Suchý (1 468 m n. m.) v slovenském pohoří Malá Fatra, výstup v zimě

Zimní dvojvýstup na Suchý na Malé Fatře

Nevyužít čtyři dny společného volna by byla hrubá chyba a tak jsme ani dlouho nepřemýšleli. Po pár hodinách jízdy jsme auto zaparkovali v Nezbudskej Lúčke pod zříceninou Strečna na levém břehu Váhu. Naložili baťohy, sněžnice včetně dalšího vercajku a vyrazili po červené značce směrem ke zřícenině Starého hradu. V plánu byl přechod celého hřebene Malé Fatry až do Zázrivé, ale člověk míní a příroda mění.

Byl konec ledna a po sněhu v podhůří ani památky. Vyšli jsme z Nezbudské Lúčky a pokračovali loukami s roztroušenými stromy v blízkosti hlavního železničního tahu Žilina - Košice. Zřícenina Strečna byla jako na dlani, stejně jako meandrující kalný Váh. Železniční tunel naproti v masivu Malé Fatry vypadal, jako by patřil do krajinky nějakého zručného modeláře.

Cca po 15 minutách jsme se vnořili do mladého lesíka, který vyústil na starou betonovou cestu do doliny Hradské. Cesta pokračovala po asfaltce kolem nějaké lovecké chatky po levé straně až ke snad ještě romantičtější zřícenině než Strečno - Starému hradu.

Na zbytcích nádvoří se už nacházel sněhový poprašek a my jsme jeho věžičky a ruiny prolézali cca 20 minut. V případě nutnosti by se zde dalo celkem solidně zabivakovat, ovšem nikde jsme nenašli tekoucí vodu. Případné zájemce o tenhle nocleh musím upozornit, že Starý hrad leží na území národního parku Malá Fatra a na možná rizika s tímto faktem související.

Na Domašínsky meander pod námi byl vyloženě ptačí pohled, tak jsme chvíli pozorovali jezdící "angličáky" v údolí Váhu. Za zmínku určitě stojí také fakt, že Starý hrad a Strečno mezi sebou v 16. století vedly válku, která trvala 20 let, přičemž jsou hrady od sebe vzdáleny zhruba dva kilometry vzdušnou čarou.

Z hradu stoupáme dosti strmě na kótu Plešel (980 m) a to lesnatým úsekem s občasnými vyhlídkami na Váh hluboko pod námi. Sněhu přibývá a mraků taky. Postupujeme pomalu, máme dosti času a nechceme se moc zpotit. Cca hodinu a půl po opuštění hradu se cesta pomaly narovnává a sněhu je s přibývající výškou víc a víc. Je něco málo nad nulou, tak je sníh těžký a vlhký.

Po asi dvou hodinách se terén otevírá, vidíme malou louku a na ní stojící Chatu pod Suchým, náš dnešní cíl. Uvnitř kromě málomluvného chataře, který občas přihodil polínko do kamen nikdo nebyl, nocleh stál 5 euro a tak jsme pro tento den rozbili základní tábor. Večer přišel rychle, v chatě byla zima, světlo nesvítilo a tak jsme zalezli do spacáků.

Ráno po probuzení jsme se sbalili a vyrazili se sněžnicemi po místní lokální sjezdovce strmým svahem na kótu Javorina. Tam jsme stanuli za zhruba 15 minut. Počasí nic moc, fučel vítr, viditelnost prachbídná. Snad se to zlepší, říkali jsme si a pokračovali do sedla Príslop. Z mlhy občas vykoukl příkrý západní svah Suchého, prvního pořádného vrcholu (vzato od západu) Malé Fatry. Už jednou jsme se na jeho vrcholu museli před léty otočit kvůli jistým objektivním důvodům.

Ze sedla jsem začali přímo stoupat na vrchol. Byla to velká dřina, těžké batohy, sněhu skoro po pás, svištící vítr a hustá mlha. Pomalými vleklými kroky jsme nabírali výšku a s častými přestávkami jsme se pomaly dostávali nad hranici lesa. I když měli sněžnice ozubení, celkem solidně jsme ve strmém svahu podkluzovali.

Zpocení a utrmácení jsme stanuli na vrcholku Suchého. Ledový vítr hvízdal v uších, pot pod čepicí lehce přimrzal a neviděli jsme vůbec nic. Tam, kde měl začínat hlavní hřeben byla bílá tma. V tomhle jsme nemohli pokračovat, byl by to zbytečný risk a tak jsme se s příchutí porážky vrátili na chatu pod Suchým, kde jsme chtěli vyčkat do příštího dne s nadějí lepšího počasí. Následující den ráno bylo počasí o kapánek lepší a tak jsme absolvovali známou trasu na vrcholek Suchého ještě jednou.

K našemu zklamání se situace na vrcholku opakovala, jen občas a na malou chvilku se hustá mlha na vrcholcích rozfoukala a na nás vykoukly Biele skaly. Váhali jsme jestli pokračovat a po krátké debatě jsme dospěli k závěru, že si hřeben vychutnáme jindy, až nám počasí dovolí se pokochat zdejší nádhernou krajinou.

Sestoupili jsme po zelené do Sedla pod Suchým (1 330 m), odkud jsme na východní straně vrcholu viděli dvě utržené laviny. Jako důkaz správného rozhodnutí to stačilo. Malou odměnou za naši snahu byla na krátký okamžik rozfoukaná mlha na vrcholcích Malé Fatry. Ty hory si s námi asi trošku hrály, najednou byl Malý Kriváň v celé své kráse přímo před námi.

Měli jsme ještě jeden den volna, dolů se nám však nechtělo. Někde před Kľačianskou Magurou někdo pronesl, že vybavení máme, počasí se lepší a tak bychom mohli strávit noc venku a postavit si něco na způsob iglú. Sněhu byla spousta a tak jsme tuhle myšlenku zrealizovali. Najednou byla před námi jedna z nejhezčích nocí v horách. Navečer se počasí exkluzivně vylepšilo, hvězdy zářily a Měsíc osvětloval náš mrazivý příbytek. Noc proběhla tak jak měla, spali jsme do rána bílého jako v peřinách.

Zimní Malá Fatra nás sice opakovaně odrazila, ale tak to v horách někdy bývá. Prožili jsme těžce opakovatelnou, nádhernou noc v tichém zimním lese a pokecali s dobrými lidičkami na Chatě na Kľačianskej Magure. Byli jsme poraženi, ale ne zlomeni. Příště Suchému a jeho ledovým druhům hodíme rukavici znovu. Už se na to těšíme.

Suchý, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.