Budníček menší (Phylloscopus collybita), slovensky kolibkárik čipčavý. Atlas ptáků Česka a Slovenska

Budníček menší dosahuje velikosti jen 10 až 12 cm, rozpětí křídel 19 až 24 cm a hmotnosti okolo 7 až 8 gramů. Samice jsou nepatrně drobnější. Na bříšku jsou budníčci špinavě bílí, na hrdle a hrudi mají peří žlutavého zabarvení. Svrchu je peří tmavé hnědozelené barvy. Přes oči se táhne úzká páska žlutě zbarveného peří.

Vzhledem je budníček menší prakticky nerozeznatelný od příbuzných druhů, kterými jsou u nás budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix) a budníček větší (Phylloscopus trochilus). Prý i ornitologové mají s jejich rozlišením problém a rozeznávají je jen podlé délky letek. Co však budníčky rozliší spolehlivě, tak je zpěv samečků. Ti se, podle knih, ozývají velice hlasitým a opakovaným "cilp-calp". Já osobně tam ale slyším "cu-ca-ci, cu-ca-ci". Asi je trochu ošemetné přepisovat hlasy ptáků foneticky… Kdo ví, jak zpívají třeba "němečtí" budníčci…

Areál rozšíření budníčka menšího sahá od západní Evropy až po Sibiř. Objevuje se ale i v severní Africe a Indii. Není proto divu, že u budníčka menšího bylo popsáno celkem šest poddruhů. Jsou to Phylloscopus collybita collybita, Phylloscopus collybita abietinus, Phylloscopus collybita tristis, Phylloscopus collybita brevirostris, Phylloscopus collybita cacasicus a Phylloscopus collybita menzbieri.

U nás budníček menší hnízdí po celém území, od nížin až po horské oblasti. Pravidelně jej slýchávám jak v lesích Moravské brány či Nízkého Jeseníku, tak v lesích Jeseníků, Orlických hor i Krkonoš. Až k horní hranici lesa. Přednost dává světlým listnatým a nebo smíšeným lesům, objevuje se ale i v lesích jehličnatých, v parcích a nebo zahradách.

Svým zpěvem nás obveseluje od března / dubna, neboť budníčci patří k ptákům tažným. Opouští nás obvykle na přelomu září a října, kdy odlétá do Středomoří. Svá hnízda si budníčci stavějí v hustých bylinách a nebo křovinách z trávy, mechů a listí při zemi. Uvnitř jsou hnízda vystlaná peřím a nebo srstí. Mají podobu kulaté "budky", která je kryta i shora. Vletový otvor do pečlivé stavby najdeme někde zboku.

Samice budníčka menšího klade do hnízda, které staví sama, 3 až 6 bílých, drobně skvrnitých vajíček. Ročně mají budníčci jednu až dvě snůšky. Na vejcích sedí pouze samička, inkubace trvá asi dva týdny. O mláďata se samečci rovněž nestarají, a nebo jen zřídka, pouze střeží svůj revír a odhánějí všechny vetřelce. Mnohdy i mnohonásobně větší, než jsou oni sami. Ptáčata rodné hnízdo opouštějí asi po dvou týdnech, avšak několik dalších dnů jsou ještě samičkou přikrmována. Pohlavně budníčci dospívají asi po roce, ve volné přírodě se dožívají až pěti nebo šesti let.

Hmyzožraví budníčci menší jsou velice užitečnými opeřenci. Během roku sesbírají neuvěřitelné množství různého hmyzu, larev a hmyzích vajíček. V pozdním létě a na podzim si také rádi pochutnají na různých plodech a nebo bobulích.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.