice do Pisárek spolehlivě splňuje zmíněné tři požadavky turistů.

Co jsem chtěl vyjádřit výrazy jako klid a delší procházka si nepochybně dokáže představit každý, ale co se skrývá pod vágním klišé "netradiční turistický zážitek" nad Svratkou v Brně? V souvislosti se zelenou značkou nepochybně fantastický výhled z Mahenovy stráně a především návštěva Kamenné kolonie, unikátního souboru zčásti i památkově chráněných budov někdejší nouzové dělnické kolonie, která rozhodně není žádným nudným skanzenem, navzdory všemu a všem stále totiž tepe svým osobitým životem.

Stručná charakteristika trasy v pěti bodech

• Průběh: Ulice Vídeňská; zastávka "Nemocnice milosrdných Bratří", Z (tram 2, 5, 7) - nad Kamennou kolonií; Z - neznačená odbočka do Kamenné kolonie - Červený kopec - vyhlídka; rozcestník; Z - Čertík, pramen; rozcestník; Z - Pavilon Anthropos; Z - Ulice Hlinky; zastávka Vozovna Pisárky; Z (tram 1; trolejbus 25, 26, 37; busy 52,68)
• Zajímavosti na trase: Nemocnice Milosrdných Bratří, bývalá městská infekční klinika Červený kopec, unikátní Kamenná kolonie (bývalá dělnická kolonie) s Duck barem, atraktivní vyhlídka nad Mahenovou strání, studánka - pramen Čertík, relikty lesoparkové úpravy u Nového Lískovce, Pisárecký tunel, pavilon Anthropos s expozicemi, funkcionalistická Pisárecká vodárna, silniční most, opravená točna tramvají v Pisárkách.
• Celkem nenáročná vycházka s překvapivě pestrou paletou turisticky značně atraktivních pozoruhodností, za Kamennou kolonií po řeku Svratku převážně nezpevněné lesní cesty.
• Občerstvení: Duck bar v Kamenné kolonii a kavárna v Pavilonu Anthropos.
• Celkový čas i se zastávkami, prohlídkou expozic (Anthropos), areálu Kamenky a posezením cca 3 hod 30 min; pouze chůze asi 1 hod 30 min (asi 6,5 km). Na Anthropos si však lze klidně vyhradit jedno odpoledne.

Nemocnice Milosrdných Bratří

Začátek naší trasy najdeme v brněnské městské části Štýřice na zastávce "Nemocnice Milosrdných Bratří" tramvají č. 2, 5, a 7 na ulici Vídeňská, která dostala své jméno dle hlavního města Rakouska, k němuž směřuje. Její počátky souvisí se zástavbou kolem císařské poštovní silnice do Vídně zbudované roku 1727. V dávné minulosti se ulici říkalo také Vídeňka, od roku 1946 se jmenovala Koněvova a Kratochvílova, před osmnácti lety však získala zpět své jméno.

Hruď všech Brňáků se jistě začne dmout pýchou a hrdlo vydá souhlasné a uznalé zamručení, když uvedeme, že Nemocnice Milosrdných Bratří (www.nmbbrno.cz) představuje nejstarší kontinuálně působící městskou nemocnici na Moravě a druhou nejstarší takto nonstop fungující v ČR (prvenství drží nemocnice v Praze Na Františku). Dlouhá historie se podepsala na vzhledu nemocnice, komplex zdravotnického zařízení představuje architektonicky značně nesourodý, až výstředně působící slepenec budov od pozdního baroka přes klasické panelové monstrum LDN po mohutný ultramoderní Pavilon akutní medicíny. Pro zájemce připojuji stručné shrnutí více jak dvě stě šedesátileté historie místa.

Přehled historie Nemocnice Milosrdných Bratří

Kamenný (Dlouhý) most

Než vyrazíme dále, popojděme ještě ulicí Vídeňskou kousek dolů ke Svratce. Dnes tu nalezneme pro většinu z nás poměrně obyčejně vyhlížející silniční Kamenný most. Jeho význam však v našich očích prudce vzroste, když si uvědomíme, že stojí přibližně v místě významného brodu přes řeku, u kterého se začalo formovat středověké Brno. Ve středověku tu stával nejprve dřevěný a od roku 1372 kamenný most zvaný Dlouhý. Ten byl roku 1492 rozšířen mistrem Hansem Trackem.

Později, roku 1725, jej ozdobily barokní sochy, které však při úpravách roku 1837 musely být přemístěny před kostel sv. Leopolda. Jedná se o sochu sv. Jana z Bohu, zakladatele řádu Milosrdných Bratří, dále sochu sv. Jana Nepomuckého z konce 18. století, sousoší Piety O. Schweigela z roku 1799 a sochu Ecce Homo J. K. Pröbstela z roku 1722. V roce 1935 byl pro nutné rozšíření celý starý kamenný obloukový most nahrazen zbrusu novou stavbou, kterou poničilo o deset let později na sklonku II. světové války bombardování (17.4. 1945).

Stoupání ulicí Vinohrady

Nyní se tedy konečně vydejme na cestu. Od tramvajové zastávky na Vídeňské ulici vyrazíme jižním směrem do velmi mírného kopce a hned první odbočkou u základní školy a domova mládeže doprava. Tím se dostáváme na dlouhou zvolna stoupající ulici Vinohrady, kdysi zvanou také Vinohradní či německy Weinberggasse, na východním úbočí Červeného kopce (311 m; bližší informace přinese samostatný článek). Dříve okolní slunné svahy pokrývaly vinohrady, dnes zde stojí řady domů. Pěstitelskou tradici na Červeném kopci udržují hojné zahrádkářské kolonie a jejich přičinliví obyvatelé.

Ulice Vinohrady má své nepřenosné kouzlo, jež tvoří nerovný terén chodníku, staré otřískané činžáky a rodinné vilky i nová zástavba a v neposlední řadě dlouhá alej tvořená v horní části hezkými doubky. Hned na začátku ulice, na rohu Vinohradů s Vídeňskou, se odkryjí při pohledu zpět na novou budovu s prodejnou nábytku čtyři řady balkónů navozující atmosféru romantiky starobrněnských pavlačových domů. O dost méně šťastná je dle mého názoru existence skupiny bytových domů Červený kopec u nové ulice nesoucí jméno "Jestřába" Jaroslava Foglara.

Obrovské červenošedé krychle s výhledem na panorama brněnského historického středu možná potěší jejich majetné obyvatele a některé skalní příznivce současné architektury, nevím však, zda nad obytným kolosem zrovna juchají zdejší starousedlíci. Moderní sídliště k nevěřícně zírajícímu pozorovateli zcela jasně hovoří horečnatou a brutální snahou jeho stavitelů - rychle postavit a rychle prodat bez ohledu na zcela radikální změnu vzhledu okolí. Symbolické jsou průhledy přes několik desítek let staré rezavé ploty se smaltovanými cedulemi na obytné monstrum.

O kousek výše můžeme ducha poklidu chudší brněnské periferie znovu nasát u dvojice schodů mezi dvěma starými obytnými domy po naší pravé ruce. Schodiště vede na malebný zarostlý dvorek za starým činžákem. Zde na červených dveřích do zahrady za cihlovou zdí stojí v pestrobarevném nápisu sdělení "zahrádka u pí Svíženské". Červené cihly, oprýskané dveře, náletové keře, popelník na schodech, otevřená okna malých bytů s vůní přepáleného tuku, klepače a potrhané prádlo.

Vymaníme-li se ze zajetí čar urbánní romantiky kouzelného dvorku, pak ještě o něco výše najdeme na ulici Vinohrady dvojici křížů za plotem, ten druhý nese letopočet 1891 a pohled na něj přináší další zajímavý kontrast, kde se za rezavým plotem s ostnatým drátem v popředí tyčí šedý kříž s drobným Spasitelovým stříbrným tělíčkem, za božími muky pak vystupují šedočervené plochy moderní architektury plné dřeva, skla a hran snad rodinného domu. Nechybí kombinace červené a šedé. Asi pro náznak kontinuity této stavby s místem - Červeným kopcem, tak nějak by to zřejmě popsal architekt bránící necitlivě zasazený barák.

Zelená značka odbočuje doprava u poměrně masivní patrové bíle omítnuté budovy s červenou podezdívkou a rýnami. Ze zajímavého domu, jenž je zřejmě nějakou památkou na zdejší průmyslovou minulost, trčí nad železnými dveřmi do suterénu lucerna Starobrno u nápisu Moravan, který značí sklepní zastávku pro občerstvení. Nejsem si však jist, s jakou pravidelností (pokud vůbec) podnik funguje.

Za zatáčkou značka pokračuje po ulici Červený kopec, zvané kdysi také Na Červeném kopci nebo Pod Červeným kopcem (německy Am Roten Berg, též Unterm Roten Berg či Auf dem Roten Berg). Neznačená cesta v pokračování ulice Vinohrady vedoucí dále rovně představuje zkratku přes zahrádkářskou kolonii v blízkosti vrcholu Červeného kopce do Fakultní nemocnice Bohunice a k přilehlému kolosu univerzitního kampusu.

Bývalá městská infekční klinika

Po pravici poměrně děsná stavba hotelu Rustikal je trochu vyvážena svéráznou lavičkou podoby dvou velkých balvanů a především zelení parku s památkově chráněnými cihlovými budovami bývalé infekční kliniky na Červeném kopci, dnešní LDN Červený kopec. Městská infekční klinika byla zřízena daleko za Brnem roku 1888. O sedm let později získala komplex s přízemními budovami a kapacitou šedesáti lůžek do správy nemocnice u sv. Anny. Zařízení se osvědčilo již záhy, když roku 1901 vypukla v Brně epidemie tyfu.

Po roce 1935 zde byl provoz omezen, během II. světové války objekt sloužil k léčbě dětí s infekčními nemocemi a v letech 1952 až 2000 tu pobývali lidé nemocní tuberkulózou, v současnosti se jedná o LDN Nemocnice Milosrdných Bratří s kapacitou 73 lůžek. Sympatickou zajímavostí je, že v jedné z budov areálu LDN si po nabídce ředitele nemocnice MUDr. Daniela Rychnovského zřídil dvě klubovny 91. skautský oddíl z Brna (http://91.skaut1stredisko.cz). Skauti tak dle svých slov mohou lépe "proměnit v praxi jeden z principů skautingu - službu jiným". O dalších asi 200 m dále přicházíme na kraj bývalého lomu s domky Kamenné kolonie na dně. O té však v dalším díle.

• Pokračování článku

Brno, turistická mapa

Odkazy a literatura:

• Nemocnice Milosrdných Bratří: www.nmbbrno.cz
• Pavilon akutní medicíny na stránkách archiwebu: www.archiweb.cz
• Architektonická kancelář Burian - Křivinka: www.burian-krivinka.cz

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Při zahraničních platbách IBAN CZ49 2010 0000 0025 0252 6845, BIC/SWIFT FIOBCZPPXXX. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč, výši částky si nakonec ale určete sami.