Batolec duhový (Apatura iris; Linné, 1758), slovensky dúhovec väčší. Atlas motýlů Česka a Slovenska

Batolec duhový (Apatura iris)

Batolec duhový (Apatura iris), slovensky dúhovec väčší, je nádherně zbarvený motýl z čeledi babočkovití (Nymphalidae) připomínající motýlí klenoty tropů. Batolci duhoví jsou hbití letci, kteří si oblíbili především světlé listnaté lesy pahorkatin až vrchovin, kde vystupují až do 1 200 metrů nad mořem. Je to jeden ze dvou druhů batolců, kteří u nás žijí. Druhým je batolec červený (Apatura ilia), nápadně zbarvený motýl menšího vzrůstu.

Ve starší české literatuře je batolec duhový nazýván barvoměnka duhová. Základní zbarvení křídel batolců je tmavé s hnědým podkladem a bílými páskami a skvrnami, to se však při pohledu z boku výrazně mění díky nádhernému modrofialovému lesku. Rozpětí křídel tohoto nádherného motýla činí až 70 mm. Patří tak mezi naše největší denní motýly.

U batolců duhových je nápadný pohlavní dimorfismus. Samičky jsou větší se světlejší kresbou, avšak postrádají onen typický modrofialový lesk. Motýli rádi vysedávají na blátivých cestách či na takových nevábnostech jako je trus (viz níže připojená fotografie). Kdo by to do takto nádherného motýla řekl…

Čtěte také: Bělopásek topolový, jeden z našich největších denních motýlů

Samička batolce duhového klade olivově zelená vajíčka na listy žírných rostlin. Především vrb. Housenka přezimuje ve třetím instaru a kuklí se až na jaře, zpravidla v měsíci červen. U nás žije batolec duhový samotářsky a značně roztroušeně. Mnohem hojnější je na Slovensku. Dospělci se živí mízou vytékající z poraněných stromů a nebo medovicemi mšic apod.

Ačkoliv jsem batolce v přírodě zahlédl již mnohokrát, jen 2× se mi jej podařilo vyfotit. Již výše jsem psal, že je to hbitý letec. A také značně vrtkavý, který se podobně jako bělopásek topolový vydává v odpoledních hodinách ke korunám stromů, kde pak setrvává…

Poprvé na Vihorlatě a podruhé až koncem srpna minulého roku se jeden takovýto jedinec s ošoupanými a olétanými křídly zastavil na návštěvu při zastávce autem na jednom lesním odpočívadle ve střední části Spišsko-gemerského krasu. Děcka měla hlad a dožadovala se svačiny. Podobně jako náš batolec.

Shodou okolností se mi podařilo batolce fotografovat v místech, která ve své knize Motýli (SNDK, 1962) popisuje Josef Moucha po svém setkání z července 1951(!). "Můj" oblíbený autor knih o motýlech a autor vůbec první knihy o přírodě, kterou jsem před mnoha a mnoha lety dostal a jejíž zažloutlé stránky dodnes velice rád obracím.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.