Treking > Příroda > Dřípatka horská (Soldanella montana) z čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Horská flóra Česka
Dřípatka horská (Soldanella montana) z čeledi prvosenkovité (Primulaceae). Horská flóra ČeskaDřípatka horská - šumavská královna jara1.3.2021 | -zde-
Studené lesy Šumavy, Novohradských hor či České Kanady k jarním vandrům příliš nelákají. Ale jen ten, kdo se odváží brouzdat vlhkým mechem a jehličím rozmáčeným vodou z nedávno roztátého sněhu může spatřit skromnou krásku, která se nepodobá žádné jiné naší květince. A která je typická především pro hory a podhůří jižních Čech. Je nesmírně skromná, třebaže rozkvétá brzy na jaře, někdy již koncem dubna a v květnu (v těchto oblastech jde opravdu ještě o časné jaro), netlačí se nikam na sluníčko na vyhřáté paseky. Naopak dává přednost zastíněným podmáčeným místům podél horských potůčků, kolem cest, po nichž stékají pramínky vody, podél příkopů naplněných vodou po jarním tání…Ani na živiny nemá velké nároky, vždyť půda na těchto místech bývá chudá, kyselá. Světlé fialové "zvonečky" na deseti až dvaceticentimetrovém stonku mají okraje hluboce roztřepené, vypadají jako sukýnka havajské tanečnice. Botanikové nazývají takto roztřepený okraj květu dřípený, podle toho dostala rostlina české jméno dřípatka. A protože roste v horách, tak horská (odborně Soldanella montana). Dřípatka horská patří do čeledi prvosenkovitých (Primulaceae), tedy skupiny, která se vyznačuje tím, že její nejznámější zástupci patří mezi typické jarní rostliny. Na východě naší republiky můžete objevit ještě jiný druh dřípatky - v Karpatech roste velice podobná, jen o něco drobnější dřípatka karpatská (Soldanella carpatica). Mnohem častěji se s ní však setkáte ve slovenských horách. Její kvítky mají prakticky stejný tvar, ale na stonku jich bývá víc. Není ani tak stínomilná - ve vyšších polohách, např. na Velké Fatře, roste i na volném prostranství horských pastvin. Stejně jako dřípatka horská rozkvétá i dřípatka karpatská brzy na jaře, mnohdy dříve, než roztají poslední zbytky sněhu. Protože se jí daří hlavně na vlhkých či přímo podmáčených místech, něžné fialové kvítky často lemují špinavé pozůstatky tajících sněhových závějí, z pod nichž neustále vytéká tolik potřebná životodárná voda. Líbil se vám tento článek? |