Bělopásek topolový (Limenitis populi), slovensky bielopásovec topoľový. Atlas motýlů ČR a Slovenska

Bělopásek topolový (Limenitis populi; Linné, 1758)

Bělopásek topolový (Limenitis populi), slovensky bielopásovec topoľový, patří k našim největším denním motýlům, délka předního křídla dosahuje až 45 mm. A také k nejkrásnějším. Bělopásci topoloví však nežije pouze u nás, ale je rozšířen od Francie a severní Itálie až po Sibiř a Japonsko. Bělopáska topolového tak podle areálu rozšíření označujeme jako eurosibiřský druh z čeledi babočkovití.

Bělopáska topolového můžeme nejčastěji spatřit ve smíšených lesích, v blízkosti vodních toků a nebo rybníků. S oblibou poletuje podél lesních cest a nebo lesních mýtinách. Se stejnou oblibou pak tento krásný motýl usedá na výkaly, mrtvolky zvířat a další podobně nevábné rozkládající se (a zapáchající) látky.

Výskyt bělopáska topolového

Motýl vystupuje i poměrně vysoko do hor, můžeme jej spatřit i ve výškách okolo 800 až 1 300 metrů. Výjimečně i výše, kdy sem byl pravděpodobně vytažen údolními větry. Spatřit jej tak lze v horských dolinách Nízkých Tater, Západních Tater, na hřebenech Hrubého Jeseníku i Králického Sněžníku, ale třeba i Vihorlatských vrchů, odkud je připojený snímek tohoto motýla.

Čtěte také: Běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea L.), naši denní motýli

U bělopáska topolového (Limenitis populi) je nápadný rozdíl velikostí mezi samečkem a samičkou. Sameček bývá znatelně menší. Svrchní strana křídel motýla, jenž je největším evropským druhem bělopáska je černohnědá s nápadnými oranžověčernými skvrnami na modrošedém lemu křídel a s nápadnými zářícími bílými skvrnami.

Bělopásek topolový, rozmnožování a vývoj

Bělopásek topolový vytváří v našich geografických šířkách pouze jednu generaci, dospělci se v našich končinách objevují od května do července až srpna (pozorování na Vihorlatě). Housenky žijí nespolečensky (například na rozdíl od housenek babočky paví oko aj.). Jejich žírnou rostlinou je především topol osika, jenž se nakonec podepsal i na jejich druhovém jménu.

Housenka bělopáska topolového na podzim vytváří svinutím tzv. hibernakulum, ve kterém přezimuje. Svůj vývoj pak dokončuje až na jaře.

Chování tohoto druhu, u kterého lze pozorovat teritoriální chování (u populací s vyšší hustotou) není dosud příliš prostudováno. V literatuře se např. obvykle uvádí, že batolec topolový dopoledne poletuje při zemi a odpoledne v korunách stromů. J. Moucha a F. procházka však ve své knize "Motýli" tyto závěry zpochybňují a soudí, že toto chování je spíše ovlivňováno počasím než denní dobou. Za teplých dnů před bouřkou usedají bělopásci na lesní cesty i v pozdně odpoledních hodinách.

Použité zdroje:

• Motýli, Josef Moucha a František Procházka; Státní nakladatelství dětské knihy 1962
• Naši denní motýli, Josef Moucha a Vlastimil Cho; Albatros 1980
• Bělopásek topolový - Limenitis populi (Linnaeus, 1758)
• Bělopásek topolový

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.