Javořinská Holubyho chata má rovných devadesátHistorie chat a turistických útulen v Karpatech25.6.2014 | Pavel Čupr a Jolana Čuprová
Devadesát let. Je to hodně nebo málo? U lidí hodně, u horské chaty ne až tolik. Za tu dobu toho ale horská chata může hodně zažít. Bouřky, závěje sněhu, ale i daleké výhledy byly obvyklou kulisou. Zažila turisty, lyžaře či bratrské moravskoslovenské srazy v těch lepších dobách, v dobách horších třeba přechody českých vlastenců odcházejících v období druhé světové války do odboje. Zažila také pašeráky pašující zboží přes hranice do protektorátu, partyzány, kteří zde hledali úkryt a nebo rumunské vojáky, kteří spolu s partyzány tuto chatu dobývali. Od konce války a vlastně dodnes hostí opět bratrské srazy, turisty a lyžaře. Tak by se snad dal charakterizovat stručný nástin historie jedné horské chaty, Holubyho chaty na Velké Javořině. Myšlenka postavit útulnu na Javořině vznikla asi již v 19. století při národních bratrských, moravsko slovenských srazech, kterých se účastnil i významný slovenský národovec Jozef Miloslav Hurban. Čtěte také: Holubyho chata. Ubytování na Velké Javořině, Bílé Karpaty První konkrétní kroky pro výstavbu horské chaty však učinil v roce 1922 Štefan Svetský z Moravského Lieskového, který na "Zbojnickém výletu na Javorinu" a "Snemu drobných pracovníkov" na Javorině, organizoval veřejnou sbírku na výstavbu chaty. Z organizačního hlediska jeho snažení zaštítil odbor Klubu československých turistů v Uherském Brodě v čele s Ferdinandem Pragerem. V "Časopise turistů" z dubna 1923 vychází článek "Javořina Čachtická" od F. Pragera, kde o Javořině píše: "Dávno již vyslovováno přání, postaviti na temeni její útulnu a zbožnému tomu přání jsme dnes blízko. Odbor Klubu československých turistů v Uh. Brodě pracuje nyní o postavení útulny ve větších rozměrech, asi v takovém rozsahu jako jest útulna na Radhošti a akce se děje za podpory vlády a jednotlivých majitelů lesních panství. Všichni činitelé jsou za jedno s tím, že Javořina, která ovládá krajinu mezi Uh. Brodem, Nov. Městem, Trenčínem a Strážnicí zasluhuje, aby výstup a pobyt na ni byl veřejnosti usnadněn a témě k potřebě výletníků tak upraveno, jak toho zasluhuje". Místo pro budoucí chatu vybrali stavitelé u silného pramene vody, na slovenské straně hory, kde byl již z dřívějších dob upraven terén. Fakt, že byla chata vybudována na slovenské straně hranice, byl jedním ze zdrojů pozdějších problémů. Základní kámen Holubyho chaty byl položen dne 8. června 1923. Chata byla pojmenována podle Jozefa Ludevíta Holubyho (1836 - 1923). Tento název nese chata bez přestávek dodnes. Jozef Ludevít Holuby se narodil v Lubině, kde působil jeho otec jako evangelický farář. On sám byl později farářem v Zemianském Podhradí. Jeho zájmy byly zejména botanika a národopis. Napsal celou řadu odborných článků o květeně Bílých Karpat, byl zakládajícím členem Akademie věd. Rok před jeho smrtí mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy. Stýkal se s mnoha českými vzdělanci Jožou Úprkou, Josefem Klvaňou či Aloisem Jiráskem. Zcela jistě není náhodou, že Alois Jirásek zasadil část svého díla "Bratrstvo" do Bošácké doliny, kterou měl Holuby tak v oblibě. Holubyho chata byla slavnostně otevřena dne 6. června 1924, ale závěrečná kolaudace proběhla až 2. listopadu téhož roku. Stavbu provedla stavební firma Josefa Jiráska z Uherského Brodu. Již za dva roky, v listopadu 1926, však chata nešťastnou náhodou vyhořela. Požár vznikl od kuchyňského komína. O novou stavbu se zasloužili stejní lidé jako o stavbu původní, tedy pánové Svetský a Prager. Chatu budoval opět Klub československých turistů z Uherského Brodu. Stavitelem byla tentokrát firma Josefa Hanuše a hrubá stavba vyšla na 610 000 československých korun. Ze slavnostního otevření znovuobnovené chaty byl odeslán pozdrav s pozváním na návštěvu chaty prezidentu republiky Tomáši Garrigue Masarykovi. Od samotného počátku byl chatařem Jan Zálešák z Uherského Brodu, který zde působil až do května 1945. Po roce 1939 a rozpadu Československa byla Holubyho chata jedním z mnoha míst, kde se převáděli přes hranice Protektorátu Čech a Moravy čeští vlastenci, kteří se nesmířili s okupací své domoviny. V této době chata zažila jistě mnoho dramatických událostí, které dnes již bohužel nikdo nepamatuje. Za pomoci rodiny chataře Zálešáka a jejich pomocníků tudy přešel do zahraničního odboje mimo jiných i generál Sergej Ingr s rodinou. Rodina Ingrů však byla zcela určitě jen zlomkem z těch, kteří tudy překročili hranice Protektorátu. Německo-slovenská rozhraničovací komise a protektorátní státní správa jednala během válečných let o posunu hranic. Chata byla majetkem Klubu československých turistů v Uherském Brodu, ale stála na slovenském území. Koncem války, během Slovenského národního povstání a později, chatu občas využívali i partyzáni, kteří působili především v oddílu Hurban-Uher. Poutavě se o tomto zmiňuje MUDr. Placák, lékař a pozdější náčelník štábu partyzánského oddílu Uher, ve své knize "Paměti lékaře". V dubnu 1945 byla chata obsazena německým vojskem, ale to nakonec ustoupilo pod vlivem postupu fronty a tlaku rumunských jednotek posílených partyzány. V září 1945 se na Javorině konal Národní sjezd československej vzájemnosti, kterého se zúčastnili významní zástupci tehdejší politické scény, například Zdeněk Fierlinger, Bohumír Laušmann či účastníci Slovenského národního povstání generálové Širica a Danielovič a další. Po válce Holubyho chata změnila správce. Pan Zálešák odešel a nájemcem se stal K. Tichý a po něm J. Zemčík. Po roce 1948 chata střídala často majitele, kterými byli postupně Stredoslovenské hotely Ružomberok, Turista n.p. Piešťany a RaJ Trenčín. Chata neustále sloužila turistům a lyžařům. Už před válkou zde byl postaven lyžařský vlek, který byl v šedesátých a sedmdesátých letech zmodernizován. Po Sametové revoluci v roce 1989 byly snahy o navrácení chaty Klubu českých turistů. Rozpad republiky však těmto snahám učinil za dost, protože chata stojí na území Slovenska. Chatu poté zprivatizoval tehdejší vedoucí Miroslav Masarik. Holubyho chata z různých důvodů víceméně chátrala. V roce 2006 ji zakoupil současný majitel Miro Martinček. Bohužel při odchodu bývalého majitele byly i odneseny staré původní obrazy, které tradičně patřily k této chatě. Dnes Holubyho chata prochází za provozu náročnou rekonstrukcí, kterou si již jistě zasloužila. Holubyho chata stojí pod vrcholem Velké Javořiny, která je nejvyšším bodem Bílých Karpat. Prochází tudy moravskoslovenská hranice. Zdaleka se vypíná nad nížinami řeky Moravy ze západu a úvalem Váhu z východu. I když tři desítky metrů chybí vrcholu do magické výšky 1 000 m n.m., je velmi dobrým výhledovým bodem. Pokud vám štěstí přeje, lze z vrcholu spatřit Fatry a Tatry na východě a Schneeberg v Alpách na jihu. Na severu hřeben Bílých Karpat s Vršatcem a za ním Beskydy. Za dobré viditelnosti lze také spatřit Praděd v Jeseníkách. Na západě jsou dobře zřetelné Chřiby, Ždánický les a na jihozápadě Pálava. Na jihu a jihovýchodě vidíme Malé Karpaty a východně Považský Inovec, Vtáčnik a Strážovské vrchy. Rady na cestu k Holubyho chatě:Na Javořinu se nejlépe dostanete po červené tur. značce od Myjavy, na kterou se lze napojit z Moravy na Kubíkově vrchu, kam se dostanete z Nové Lhoty nebo Filipovského údolí. Ze slovenské strany vede silnice a modrá značka ze Staré Turé. Z Moravy se na vrchol lze dostat po modré značce z Vápenek, nebo po červené od Kamenné bůdy, odkud vede i stará silnice v zimě hojně využívaná běžkaři. Z Květné vede na vrchol značka zelená. Závěrem si autor tohoto článku si dovoluje požádat pamětníky o případné poznámky, doplnění, fotografie či dokumenty, které se vážou k historii Holubyho chaty na Velké Javořině. Další související články:+ Bílé Karpaty, ubytování v Bílých Karpatech+ Bílé Karpaty opravdu bílé + Bílé Karpaty opravdu bílé + Velká Javorina (970 m); nejvyšší vrchol Bílých Karpat (2) + Bílé Karpaty + Trek přes Bílé Karpaty aneb se ztrátami se musí počítat! Treking s Tilakem 2008 + Z Javorníku nad Veličkou na Velkou Javorinu, nejvyšší horu Bílých Karpat + Z Javorníku nad Veličkou na Velkou Javorinu, nejvyšší horu Bílých Karpat Líbil se vám tento článek? |
|