Treking > Chaty, ubytování > Ťatliakova chata (1 374 m), ubytování v slovenských Roháčích
Ťatliakova chata (1 374 m), ubytování v slovenských RoháčíchŤatliakova chata, ubytování v Roháčské dolině11.9.2018 | Otakar Brandos
Oblíbená Ťatliakova chata (1 374 m) známá také jako Ťatliačka nabízí vedle občerstvení od července 2017 také ubytování. Ťatliakova chata tak mohla přivítat první nocležníky po více než půlstoletí, po dlouhých 54 letech od doby, kdy původní chata vyhořela (28.5.1963)… Dnes Ťatliakova chata (Ťatliačka) nabízí vedle poměrně širokého sortimentu jídel a nápojů (bufet je otevřen od pondělí do pátku v časech 8.00 - 17.00 a o víkendech od 8.00 do 17.00) také ubytování v podkrovních pokojích. Celková kapacita Ťatliakovy chaty je 25 lůžek ve vícelůžkových pokojích s vlastním umývadlem. Některé z pokojů mají i vlastní WC a sprchový kout. V případě nouze poslouží i společná noclehárna s matracemi (nutný vlastní spacák). V přízemí chaty se nachází prostorná jídla, kde je možné ohřát se u krbu. Za pěkného počasí slouží návštěvníkům Ťatliakovy chaty i venkovní posezení. Ťatliakova chata je v současnosti otevřena pouze během turistické sezóny, tedy v době od 15. června do 31. října, tedy v období mimo sezónní uzávěry turistických chodníků v TANAPu. První turistická útulna stála v blízkosti Ťatliakova plesa již od roku 1883. Jednalo se zároveň o první útulnu v celých Západních Tatrách. O její výstavbu se zasloužil hajný Alexius Demian, po kterém původní útulna nesla i jméno - Demianův srub. Demianův srub stával nad západním břehem jezera u Roháčského potoka v nadmořské výšce 1 422 m. V roce 1937 započala stavba nové chaty na novém (dnešním místě). Stavba Ťatliakovy chaty, jejíž kapacita činila 100 lůžek, byla ukončena až v roce 1941. Chata si však turistů příliš neužila, protože 9.12.1944 byla během SNP vypálena německými okupanty. Nová chata byla vystavěna již v roce 1946, avšak ani ona neměla příliš dlouhého trvání. Proto věřím, že nová Ťatliakova chata bude mít větší štěstí a bude turistům sloužit po dlouhá desetiletí.
Ťatliakova chataZaniklé turistické chaty v Západních Tatrách9.2.2012 | Otakar Brandos
Ťatliakova chata, Roháčská dolina… Ano, ty znám, prohlásí určitě každý turista, který někdy navštívil Západní Tatry. Občas se setkávám s dotazy, kolik stojí nocleh na Ťatliačce a zda-li nemám na ni nějaký kontakt. No kontakt, tak ten bych na chatu měl, avšak s noclehem se tady počítat nedá. Bohužel. Proč? Protože Ťatliakova chata již před několika desítkami let vyhořela. Přesněji, stalo se tak 28.5.1963, tedy dávno před narozením většiny z nás… Přesto se Ťatliakova chata uchovala v turistickém povědomí. I přesto, že fungovala poměrně krátce. V čem spočívala výjimečnost této chaty, že se na ni vzpomíná ještě i dnes? Bylo to dáno chataři, jejími osudy, neobvyklým stavebním provedením a nebo jedinečnou polohou v kdysi opuštěné a těžko dostupné Roháčské dolině? A nebo kombinací všeho? Možná, že nám to ozřejmí někdo z pamětníků dole v diskusi. První turistická útulna byla u Ťatliakova plesa postavena již v roce 1883. Jednalo se zároveň o první útulnu v Západních Tatrách. O její výstavbu se zasloužil podbielský hajný Alexius Demian (1837 - 1901), na jehož počest útulna nesla i jméno - Demianův srub. Demianův srub stával nad západním břehem jezera u Roháčského potoka v nadmořské výšce 1 422 m. Demianův srub fungoval nepřetržitě řadu let. K potěše turistů i náhodných návštěvníků. V roce 1925, za první Československé republiky, Oravský komposesorát daroval srub Klubu československých turistů. Objekt přestal kapacitně vyhovovat, proto dolnokubínský odbor KČST přistavěl v roce 1933 ke srubu další objekt. Sruby pak nesly pojmenování Chata KČST pod Roháčom. Návštěvnost Roháčské doliny však rok od roku stoupala a vlastníci objektu začali plánovat výstavbu nové chaty. Ta nakonec započala v roce 1937, její dokončení se však zdařilo až v roce 1941, kdy se již třetím rokem Evropa zmítala ve válečné křeči největšího konfliktu, jenž stihl evropský kontinent a svět vůbec. Chata, která byla postavena ve stylu oravské lidové architektury na novém místě na východním břehu Ťatliakova plesa, dostala pojmenování po Jánu Ťatliakovi, jenž byl dlouholetým předsedou odboru KČST v Dolnom Kubíně (KČST byl v roce 1939 zrušen a nástupnickou organizací se stal KSTL - Klub slovenských turistov a lyžiarov). Ťatliakova chata si však turistů dlouho neužila, přestože její kapacita byla zhruba 100 lůžek a na svou dobu byla vybavena velice moderně. Osvětlení zajišťoval elektrický generátor, teplo pak ústřední topení. Těžké válečné časy totiž dolehly i na klerofašistický stát, jenž se vedle jiných problémů začal stále častěji pasovat s domácím ozbrojeným odporem. Ten se koncentroval především do horských oblastí. Západní Tatry nevyjímaje. Turisté z Roháčské doliny postupně zmizeli a naopak se objevili partyzáni. Ti si za základnu vybrali právě Ťatliakovu chatu. Proč by ne, když dolina byla dobře chráněna a chata poskytovala příjemné přístřeší. To však pouze do vypuknutí SNP, kdy Slovensko bylo obsazeno německými vojsky a v lesích se stále častěji ozývala střelba. I v lesích Západních Tater. Střelbu bylo v okolních lesích slyšet i na počátku prosince 1944, kdy se do hor probily německé jednotky. Ty vypálily nejdříve 8.12.1944 chatu na Zverovce, ale o den později také Ťatliakovu chatu a starší sruby na opačném břehu Ťatliakova jezera. Již v roce 1946 byla vystavěna nová Ťatliakova chata hned vedle spáleniště první chaty. Stavěna byla přesně podle předchůdkyně, stavbu zajišťovali tesaři a zedníci z Habovky a Zuberce. V roce 1951 přešla chata z vlastnictví KSTL do rukou Interhotelů. Avšak ani nová Ťatliakova chata si neužila dlouhé existence. Vinou zkratu v elektroinstalaci chata v květnu 1963 opět vyhořela, stát zůstala jen lyžárna, v jejíž budově je dnes bufet. Chata jako taková již naneštěstí obnovena nebyla a Roháčská dolina je již téměř půlstoletí bez turistické chaty. A nebo se blýská na lepší časy? Již řadu let totiž na Ťatliakově chatě pozoruji stavební úpravy. Ty však nijak výrazně nepokročily, těžko říci, jaký záměr má stavitel. Obsluha dole v bufetu to nevěděla, a nebo alespoň sdělit nechtěla. Líbil se vám tento článek? |