Holubinka černající (Russula nigricans). Houby v Česku

Klobouk holubinky černající je zprvu polokulovitě klenutý, u starších hub postupně ploše klenutý až ve středu prohloubený a trychtýřovitý. Zprvu je klobouk bělavý, postupně šedohnědý až černohnědý, pokožka je suchá a hladká. Lupeny jsou 6 až 15 mm široké, velice řídké a hrubé. Zprvu jsou bělavé, postupně až šedohnědé a černé.

Třeň holubinky černající je 30 až 70 mm vysoký, 10 až 40 mm silný, válcovitý, zprvu bílý, postupně šedohnědý. Dužina je bílá, na řezu se na vzduchu nejprve zabarvuje do růžova, později do černohnědých tónů, je poměrně tvrdá. Má zemitou vůni a ne moc dobrou chuť. Ta se však úpravou mění, takže je houba vhodná jak na řízky, tak do polévek, omáček ve směsi s jinými houbami a nebo k nakládání do octa. Na webu lze nalézt velké množství zajímavých receptů na úpravu. Bezbarvé kulovité výtrusy mají rozměry 6,5 až 8,5 × 5,7 až 7 mikrometru.

Místy velice hojná holubinka černající se objevuje v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích od července až do listopadu. Od nížin až po horské oblasti. Dává přednost spíše kyselejším půdám. Podle některých pramenů obsahuje houba řadu zdraví prospěšných látek s výraznými antioxidačními a protirakovinnými účinky. Podobnými druhy jsou jedlá holubinka osmahlá (Russula adusta), jedlá holubinka hustolistá (Russula densifolia) nebo také jedlá holubinka černobílá (Russula albonigra).

Použitá literatura

[1] Aurel Dermek: Atlas našich húb; Obzor 1979
[2] J. Holec, A. Bielich, M. Beran: Přehled hub střední Evropy; Academia 2012
[3] Různé internetové zdroje