Hrobařík obecný ke svému českému jménu přišel podle zvyku zahrabávat mrtvolky drobných obratlovců, jejichž rozkládající se těla slouží za potravu larvám. Hrobaříci na dálku cítí mrtvolky drobných ptáků, savců, obojživelníků a plazů a v nočních hodinách (obvykle) k nim přilétají. Má-li uhynulý živočich správnou velikost, postupně jej podhrabou, očistí a vtáhnou do podzemní chodby. Nakonec peří či chlupů zbavenou masitou kouli a vytváří kolem ní dutinu - kryptu.

Chodba ke kryptě má důležitou funkci. Slouží ke kladení vajíček. Samice klade 1 až 24 vajíček do malých postranních komůrek. Samice pak dále čistí a zpracovává s pomocí fermentace mrtvolku v kryptě. Larvy se líhnou po pěti dnech a matka je krmí šťávou, která je směsí potravy matky s žaludečním fermentem.

Vylíhlé larvy jsou tak zprvu plně závislé na péči matky. Po pár hodinách jsou schopny přijímat potravu samostatně. Ke krmení matkou ale dochází po každém svlékání, larvy prodělávají tři instary. Mezi brouky se jedná o druh s pozoruhodně silně vyvinutým instinktem péče o potomstvo.

Hrobaříci obecní patří mezi brouky vysloveně k dlouhověkým druhům, neboť se dožívají až jednoho a půl roku. K tomu snad připívá i skutečnost, že je ptáci neloví, neboť hrobaříci, podobně jako např. majky, produkují obranné chemické látky, které ptákům mimořádně páchnou. Brouci jsou zajímaví také tím, že stridulují - vydávají zvuky.

Přestože jsou larvy výhradně nekrofágní, dospělí brouci jsou draví a živí se výhradně larvami hmyzu, který loví na zdechlinách a nebo na hnijících houbách. Hrobaříci tak v naší přírodě nemají pouze úlohu zdravotní policie, která zabraňuje rozšiřování nebezpečných chorob z rozkládajících se těl drobných živočichů.

Hrobařík obecný je rozšířen prakticky po celé Eurasii a v Severní Americe. V Evropě se lokálně vyskytuje i na Britských ostrovech a ve Fennoskandii. U nás je poměrně hojný, objevuje se ve dvou generacích od jara do podzimu. Letos, tedy v roce 2020, jsem jej fotografoval již ve druhé polovině února. Hrobaříci patří do málopočetné čeledi brouků, která celosvětově zahrnuje jen asi 190 druhů. Centrem jejich rozšíření je palerktická oblast.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.