Výstup na Wielki Szczeliniec (919 m n. m.), Velkou Hejšovinu v polských Górach Stolowych

Skalním bludištěm Stolových hor

Velká Hejšovina (Szczeliniec Wielki, německy Große Heuscheuer) se nachází sotva dva kilometry od hranic s Českou republikou. Přesto byl tento vrchol velké většině českých turistů dlouhou dobu utajen, neboť před Schengenem do Polska za turistikou nás jezdilo poskrovnu.

Velká Hejšovina (Wielki Szczeliniec, 919 m) je nejvyšším vrcholem Gór Stolowych (Stolových hor), které jsou polským pokračováním Broumovské vrchoviny. Jedná se o mohutnou kru rozlámaných pískovců s vrstvami slínovců a místy dokonce vápenců, které se v dávných dobách ukládaly na mořském dně.

Toto pásmo značně rozpukaných a rozčleněných mořských sedimentů se táhne od Teplicko-adršpašských skal až po polské městečko Palanica Zdroj na jihovýchodě, resp. po Zawory na severozápadě. Do tohoto pásma tak patří vedle již zmíněné Velké Hejšoviny a Teplicko-adršpašských skal také Ostaš, Broumovské stěny, Bledne skaly (Mylné skály) a Skalne Grzyby (Skalní hřiby).

Čtěte také: Skalní bludiště, Stolové hory

Za nástup do skal Velké Hejšoviny jsme zvolili polskou obec Karlów, do které se dostaneme po silnici č. 387 z Náchoda a nebo od Broumova. V Karlowě je řada restaurací, stánků, penzionů, turistická chata zvaná Domek w Lesie i rozrůstající se dinopark pro děti.

Hned za obcí Karlow se napojujeme na žlutě značenou turistickou trasu. Ta nás vede ke schodišti, které bude naším věrným společníkem po velkou část dnešní túry. Trasa přes Velkou Hejšovinu (Szczeliniec Wielki) je pouze jednosměrná a je u vstupu dokonce monitorována. Na západě s Velkou Hejšovinou těsně sousedí Malá Hejšovina (Szczeliniec Maly, 895 m), ten je však pro turistický ruch uzavřen.

Po betonovém schodišti nové trasy, která byla dokončena v roce 2000 a financována z grantu Polsko - německé nadace a NP Gór Stolovych se vydáváme vzhůru. Výškové metry svižně přibývají a my ještě málem nevkročili na lesní půdu. Za rozcestím, na kterém se odpoutáváme od žluté a modré TZ a pokračujeme po značené trase Franciszka Pabla. Míjíme řadu skalisek, skalních útvarů roztodivných tvarů, průlezů a tajemných zákoutí. K duhu přicházejí slaďoučké borůvky. Provlékáme se kolem Ucha jehly (Ucho Igielne) a pokračujeme k chatě.

Konečně jsme u chaty (schroniska) PTTK na Na Szczelińcu. No konečně… Ono je tady pořádný mumraj a spousta lidí. Poláci bývají poměrně hluční a tady jsou hluční dvojnásob. Nejdříve se kocháme výhledy ze dvou úžasných vyhlídek, teprve pak míříme ke stánkům s občerstvením. Ceny mají tedy téměř jako na pražském Václaváku, ale nekupte to, když se dá dokonce platit v českých korunách, že…

Malá Míša, která celou trasu způsobně odšlapala v botičkách a šatičkách (ráno v penzionu U Doležalů se mi ji nepodařilo přesvědčit o nutnosti sportovního oblečení) si podle obrázku vybírá gofri s borůvkami a šlehačkou. Přesto se ale svačinka neobejde bez pořádného extempore… Zjišťuje, že gofri není hotdog a že pixle na pultě nebyly od hořčice a kečupu, ale sladkých sirupů a polev. Od šlehačky je jak Míša, stůl a lavičky, tak také já. Nakonec pod pohrůžkou, že ji vyměním za jinou, hodnější, holčičku, se situace uklidňuje a gofri mizí v puse…

Po svačině a dalším foto procházíme kasou. Já za sebe platím 6 zlotých, tak jak je v národních parcích v Polsku zvykem a dostávám lístek s číslem 672 683. Ono asi Stolové hory opravdu navštíví přes milión turistů za rok… Za Míšu platit nemusím, děti do sedmi let mají vstup zdarma.

Za kasou se již proplétáme po vrcholku stolové hory, která je od okolí izolována více než 60 m vysokými skalními stěnami a jejíž plošina má přibližné rozměry 600 × 300 m. Postupně míjíme řadu prapodivných skalních útvarů, po kovovém schodišti vystupujeme na jednu ze skalních věží s podivným jménem Tron Liczyrzepy, ze které se otevírá výhled nejen k Broumovským stěnám v ČR, ale i vzdálenější Krkonoše s nápadnou Sněžkou a východním směrem pak na pásmo Orlických hor a Králického Sněžníku.

K nejzajímavějším skalním útvarům, jež si vysloužily i vlastní jména, patří Kaczeta, Wielblad (Velbloud), Malpolud (Opočlověk), Diabelska Kuchnia (Ďáblova kuchyně), hluboká a zčásti zatopená roklina Piekielko (Peklíčko), Niebo (Nebe), Kolyska, Kwoka (Kvočna), Koński Leb či Sloń (Slon). Na trase je také řada vyhlídkových bodů, z nichž se otevírají dech beroucí výhledy. Ty nejkrásnější výhledy se otevírají až v samotném závěru trasy, kde se nacházejí dvě obrovské pískovcové plošiny s upravenými vyhlídkami. Právě tady a u chaty Na Szczelińcu vynikne impozantnost této stolové hory.

Přestože celá popsaná trasa měří asi jen pět kilometrů, určitě vám zabere minimálně celé odpoledne. Pokud tady budete s malými dětmi, pak možná i celý den. Pro návštěvu s prcky bych ale doporučil období mimo školní prázdniny, kde je tady o poznání méně lidí a nebudete brzdit provoz na schodištích, žebřících a v úzkých průchodech.

Wielki Szczeliniec, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.