Výstup na Schwarzhorn (Engadin), švýcarské Alpy

Vysokohorská turistika ve švýcarských Alpách; Engadinské třítisícovky (2)

Schwarzhorn (3 147 m)

Túra na tuto horu má jednu obrovskou výhodu. Auty se dá totiž vyjet do značné výšky dolinou Val Susasca směrem na sedlo Flüelapass. My ty naše necháváme ve výšce 2 176 m v místě zvaném

Chant Sura. Za stále lepšícího se počasí vycházíme podél silnice směrem nahoru a zjišťujeme, že jsme mohli popojet ještě výš, jelikož jdeme podél ní dobrou půlhodinu. Mírně stoupající pěšina souběžně se silnicí končí. Těsně za krásným vodopádem nastupujeme do příkrého svahu serpentinami na dno pánve ledovcového karu. Skoro po celou dobu lze krásně vidět vrchol Schwarzhornu i s jeho jižním pilířem, po kterém se dostaneme nahoru.

Cestou předbíhá náš vláček kromě tradičně opožděného Breba holandskou rodinku z našeho kempu. Schwarzhorn máme před sebou vpravo, můj zrak však často padá doleva k Piz Radönt (3 065 m) a k turisticky dostupnému sedlu Fuorcla Radönt s tím, že hledám, jestli tam vede chodníček ze spodních partií jižního pilíře Schwarzhornu anebo ne. Pokud nechceme stejnou cestou sejít zpět, nýbrž sestoupit vedlejší dolinou Val Grialetsch, musíme tohoto sedla dosáhnout a určitě se nám nebude chtít klesat až na dno karu, kterým teď stoupáme, a odkud vede značená cesta do sedla nahoru.

U rozcestníku pod pilířem, kam unaveni docházíme, žádná vyznačená ani viditelná cesta není vidět, v tu chvíli však přemýšlíme o cestě pilířem na vrchol. Zespoda to vypadá tak na půlhodinku, v reálu však jdeme o hodně déle. Já mám problémy hlavně v četných sněhových polích, které jsou tak rozsáhlé, že nejdou obejít, když se svou vahou bořím někdy až po kolena.

Protože počasí je výborné a dostupnost vrcholu snadnější, na rozdíl od včerejška je tu docela dost lidí. Cesta je tudíž prošlapaná, což mi usnadňuje stoupání, ale i tak se vleču jak hlemýžď. Moje lehkonohá Hanka mi uniká. Před vrcholem mi dodá sílu její úsměv a povzbuzování, ale i Danovy vtípky. Sednu si k nim o kochám se nádherou, kterou Jožka zběsile fotí. Dochází i Ondra a začínáme svačit. Času máme dost, Breba čekáme nejdříve tak za třicet minut.

Pohledy kolem jsou úžasné. Na severozápad vidíme Davos a hradbu hor za ním, na severovýchod Flüella Wisshorn (3 085 m) v popředí a za ním masív Silvretty opět s majestátnými Piz Buin a Piz Linard. Na jih pásmo třítisícovek směrem k italskému Livignu. V pozadí tušíme vynikající rozhledový bod Piz Languard a za ním bělostný masív čtyřtisícovky Bernina, to ale ve značné dálce. Nejkrásnější, ale taky nejtajemnější, je pohled na jihozápad směrem ke St. Moritz.

Nejdominantnější tímto směrem je jednoznačně zub tvaru stoličky Piz Kesch (3 418 m) s nádherně osvíceným ledovcem Porchabella. Mně však hlavně přitahuje a doslova fascinuje pohled na masív velikánů Scalettahorn (3 068 m), Piz Grialetsch (3 131 m) a Piz Vadret (3 229 m) s temnými ledovci plazící se naším směrem. Tyto temné ledovce společně s hukotem potoků vytvářejí tajemnou atmosféru spojenou s čarovnou a tichou krásou. Vydržím se na to dívat až do příchodu Breba, tak je to fascinující! O to víc toužím jít zpět popsanou cestou přes sedlo Fuorcla Radönt, vždyť to je přímo naproti tomuto horstvu…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.