Řasnatka síromléčná (Peziza succosa), slovensky čiaška žltnúca, je na Červeném seznamu

K substrátu přisedlé plodnice, bez třeně, jsou hluboce miskovité až číšovité, v mládí s tupým a podvinutým okrajem, ve stáří téměř rozložené a zprohýbané, široké 20 až 80 mm. Vnitřní plodná strana je hladká, zpočátku šedohnědavá, později světle hnědavá až okrová nebo i červenavě hnědá, na středu bývá vrásčitá. Na vnější straně jsou plodnice výrazně vločkaté až šupinkaté, šedobělavé, u starších hub s okrovým nádechem, nakonec hnědé se skvrnami rezivých tónů.

Voskovitá dužnina je jen 1 až 2,5 mm silná, prosvítavá a křehká, na lomu s výtrusorodou vrstvičkou hnědé barvy. Při poranění roní řasnatka síromléčná kapky mléka bělavé barvy, které se na vzduchu rychle barví do zelenavě žlutých tónů a po zaschnutí do žlutooranžových až sírově žlutých tónů. Patrně za toto vděčí svému druhovému jménu. Houba má nevýraznou vůni a mírnou chuť, je nejedlá, nesbírá se.. Velké elipsoidní, nepravidelně bradavčité výtrusy mají v průměru 16 až 22 × 8 až 12 µm, výtrusný prach má bílou barvu.

Řasnatka síromléčná roste jednotlivě a nebo v menších skupinách od března do listopadu na lesní hrabance nebo tlejícím dřevě v listnatých i jehličnatých lesích a nebo i v parcích a starých zahradách, od nížin až po horské polohy. Mezi hostitelské dřeviny patří nejčastěji buky, habry, lísky, ale i břízy, jasany, duby a další dřeviny. Pod jehličnany se objevuje jen výjimečně. Dává přednost hlinitým půdám bohatším na vápník, ale dobře snáší i kyselejší půdy. U nás roste roztroušeně, lokálně však může být poměrně hojná.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.