Tři čuníci jdou v řadě za sebou

aneb v čem tkví bordelumilovnost některých turistů?

Existenci člověka druhu Homo turisticus čunikus věda již spolehlivě prokázala. Tento druh byl popsán ve velké řadě studií a článků. Ať již v odborných a nebo hromadných médiích. Na stopy druhu Homo turisticus čunikus (nověji jen Homo čunikus) jste na horách určitě narazili i vy, turisté.

Z předchozí návštěvy hor, lesů a luk tento zvláštní druh člověka (někteří badatelé o něm hovoří pouze jako o poddruhu) spolehlivě usvědčí nepořádek. Nepořádek, lidově řečený bordel jako v tanku, který za sebou tento druh (poddruh) vždy a neomylně zanechává.

Velikost hromady prázdných konzerv, láhví, PET láhví, sáčků a obalů různého druhu umně naaranžovaných někde v koutě přístřešku nebo turistické útulny, pod stromem či jen tak volně pohozené na louce či jiném volném prostranství a rozptylované dále větrem či lesní zvěří pak ukazuje podle profesora Moralise Nekonatise na počet jedinců druhu (poddruhu) Homo čunikus vyskytujících se v dané lokalitě. Řada pozorování svědčí o lokálním přemnožení tohoto druhu.

Čtěte také: České hory, smetiště aneb nepořádek jako nikde jinde v EU

Podle mých (zatím neukončených) pozorování se ale zdá, že za množstvím takto umně naaranžovaných dekorací (rozuměj odpadků) může ani ne tak lokální přemnožení jedinců výše uvedeného druhu (poddruhu) jako spíše délka pobytu či oblíbenost té které lokality.

Nejnovější výsledky výzkumů rovněž poukazují na skutečnost, že za lokální disproporce od přírodního řádu může i jistá netečnost a nevšímavost většinových turistů druhu Homo turisticus v odborné literatuře uváděného jako Homo sapiens (někteří škarohlídi by mohli říci Homo (non)sapiens).

K uvedenému závěru jsem došel na základě pozorování a následného experimentu ve Smutném sedle v Západních Tatrách. Menší skupinka Homo čunikus tam svačila. Největšímu kaňourovi po sváče z ruky upadl nějaký ten sáček a alobal. Ty zachvívajíc se na zemi pod poryvy svěžího vánku zůstaly ležet bez povšimnutí i při jejich odchodu. Když jsem kaňoura slušně pozdravil a požádal, zda-li by si mohl onen alobal se sáčkem (rozuměj dekorace, odpadky) odnésti s sebou do doliny, začal cosi šomrat o tom, že nech si Čechúni dělají pořádek doma.

Teprve po méně laskavém, ale důrazném upozornění, že tady jsem doma a že mu doma klidně dám po čuni, když po sobě neuklidí, se mně podařilo zabránit lokálnímu znečištění. Kapka v moři namítnete, ale nakonec i moře je tvořeno pouhými kapkami. Tiskový mluvčí (tlačový hovorca) oné skupiny Homo čunikus měl sice nějaké připomínky k mému vychování, ale to již šlo jedním uchem tam a druhým ven.

S provedeným experimentem sice zásadně nesouhlasil profesor Moralis Nekonatis, ale jeho vědecký oponent Nemoralis Konatis mi u piva sdělil, že jsem udělal dobře, když jsem hned na místě konal. Vědecká pře zda-li konat či nekonat dosud pokračuje, o jejich výsledcích vás budeme příležitostně informovat.

Bohužel jsem již nedokázal zabránit skupině (skupinám?) Homo čunikus ve znečištění útulny na Králové studni na Velké Fatře (viz připojené fotografie). Podle obalů to vypadalo na mezinárodní sešlost. Hojné zastoupení tady měly Česká republika, Slovensko a Polsko.

Toto zjištění tak posouvá hranici rozšíření druhu (poddruhu) Homo čunikus daleko za hranice Západních Karpat, minimálně až do oblastí České tabule na západě a Východních Karpat na východě. Nejedná se tak o západokarpatský endemit, jak se původně někteří badatelé domnívali.

Někteří obyvatelé hor, třeba jeden můj kamarád bača z Velké Fatry, navrhovali různá radikální řešení jak zabránit dalšímu šíření druhu Homo čunikus. Například regulaci odstřelem jako v případě medvědů a nebo vysoké či černé zvěře. To mi však přijde přece jen jako opravdu extrémní řešení. I vzhledem k dalším zjištěním (viz níže).

Při studiu "dekorací" zanechaných na různých místech v horách návštěvníky druhu Homo čunikus jsem si všiml jedné zvláštnosti. Někteří jedinci tohoto druhu jakoby si uvědomovali, že něco nedělají správně. K těmto závěrům mě vedou dekorace (odpadky) přichystané na ohništích (pokud to neprovedli jedinci druhu Homo turisticus). Je však otázkou dalších výzkumů zjistit, zda-li se jedná o náhodnou mutaci a uvědomělé chování některých jedinců slepé vývojové větve Homo čunikus a nebo neuvědomělé (náhodné) chování některých jedinců popisovaného druhu (poddruhu).

Třeba nás ale výsledky dalších pozorování překvapí a zvrátí dosavadní poznatky. Třeba zjistíme, že další vývoj některých jedinců druhu Homo čunikus může vést až k přeměně v druh Homo turisticus. Některé zahraniční studie o takovémto vývoji hovoří již zcela otevřeně.

O takovémto možném vývoji hovoří zahraniční badatelé a pozitivní zkušenosti. Například v Norsku a ve Švédsku se podařilo tento druh zcela transformovat. Pokud se tady setkáte s druhem Homo čunikus, jedná se o importované jedince. Bohužel norská ani švédská praxe není u nás akceptována, nýbrž je naopak v médiích zcela nepochopitelně cenzurována.

Pokud bychom se otevřeli zahraničním zkušenostem a nevymýšleli "pepíkovské" cesty, tak by mohlo možná v krátké době platit, že nikoliv "tři čuníci jdou v řadě za sebou", ale třeba jen "dva čuníci jdou" nebo "jeden čuník jde". Pravděpodobnost mutace všech jedinců uvedeného druhu v oblasti České tabule a Karpat (žádný čuník nejde) se však na základě řešení diferenciálních nerovnic jeví jako velice nízká, pouhých 3,14 × 10^-19.

V potaz byly brány i takové zdánlivě nepodstatné a nesouvisející ukazatele jako čistota vzduchu, koncentrace polétavého prachu v aglomeracích s nejvyšším výskytem Homo čunikus, ale také úroveň radioaktivního záření přírodního pozadí, intenzita kosmického záření s ohledem na fázi 11letého cyklu sluneční aktivity i úroveň mezilidských vztahů, míra korupce či četnost bezskrupulózních developerů.

Na čem se věda nedokáže shodnout tak na tom, kdy druh Homo čunikus vznikl. Někteří badatelé si myslí, že až v posledních letech či desetiletích. Řada studií však dokazuje, že tento druh byl popsán nejpozději na konci 19. století / počátku 20. století. Dokazují to například pojednání Miloše Janošky v Krásách Slovenska či řada článků o vandalismu ve věstnících vznikajících turistických spolků v období výstavby prvních rozhleden. Nakonec to prokazují i hromady rezivých konzerv v různých koutech naší přírody. Konzerva totiž tak rychle nezreziví.

To však není až tak podstatné. Hlavní otázkou zůstává, podle mého skromného soudu, jak zabránit dalšímu šíření druhu (poddruhu) Homo čunikus a nebo jak alespoň minimalizovat škody působené tímto druhem (poddruhem) na lučních, lesních a horských pozemcích…

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.