Skokan zelený (Pelophylax esculentus), čeleď skokanovití (Ranidae)Skokan zelený (Pelophylax esculentus; Linné, 1758)9.8.2021 | Otakar Brandos
Skokan zelený (Pelophylax esculentus, syn. Rana esculenta) je nápadně velká žába z čeledi skokanovití (Ranidae), která v průměru dorůstá 70 až 100 mm, ty největší kusy až 120 mm. Obecně platí, že samice skokana zeleného bývají větší než samci. Zbarvení skokanů zelených je velice variabilní. Jak již české druhové jméno napovídá, převažuje ve zbarvení zelená barva různých odstínů s tmavými pásy a skvrnami. To na hřbetní straně a bocích. Na břišní straně a na hrdle je základní zbarvení žlutavé, velice často tmavě skvrnité. Středem hřbetu skokana zeleného se obvykle táhne nápadný proužek žlutozelené barvy. Štíhlé tělo a nápadně dlouhé zadní končetiny jsou dalším z typických rysů tohoto druhu. Skokan zelený je typickou vodní žábou. Celý svůj život se zdržuje ve vodě a nebo v těsné blízkosti vodních ploch. Nejraději má částečně osluněné vodní plochy bez rybích sádek a s hustou pobřežní vegetací, ve které nachází nejen potravu, ale také úkryt v případě nebezpečí. Nepohrdne ale ani pomalu tekoucími vodami. Při vyrušení mizí dlouhým skokem pod vodní hladinou. Často tohoto skokana ani nespatříme, pouze uslyšíme jen tiché žblunknutí. Žádná z publikací o obojživelnících nezapomene u skokana zeleného uvést, že se nejedná o přirozený druh, ale o křížence (hybrida) jiných dvou druhů. Odborníci pro takovýto druh používají označení klepton. Mateřskými druhy jsou skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae) a skokan skřehotavý (Pelophylax ridibundus). Protože všechny tři druhy těchto "zelených" skokanů žijí obvykle společně a jsou si značně podobné, je jejich druhové rozlišení velice obtížné. Dokonce i pro odborníky. Pro úplnost je vhodné dodat, že řada odborníků dnes skokana zeleného považuje za "hotový" druh s ukončeným vývojem (více viz odborná literatura). Na druhou stranu je potřeba dodat, že pro úspěšný vývoj skokana zeleného je nutné, aby byl v kontaktu s "mateřskými" druhy skokanů skřehotavých a nebo krátkonohých, protože zpětným křížením s mateřskými druhy se rodí jedinci skokana zeleného, jehož vajíčka se úspěšně vyvíjejí. Pokud se skokani zelení páří pouze sami mezi sebou, ztrácejí jejich populace životaschopnost. V jejich snůškách totiž roste podíl neoplozených vajíček i neživotaschopných pulců. Skokani zelení se dnes vyskytují v téměř celé Evropě. Vyjma nejjižnějších a nejsevernějších částí kontinentu. U nás se objevuje na celém území, avšak zpravidla pouze ostrůvkovitě. Od nížin až po pahorkatiny do výšek 600 až 700 metrů nad mořem. Obvykle od dubna do října. V horských oblastech se nevyskytuje. V těchto polohách z velkých skokanů nalezneme zpravidla jen skokana hnědého, jednu z našich nejotužilejších žab. Skokani zelení vykazuji převážně denní aktivitu. Pouze v době rozmnožování (od dubna / května do června) bývají aktivní po celý den a ozývají se svým typickým a hlasitým kvákáním (skřehotáním). Jediná samice snáší až několik tisíc vajíček, které ve vodách vytvářejí nápadné chomáče o průměru až půl metru. Z oplozených vajíček se asi po týdnu líhnou drobní pulci (5 až 10 mm), kteří rychle rostou (45 až 80 mm, výjimečně až 100 mm). Přesto někteří z pulců, jejichž vývoj zabere tři až čtyři měsíce, svou proměnu (metamorfózu) nedokončí do zimy, ale až po přezimování na jaře následujícího roku. Proměněná žabka skokana zeleného zprvu dosahuje 20 až 30 mm, před prvním přezimováním dorůstá až 40 mm. Své plné velikosti a pohlavní dospělosti dosahuje po druhém a nebo třetím přezimování na dně rybníků aj. zcela nezamrzajících vodních ploch. Skokani zelení se v přírodě mohou dožívat až 14 let. Potrava skokanů zelených je různorodá. Loví hmyz i jiné drobné živočichy. Od menších druhů ryb až po drobné savce. Například hlodavce. Nepohrdnou ale ani drobnými obojživelníky. Některé internetové zdroje dokonce uvádějí i příklady kanibalismu. Na jejich jídelníčku ale zcela převažují bezobratlí. Pulci se živí drobnými bezobratlými, řasami, ale i vodními rostlinami. Líbil se vám tento článek? |