Kočka divoká (Felis silvestris). Kočkovité šelmy v Česku

Kočka divoká (Felis silvestris; Schreber, 1777) - potrava, počty a rozšíření v Karpatech

Kočka divoká? Po horách již chodím řadu let. Mnohokrát jsem viděl medvěda, několikrát vlka, kamzíky nesčetněkrát… Kočku divokou (Felis silvestris), slovensky mačka divá nebo také mačka lesná, z řádu šelmy (Carnivora) a čeledi kočkovití (Felidae) se mi ale téměř zahlédnout nepodařilo. Žije totiž velice skrytým způsobem života. Možnost setkání s kočkou divokou je skutečně mizivá.

Dalším faktorem, negativně ovlivňujícím možnost potkat kočku divokou, jsou její nízké početní stavy. Kočka divoká totiž patří ke kriticky ohroženým druhům! To je důsledek minulosti, kdy jí byla neprávem přisouzena nálepka škodné, a byla důsledně hubena…

Hubena byla natolik důsledně, že například v Čechách poslední divokou kočku zabili v roce 1836 v Blanském lese. (Doplnění r. 2017: Dnes se objevují informace o opětovném výskytu divoké kočky v oblasti Šumavy a Českého lesa. Pravděpodobně se ale jedná o zatoulané kusy buď z Německa či Rakouska.

Kočka divoká se velice podobá naší kočce domácí. Je však mnohem robustnější a větší. Kočka divoká dorůstá délky 50 až 80 cm, ocas měří 28 až 35 cm, má krátký a huňatý ocas s výraznými černými pruhy. To je jeden z hlavních rozlišovacích znaků, neboť kočka domácí má ocas delší a rozhodně ne tolik huňatý. Hmotnost divoké kočky dosahuje až 5 kilogramů u samce a 4 kilogramů u samice. Ty největší a nestatnější kusy však dosahují hmotnosti až 15 kilogramů!

Divoká kočka žije obvykle samotářsky nebo v párech v revíru s rozlohou až 50 hektarů. To samotářství je ovšem dáno nízkými stavy této krásné šelmičky. Ve skutečnosti je kočka divoká, jak zjistil etolog Paul Leyhausen, tvorem společenským, který žije ve složitých a bohatých příbuzenských vztazích. Revír si divoká kočka pravidelně značkuje.

Kočka divoká si nejvíce oblíbila otevřený teplejší kraj, kde se lesy prolínají s loukami, najdeme ji ale i v hustých lesích. Nejraději si vybírá dubohabrové a bukojedlové lesy pahorkatin do nadmořských výšek 1 000 metrů. Kočka divoká si své teritorium značí pachovými značkami a nebo zádrapy na kůře stromů. Nejaktivnější je za šera a v noci, přes den obvykle odpočívá a vyhřívá se na slunci.

Hlavní složkou jejího jídelníčku jsou myši, loví ovšem i ptáky, žáby a ještěrky, prý je schopná ulovit i divoké králíky a další druhy drobných savců. Většinou loví skokem, často se však za svou kořistí i plíží. Způsob lovu je obdobný jako u kočky domácí, který určitě všichni dobře znáte (alespoň pokud jste z vesnice). K tomu je skvěle přizpůsobena stavba jejího těla.

Při lovu jsou nejdůležitějšími smysly zrak a sluch. Obojí jsou vynikající. Podobně jako jiné kočky se i kočka divoká velice ráda sluní a vyhřívá. A právě na takovýchto stanovištích ji lze nejsnadněji spatřit. Ve svém revíru má divoká kočka i svá čihadla, místa, kde si brousí drápky, má tady své pravidelné chodníčky.

Za úkryt si vyhledává zejména dutiny ve stromech, skalní štěrbiny, ale i nory apod. V minulosti kočka divoká obývala souvisle pásmo Evropy od Britských ostrovů po střední Asii a severní Afriku. Dnes žije v Evropě jen ostrůvkovitě. Největší populace kočky divoké je registrována v ukrajinských Karpatech a na východním Slovensku.

Kočky divoké se páří v únoru nebo březnu a doba březosti činí 63 až 68 dnů. Obvykle se rodí jedno až tři (často i pět a více) mláďat v období od dubna do června. Mladé kočky jsou ve stáří asi čtyř měsíců již samostatné. Přesto ještě po určitou dobu loví spolu s matkou. Kočka divoká se dožívá průměrně deseti let.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.