Treking > Cykloturistika > Horké Rychlebky aneb Rychlebské hory na kole
Horké Rychlebky aneb Rychlebské hory na koleHorké Rychlebky a lov vlků (1)7.11.2013 | Josef Hebr
Říká se "léto budiž pochváleno". Jestli to platilo i pro to letošní, extrémně horké, nevím a vlastně je mi to zcela volné. Každopádně jsem využil několika volných dnů a vyrazil lehce - těžce nabalený trošičku si zase "přičuchnout" k Rychlebkám. Odjezd proběhl vcelku bez problémů, jen jsem si kousek od domu vzpomenul na přítele Murphyho a jeho zákony a pro jistotu se ještě vrátil pro igelitovou plachtičku na nouzové přespání, což se později ukázalo jako nesmírně prozíravé. Cestu do Mladče bych asi k frekvenci jejího používání obzvláště v poslední době absolvoval i se zavázanýma očima a také na cst. 51 až po koňskou farmu v Háji se vyskytuji nějak často. Zde se dá najet na hráze protipovodňového díla, které má za úkol v případě potřeby usměrnit sílu rozvodněné Moravy. Kilometry hrází, lávky na sloupcích, poldery, to vše tu člověk vnímá tak nějak na "sucho", ovšem kdyby bylo zle, bylo by zde obrovské jezero s objemem mnoha milionů metrů kubických vody… Čtěte také: Okolo Králického Sněžníku za výhledy snů V Leštině opouštím hráz a Moravu, ale stejně se k ní přes Lesnici a Nový Dvůr zase vrátím. Využívám trasu 6231 a pohodlně se nechám vést pro mě neznámými místy. Postřelmov, Šikulův mlýn, Chromeč. Překvapuje mě na toto sadomasochistické léto nebývale prudká přeháňka, ze které se otřepu až v Chromči, pokračuji pěknými polničkami do Klášterce. Pohled vpravo vlevo mě přesvědčuje, že skončilo hanácké leháro a odtud už bude každé šlápnutí do pedálu docela a později i příšerná dřina, taky že jo. Hanušovická vrchovina, k jejímuž jižnímu okraji jsem dorazil, nekompromisně "vytahuje" našince - cyklistu až do těch 700 - 800 m n.m. Tento předpoklad beze zbytku splnila hned prvá už opravdu s horskými parametry silnička z Bušína do Janoušova. Ať se rozhlížím jak chci, pouze rekreační chalupy, nějaké velké ubytovací a rekreační zařízení, ale něco jako obchod či hospoda prostě ne. Vlastní voda je již nechutně teplá, ale pít se musí. Osvěžující jsou pouze nádherné výhledy. Takže dál po 6223 (žlutý pás) až na rocestí Čečel. Rozcestí, přístřešek a krásný český bordel kolem. Někde tady prý měli partyzáni za války bunkry. Někde tady umístil i Josef Urban námět svého nového fantastického zfilmovaného příběhu (prý opět podle skutečných událostí), před tím např. Habermannův mlýn. U Josefa Urbana by bylo možná dobré doporučit, aby každý, kdo se o něm chce něco dozvědět (čeho je schopný), přečetl perfektní knihu Nejhlubší údolí světa, kterou napsal s Robertem Kazíkem. Zde "přesedlávám" na 4071 (žluto červený pás), která mě bude "hýčkat" až na polské hranice. Velmi pěkná cesta (samozřejmě z pohledu bikera, turisty či v zimě běžkaře) mě vede až k rozcestí Bouda (864 m n.m.) a dále k pramenu Rudolf (Leopold Grabner Quelle). Nějací dva starouši, kteří sem přišli od Svaté Trojice, kam dojeli autem, jenom zírali, jak vylévám "starou" a hlavně teplou vodu a tankuji do flašek. Na významném rozcestí u Svaté Trojice mě zajímá především zajímavá mohylka s nápisem. Upozorňuje na 40. výročí vládnutí Johana II. z Lichtenštejna (tenhle pán údajně drží svěťák, protože prý vládl celých 71 ! let). No a při tomto jubileu byly v lesních revírech jeho panství vztyčeny tyto pietní mohylky s deskami a nápisy a zároveň byly kolem vysázeny různé dřeviny, což mělo význam vědecký, jehož cílem bylo prokázat, jak budou prospívat v různých nadmořských výškách. Honí mě mlsná a tak mířím na Severomoravskou chatu na Pohořelci (851 m n.m.). Hodně dobrou náladu mi pokazí až nehorázná suma, kterou zde vyžadují za pivo a to je tato chata přístupná v zimě v létě autem… Dobře mi tak, měl jsem se nejprve zeptat na cenu a raději "vydržet až dolů" do Malé Moravy. Chvíli se ještě kochám pěkným výhledem na sever nad sjezdovkou na úbočí a hřebeny Králičáku, kde je odtud markantní hlavně Sviní hora (1 074 m n.m.). Tam někam bych chtěl ještě dnes dorazit a přespat. Velmi rychlý sjezd do údolí k přejezdu Malá Morava dává tušit, že dostat se znovu a ještě dnes do stejné a asi větší nadmořské výšky bude bolet. Takticky nabírám síly odpočinkovým přesunem podél Moravy směrem na Hanušovice a od odbočky Vojtíškov mlýn začíná opět "oblíbená" cyklodřina, tentokrát na sever na úbočí Králického Sněžníku. Léto na mě nezapomnělo, peče, vaří, smaží... Do sympatického bufítku proklatě na kopci ve Vojtíškově dojíždím silně zdevastovaný, přece jen se projevuje docela slušný počet kilometrů z Hané až sem. Budím zájem německých motorkářů, spíš ale exotický, než odborný. To dědulové u ryzího piva z hor mě po "výslechu" politovali a potom po odborném pohledu do dáli někam nad Jeseníky "kvalifikovaně" předpověděli, že večer bude bouřka jako sviňa, protože i signál v televizi je nějaký posr… Říkám si, tlachy dědulů, co mi budou povídat a dál jsem těmto prognózám nevěnoval valnou pozornost (ale měl jsem…). Ještě několik tvrdě stoupajících serpentin ve Vojtíškově a přesedlávám opět na "velmi pěknou cestu". V praxi to znamená, že furt zápolím s 4071 nejprve na jižním, posléze východním úbočí Sviní hory (Srázné) - 1 074 m n.m. Přestože podle mapy by se mělo jednat o pohodovku na vrstevnici, stoupám, stoupám a stoupám. Jediným rozptýlením je pozorování velkého množství podivuhodných kamenných staveb, plošin, ohrad, hald a kdoví čeho podél cesty. Vzadu na mapě KČT je napsáno, že se jedná o pozůstatky zemědělské činnosti obyvatel Vojtíškova, myslím si, že buď je magor autor textu, nebo původní obyvatelé trpěli nějakou zvláštní kamenno - zemědělskou úchylkou. Kdyby proboha při nelehké práci zde na horách na polích, loukách a kolem dobytka našli čas na budování velkého množství těchto objektů na poměrně srázném svahu (kdo si to tam prohlédl, ví, o čem mluvím)… Hodně rychle se začíná zatahovat (vzpomínám na děduly - rosničkáře) a netrpělivě vyhlížím, kdy konečně přijde nějaké správné rozcestí s tím ideálním přístřeškem… Strom s přibitými cedulemi je maximum… pod tím by se ale neschoval před blížící se bouřkou ani krtek… Později jsem zjistil, že na celém úseku této jinak opravdu nádherné cesty prvá možnost ukrytí pod jakž takž střechu, když nepočítám chatu Návrší, je až u hospody pod Kladským sedlem. Proměknu, mezi mladými smrčky natahuji provaz a zřizuji nouzovku. Sotva zalezu pod igelitovou stříšku, potvrzuje se vysoká odbornost dědulů z Vojtíškova. Po uložení a uvrtění ve spacáku mám možnost chvíli sledovat nebývale rozvětvené a zajímavě barevné nebeské energetické představení a… ráno zjisťuji, že je krásně chladno a vymetená obloha. Další související články:+ Na kole na Pastýřku, cykloturistika na pomezí Moravy a Čech+ Na kole na Bradlo, Cykloturistika v Hanušovické vrchovině + Bouzovsko na kole, krajem pohádkového hradu Bouzov + Na kole na Javořici, Javořická vrchovina a cyklotrasy + Cyklovandr kolem Slezské Harty + Mohelnicko cestou - necestou, na kole na skok za Jirkou Kájínkem + Osoblaha, Bohem zapomenutý kout naší vlasti na kole + Praděd a Dlouhé Stráně, dva nejznámější cyklistické výšlapy v Jeseníkách Líbil se vám tento článek? |
|