K explozi hvězdy v Malém Magellanově oblaku, která je satelitní galaxií naší Mléčné dráhy, došlo již dávno. Explodující hvězda po sobě zanechala mrtvou rozpínající se plynnou obálku, kterou dnes pozorujeme jako zbytek supernovy 1E 0102.2-7219 ze vzdálenosti asi 200 000 světelných let.

Balíky plynu ve zbytku supernovy se pohybují různými rychlostmi a směry z místa výbuchu supernovy. Ty masy plynu, které se pohybují směrem k Zemi jsou na tomto kompozitním snímku modré a ty, které se od Země naopak vzdalují jsou na snímku červené. Plyn se z místa výbuchu pohybuje průměrnou rychlostí 3,2 miliónu kilometrů za hodinu (vzdálenost mezi Zemí a Měsícem by tak plyn překonal za nějakých 7 až 8 minut).

Astronomové studovali archiv HST a hledali snímky zbytku supernovy ve viditelném světle, aby mohli vypočíst okamžik výbuchu supernovy. Podle jejich odhadů dorazilo světlo k Zemi před asi 1 700 lety, tedy v době úpadku římské říše. O této jistě grandiózní události však neexistují žádné písemné záznamy.

Aby mohli vědci přesně stanovit čas výbuchu, studovali na kyslík bohaté proudy plynu. Ionizovaný kyslík je totiž výborným indikátorem, neboť ve viditelném světle září nejjasněji. S využitím silného rozlišení HST k identifikaci 22 kapes plynu zjistili, že tyto balíky plynu byly pravděpodobně zpomaleny průchodem mezihvězdným materiálem. Pak sledovali zpětný pohyb jednotlivých proudů, dokud se tyto nespojily v jednom bodě a nestanovily tak místo exploze. Jakmile bylo místo výbuchu známo, mohli vědci vypočítat, jak dlouho trvalo kapsám plynu než z místa exploze dospěly do současných pozic.

Hubble také měřil rychlost podezřelé neutronové hvězdy, která vznikla při výbuchu supernovy z drceného jádra původní hvězdy. Neutronová hvězda, která byla identifikována s pomocí VLT Evropské jižní observatoře a rentgenového satelitu Chandra, se z místa výbuchu pohybuje rychlostí vyšší než 3 milióny kilometrů za hodinu.

• Zdroj: Hubble Pinpoints Supernova Blast