Treking > Karpattreky > Kysucká vrchovina, přechod hřebene pohoří; Oravsko-kysucký Karpattrek (6)
Kysucká vrchovina, přechod hřebene pohoří; Oravsko-kysucký Karpattrek (6)Kysucká vrchovina, přechod aneb přes Roháče na Kubínskou holi a Ľadonhoru24.9.2015 | Otakar Brandos
Po tropické noci vstávám rozlámaný jako kolo od žebřiňáku. Mám sice před sebou poslední den a posledních pár kilometrů Oravsko-kysuckého Karpattreku, ale v neustále kralujících tropických teplotách a neodpočatý to ani tak nebude žádný med. Fotím východ Slunce, nádherná skalní cimbuří Malého a Velkého Rozsutce, kochám se spanilými křivkami hlavního hřebene Malé Fatry i Kysucké vrchoviny a Kysuckých Beskyd a loučím se s kapličkou i Božími muky, která bděla nad mým nerušeným spánkem. Snídám za východu Slunce, pěkně v trávě. Snídaně v trávě má opravdu něco do sebe. Bratři Slováci mají pro to krásný výraz - tyto okamžiky mají své čaro. Očarován nádhernými scenériemi balím batoh a přes rozcestí Zlieň (740 m) se po červené turistické značce spouštím doprava do sedla nad Melišovcami (730 m), na kterém červenou značku zaměňuji za značku modrou. Horný Vadičov a dobří lidéÚdolím Vadičovského potoka scházím do Horního Vadičova, resp. osady Kubaščíkovci (545 m). Pramen před obcí je téměř vyschlý, takže ani tady vodu nedoplním. Horský hotel Hájnice i kiosek pod sjezdovkami ještě spí spánkem spravedlivých, takže nikde ani živáčka a mně nezbývá, než po modré turistické značce zamířit vstříc pěknému krpálu směr Ľadonhora. Čtěte také: Předchozí část článku, Oravsko-kysucký Karpattrek (5) U posledního domu narážím na slabý pramen. Nabírám vodu tečící slabým čůrkem, když v tom z protější chaty vychází paní se slovy, mám-li tu vodu na pití. Hej, mám. Tu vodu neodporúčam, dajte mi tu fľašu. Vchází nazpět do domu a po chvíli se objevuje s petkou plnou chladivé vody. Děkuji a jsem velice potěšen, že dobří lidé stále u nás nevymřeli. ĽadonhoraPotěšen na duši a nakonec i na žaludku ukusuji svižně výškové metry. Výstup na Ľadonhoru je opravdu pořádně prudký. I nyní, za sucha, nohy ujíždějí. Což teprve po dešti… Přes rozcestí Nad Kubaščíkovcami (630 m) vstupuji do lesa a po spádnici a dvou serpentinách nekonečným strmým stoupáním s velice omezenými výhledy dorážím na vrchol hory zvané Ľadonhora (999 m). Takto strmé výstupy se moc často nevidí, ale zde, v Kysucké vrchovině, je to víceméně klasika… Zapisuji se do vrcholové knihy. Zanechávám zde správu o úspěšném absolvování Oravsko-kysuckého Karpattreku. Do Kysuckého Nového Města mi sice ještě pár kilometrů schází, ale to bych již měl zvládnout. Další cesta se cik cak vlní po ostrém hřebeni. Až do Sedla pod Ľadonhorou (835 m), do kterého se dostávám po pěkně strmém sestupu. Tady se odpojuje žlutá značka vedoucí do obce Dolný Vadičov. Já však zůstávám věrný neobyčejně ostrému a nezvykle táhlému hřebeni a přes Holý vrch (912 m) s další vrcholovou schránkou, příjemným posezením s ohništěm a výhledy se dostávám na kótu Steny (887 m). Na Stenách se objevují krásná vápencová skaliska, tu a tam pěkný výhled do údolí. Hřeben ale stále vede nahoru a dolů, ale svou výšku si neustále víceméně drží. Docela vyčerpávající zápolení s kilometry a především vysokými teplotami. Žár ne a ne polevit. Přestože tento Karpattrek je nejkratší, tak mne díky opravdu extrémním teplotám stál nejvíce sil… Kysucké Nové MestoKonečně se objevuje výhled na Kysucké Nové Mesto, za kterým následuje prudké klesání. To poleví až na rozcestí Pod Poľanou (592 m), ze kterého se po pěkných loukách s výhledy na Ľadonhoru a Vreteno dostávám na okraj obce Budatínska Lehota (360 m). Z té je to přes hlavní cestu a řeku Kysuca (visutá lávka) na nádraží v Kysuckém Novém Městě (353 m) již jen skok. Jsem spokojený. Trasu jsem absolvoval v stanoveném limitu. I napříč teplotám atakujícím čtyřicítku. Zítra mohu s Michalkou vyrazit do školy. Na její první školní den. Vždyť jsem jí to slíbil. I proto jsem hnal nádhernými hřebeny Oravy a Kysúc. Horúčava nehorúčava. Našlapal jsem asi 133 km, překonal 6 200 výškových metrů. Příjemně unaven a zároveň odpočat (na duši) plánuji cestou do Ostravy další trek… Doufám, že již brzy… Kilometráž šesté etapy Oravsko-kysuckého Karpattreku
Další související články:+ Už jste byli na Skorušine v zimě? Zimní turistika v Skorušinských vrších, Orava+ Přechod přes Skriniarky, vysokohorská turistika v Západních Tatrách + Roháče a Liptovské Tatry, dvoudenní přechod + Na roháčský Volovec s dětmi + Přes Volovec na Končistou a na Trzydniowiański Wierch + Výstup na zapomenutý Trzydniowiański Wierch za neobvyklými tatranskými výhledy + Přes Rákoň z polského Podhalí na slovenskou Oravu Západní Tatry - Roháče + Přes Baníkov (2 178 m) z Liptova na Oravu + Bystrá (2 248 m), na nejvyšší vrchol Západních Tater + Tri dni plné Tatier, Červené vrchy a Orlia Prť + Za výhledy na vrchol Babky, Západní Tatry + Přechod hlavního hřebene Západních Tater Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Trasa úžasná, len tie horúčavy. Fakt ťa obdivujem, že si to vydržal.Jednoznačne musím prehlásiť, že popis tvojích vandrov je to najlepšie z turistiky či vandrovania na webe.
Koukám Otík prošoupal další pohorky na zajímavém treku, zkombinovat Západní Tatry s Ĺadonhorou by mě nenapadlo, ovšem to vedro muselo být trochu otravné, sbíral jsem ve stejném období tisícovky na Šumavě - denně propocené fusekle, čelenka, tričko i s batohem, ovšem já jsem se přemísťoval autem plným náhradního oblečení, Otík musel skončit pěkně nasolený...
opravdu nepříjemné a strašně úmorné. A navíc po celou dobu a člověk se neochladil ani v noci. Přesto to bylo krásné :-) Ale i ta Šumava musela být zajímavá.
|
|