Pik Lenina (7 134 m n. m.), výstup na sedmitisícovou horu na Pamíru normálkou

Výstup na nejvyšší horu Pamíru - Pik Lenina

Ráno jsem měl budíček v 5 h, abych v klidu připravil snídani a čaj do termosky. Počasí bylo ideální a obloha čistá. Sbalil jsem své věci spolu se stanem a po šesti hodinách jsme byli s Ksenjou na cestě směrem k C2.

O tom, že se mi tahle holka, která měla cca 25 let a dělá průvodce "gida" na Kavkaze málem stala osudnou, se zde nebudu rozepisovat. O tom jsem napsal zvlášť článek na www.lezec.cz a na svém profilu Fb. Jen můžu dodat, že táhla sebou nejen batoh bez stanu, ale zároveň snowboard.

Celou cestu z C1 do C2, která běžné trvá 6 h maximálně do 10 h jsme my neušli ani během jednoho dne a musel jsem postavit nouzový stan, navíc v místě, kde by nikdo nic nestavěl, totiž v místě kde z okolních svahů hrozilo nebezpečí padnutí laviny.

Čtěte také: Výstup na Pik Lenina, Pamír (2)

Holka byla normálně fyzicky na dně. Při vyhledávaní vhodného místa na stan jsem navíc našel roztrhaný stan s věcmi a nohu s botou, která trčela ze sněhu… Jistě že, to na dobré náladě nepřidalo, ale musel jsem vykopat plošinku pro můj stan a tak nebožtíkovi popřál, ať odpočívá v pokoji.

Noc byla zábavná, protože Ksenja celou noc běhala na záchod a tak v svém málem stanu jsem toho moc nenaspal. Nad ránem navíc začalo sněžit a foukal vítr. Takže o ranní "zábavu" cestou směrem k C2 bylo postaráno.

Prošlapaná cesta byla zametená stejné tak jako všechny malé a velké trhliny. Byla prostě bílá pláň. Cesta připomínala chůzi přes minové pole. I tak místo toho abychom šli hodinu jsme šli skoro čtyři hodiny a já už myslel, že tam nedojdeme. Bohužel Ksenja nebyla schopna jít ani na laně ani bez lana, ani sama ani se mnou.

Nakonec, kolem poledne jsme do C2 dorazili a už jsem s ní nechtěl mít nic společného. Ještě v ten den jsem udělal průzkumný výšlap směrem do C3 a také pro aklimatizaci před spaním do výšky 5 850 m. Cítil jsem se fajn a kondičku jsem měl dobrou.

O něco později shora došel další člen z ruské skupiny Jermačeka, Dmitrij. Prý dostal teplotu a poslali ho zpět do C2. Nabídli jsme mu čaj a povídali si co a jak. Při rozhovoru, se Ksenja zeptala, zdali půjde dolu do C1 ještě dnes nebo zítra? Dmitrij odpověděl, že chtěl jít dnes, ale může v klidu jít zítra. Že se cítí o mnoho lépe, a tak prý zůstane, což byla pro Ksenju výzva - hned se pozeptala, jestli může jit zítra s ním dolů…

Usmál jsem se a raději se otočil stranou. Dmitrij chvíli též váhal, ale odpověděl, že ano, ale ona bude poslouchat a půjde vzadu na laně. Já jsem měl uvnitř radost, ale zároveň klid v duši. A tak se oni oba dohodli na zpáteční cestě dolů a já na cestě nahoru.

Bohužel se tentokrát mé přání stát na vrcholu pik Lenina nesplnilo… Večer začalo zase sněžit. Což nebylo fajn ze strany matky přírody. V noci mě probudila vůně domácího pečeného chleba, bramborové kaše a smaženého řízku. Zvlášť vůně domácího chleba byla tak silná, jakoby vedle byla pekárna.

Vtom kdesi něco zticha bouchlo a bylo slyšet tlumený rachot. Pak v mém levém ucho jako by něco prasklo a během chvilky jsem ucítil jak mi něco teče z ucha. Bleskově jsem pochopil, že mám problém. To co vytékalo, byl hnis a později jsem na levé ucho špatně slyšel.

Sněžilo celou noc. S uchem to vypadalo zle a já díky tomu začínal cítit nenápadnou bolest v hlavě. Zavolal jsem své přítelkyni do česka co se stalo a že mám dvě možnosti. Buď počkat do rána a pak sejít dolů a uvidí se jak na tom s uchem budu, nebo pokračovat v cestě na vrchol. Oba jsme se shodli, že pokud zde hora stojí tisíc let, tak zde ještě bude stát i další rok. Takže raději sejdu dolů… Do rána pořád sněžilo a hnis z ucha nepřestával vytékat. Ráno vítr ustal a sněžení také.

Když jsem vylezl se svého stanu, po naší cestě obloukem nebyl ani náznak. Dmitrij a Ksenja byli též vzhůru a připravovali se na cestu dolů.

Oznámil jsem jim, že půjdu s nimi do C1 kvůli problému s uchem. A tak jsme se dohodli, že na laně. Ksenja bude uprostřed a já vzadu. O něco později jsme sbalili své věci a zahájili sestup. Sotva jsme vstoupili na zasněžené pole, Ksenja hned začala naříkat, že tam, kam nás Dmitrij vede, jsou trhliny. Já jsem se jen v tichosti usmál a čekal na reakci Dmitrije… ten jen krátce odpověděl ať v klidu zůstane v C2… A tak jsme ve třech vyrazili dolů.

O tom, že cesta dolů bývá daleko složitější a vyčerpávající, zvlášť když vše bylo zasněženo, není pochyb. To vám nepomůže ani GPSka. Než jsme všichni tři došli do bezpečného místa, kde končí trhliny, několikrát jsme se postupně propadávali do trhlin. Vytahovali jsme se navzájem, přeskakovali a šli dál.

V jednom takovém místě, se při přeskakovaní, pod mou pravou nohou propadl kus sněhu a já než jsem stihl přeletět přes malou trhlinu, jsem sebou švihnul na druhou stranu svahu a ležel na zádech na batohu. Pravá noha zůstala zaklíněna díky mačkám v trhlině po koleno a Ksenja mně ještě navíc táhla lanem dolů.

Musel jsem na ní pořádné zařvat aby povolila lano, jinak bych si zlomil nohu. Ležet na zádech, hlavou dolů ve sklonu cca 60 stupňů a s nohou v trhlině není zrovna báječné. A tak jsem musel nejdříve odpojit batoh a cepínem vysekat nohu z trhliny. Navíc o 300 metrů dál ze svahu sjela menší lavinka, která se zastavila o něco níž. Adrenalin stoupal a o zážitky nebyla nouze.

Při slaňováni prvního převisu, Ksenja, která dělá průvodce na Kavkazu, špatně uvázala jištění a málem sletěla dolů. Ještě, že zůstala viset na fixním laně. Sem tam byla vidět menší lavina, či viditelný sesuv sněhu… Bylo toho hodně, než jsme došli dolů do C1 a pak do BC. A o tom bude film - "POD PAMÍRSKOU OBLOHOU".

No a má cesta nahoru a ucho… Ucho se vzpamatovalo až doma v Česku. A svůj vyšlap na vrchol Pik Lenina jsem odložil na příští rok. Informací o cestě mám dost, vím, co mně čeká a pokud bude vhodnější parťák, tak na ten "Lenina" konečně vyšlapu. Hora přece nikam neuteče.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.