Turistika: Stolové hory a Broumovské stěny - putování po česko-polském pomezí

Na mořském dně Broumovské vrchoviny podruhé (1)

Uplynuly asi dva týdny a já zase mířím do Broumovské vrchoviny, tentokrát v doprovodu jedné statečné dívky, abych dokončil putování tímto fascinujícím krajem. V minulém díle jsem navštívil bájnou horu Ostaš a střední část Broumovských stěn. Teď nás čeká návštěva jednoho zvláštního národního parku a velmi podrobný průzkum další části Stěn.

Túru začínáme v příhraniční vesničce Žďárky. Hned u autobusové zastávky je obchod, kde se dají dokoupit potraviny nebo jiné zapomenuté věci. My si tady dáváme jedno předstartovní a vyrážíme. Sledujeme trasu cyklistické stezky, která na konci obce míří napravo do lesa, směrem ke státní hranici, ke které to jsou zhruba dva kilometry. Pár desítek metrů před ní, se nachází domek, ve kterém, k velkému překvapení, sídlí hospůdka. U hranice si dáme ještě malou pauzu a poté už vstupujeme na polské území.

Ujdeme několik stovek metrů a vstoupíme do podlouhlé vesnice Pstražna. Tady po levé straně vidíme několik nádrží, jež jsou ve skutečnosti rybími sádkami. Vesnice se jmenuje právě podle pstruhů a nad sádkami stojí vyhlášená restaurace, kde si můžete pochutnat na zaručeně čerstvé rybičce. Restaurace je oblíbená v celém příhraničí a údajně se tam dá platit i korunami, ale tuto informaci nemám ověřenou.

Aby toho nebylo málo, za chvíli se po pravé straně objeví skanzen lidové kultury. Stojí ve svahu a nachází se v něm mimo obytných domů i stará kovárna, stodola, hasičská věž a nahoře stojí krásný větrný mlýn. Všechno se tady můžete dozvědět z informačních tabulí, napsaných v několika jazycích, včetně češtiny. Ostatně, objevili jsme tady i rozcestník KČT, což je v cizím státě opravdu zvláštní jev.

Rozcestník KČT v Polsku

Vesnicí vedou značené trasy, ale ty my zatím nesledujeme. Pokračujeme pouze po silnici a kousek nad vesnicí odbočíme na křižovatce doleva. Silnice začíná stoupat až se za velkou zákrutou objeví rozcestí. Silnice pokračuje dále, ale my odbočujeme doprava na lesní cestu.

Stolové hory

Tady stojí závora a cedule oznamující, že vstupujeme do národního parku. Národního parku stolových hor. Ten měří jen asi dvanáct krát osm kilometrů, takže je to nejmenší národní park co znám. Co ale postrádá do velikosti, to nahrazuje svojí výjimečností. Stolové hory by totiž člověk čekal někde v Jižní Americe a ne ve střední Evropě. V té jsou opravdovým unikátem. Tak hurá na ně!

Od závory pokračujeme ještě asi kilometr, až přijdeme k místu, kde přes malou lávku zahneme nalevo do svahu a začneme stoupat na stolovou horu Bor. Tudy už prochází souběžné značení červené a modré trasy. Chodník nás vede nádherným lesem, plným kamenů, vzhůru. Asi po kilometru se ocitáme na silnici, která vede na nejsevernější část hory Bor, k Bludným skalám. Tak se totiž nazývá nejznámější místo na jejím vrcholu a prochází ním placený okruh. My ale po krátké spojce značené zelenu barvou Bludné skály obejdeme. Míříme totiž východním směrem, na druhý konec této hory.

Rašeliniště a pustošivá vichřice

Na začátku ještě jdeme zvlněným terénem mezi skalami, pak už víceméně jen po rovince. Vrcholová plošina Boru měří asi pět kilometrů a je to velmi zvláštní pocit, jít po stolové hoře. V jedné části se nachází lávky přes mokřiny a rašeliniště, a velmi to tady připomíná Krušné hory.

Následně přicházíme do oblasti, kterou před několika lety zpustošila vichřice. Procházel jsem tudy krátce poté a byl to docela apokalyptický pohled. Dnes, po několika letech, tady ale vidíme spoustu malých smrčků a ještě více bříz, některé vysoké už kolem tří metrů. Je fascinují vidět, jak si příroda během několika málo let s kalamitou poradila. Napadá mě tady asociace se Šumavou. Škoda, že jsem tehdy nefotografoval, poslal bych ty obrázky panu Stránskému…

Výhledy na Hejšovinu

Jsme teď asi v půlce a míříme dále. Cesta by se někomu mohla zdát fádní, ale mě zdejší prostředí uchvacuje. Výhledů sice z Boru moc není, ale to mi nevadí. On totiž Bor vypadá nejlépe z dálky. Ale k tomu se ještě dostaneme. Cestička, vedoucí místy přes balvany, začíná pomalu klesat. A tady v tom klesání se najednou objeví několik metrů vysoká skalka.

Dá se na ni vylézt a právě ona poskytuje jeden z mála rozhledů. A i když pomalu zarůstá, je fantastický. Přímo před námi vidíme protější stolovou horu, zvanou v češtině Hejšovina. Není sice tak dlouhá jako Bor, ale zato je se svými 919 metry nejvyšší. A když k tomu přidáte výhled na nižší Broumovské stěny a Javoří hory, dostanete doslova letecký pohled. Hejšovina je vidět ještě o několik desítek metrů níže z jednoho průseku.

Skálu opouštíme a brzy se dostáváme do sedla, křižovatky značených cest. My pokračujeme stále po červené, směr osada Karlov. Při cestě objevíme palouk, kde usedáme na oběd. Skvělé místo na pauzu z výhledem na část Hejšoviny, Soví hory, Orlické hory, hřeben Rychlebských hor a tomu všemu dominuje můj milovaný Kraličák.

Osady Karlov a Pasterka

Osada Karlov je významným turistickým centrem s ubytovacími možnostmi všech kategorií. Červená značka vede dál na okruh po Hejšovině. Na ní se nachází turistická chata a podle stránek parku na ni vede 665 schodů vytesaných do skály. Upozorňuji ale, že okruh je též zpoplatněný, ale to je v Polsku běžné. V Karlově se napojujeme na zelenou trasu, vedoucí přes malebné louky. Ty poskytují skvělé rozhledy na obě stolové hory, neboť leží mezi nimi.

Míříme teď do osady Pasterka. Před ní se ještě zdržíme, neboť je odtud vidět Hejšovina z opačné strany. A pohled je to úchvatný, dokonale odtud vynikne její prstenec ze skalisek. Za osadou se napojujeme na modrou značku, jež nás dovede až k hranici. Značka zanedlouho vede přímo po ní, tedy trochu jinak, než zobrazuje mapa. Hraniční patníky jsou tady umístěny velmi zajímavě. Kopírují sice cestičku, ale stojí pokaždé na její opačné straně, jako hřbet zmije. Takže se chvíli nacházíme v ČR a chvíli zase v Polsku. Přijde nám to velmi vtipné.

Z národního parku do CHKO

Zastavujeme se na chviličku u turistického přístřešku, brzy potom už opouštíme národní park a ocitáme se opět v CHKO Broumovsko. Tady stojí další přístřešek a od něj stoupáme opět po červené značce. Stoupání není nijak namáhavé a po půl hodině přicházíme na takový velký palouk, jenž je významnou křižovatkou cyklistických, turistických a lesních cest. Jmenuje se to tady Pánův kříž. A stojí tady opravdu velký přístřešek, co uprostřed nemá žádný stůl, takže může poskytnout v nouzi přístřeší několika lidem. Jen je potřeba mít dobrou karimatku, neboť je vydlážděn kameny. Je tady i zbudované ohniště, jen si jej někteří návštěvníci pletou s popelnicí.

Pokračujeme po červené značce až nad osadu Slavný. Ta je nejvýše položeným obydleným místem na Broumovsku a já tady zakončil jeho předchozí návštěvu. Zastavujeme se tady v hospodě a za měkkých tonů zapadajícího slunce zamíříme po modré značce na jih. Za Slavným vede cesta mezi loukami a vidíme odtud Ostaš, Teplické skály a hřeben Krkonoš.

Po asi dvou kilometrech cestička prudce zahne do lesa a klesá kolem potoka. Toto je trochu problematické místo, protože do lesa míří cestička tři. A správná je samozřejmě ta třetí, nejmíň pravděpodobná. Přivádí nás ale na palouk s malou chatičkou, upraveným ohništěm a vydatným pramenem, v němž jsem při své minulé návštěvě objevil zapomenutý lahváč a vykřikl tak "miluju lesy"! Dnes tu ale bohužel žádný není. Chata je uzamčena, ovšem její terasa poskytuje perfektní prostor pro minimálně šest nocležníků, a já ji často využívám na přespání. Stejně jako dnes.

Nejúžasnější část Broumovska, Zaječí rokle

Ráno se vracíme nazpět do Slavného, tam se napojíme na žlutou trasu, co vede, podle mého názoru, nejúžasnější částí Broumovska. Asi kilometr za osadou začíná prudce klesat a míří do Zaječí rokle. Tu považuji za nejhezčí tady. Kovářova rokle je sice monumentální, ale tato je zato neuvěřitelně divoká.

Ze všech stran nás obklopují nejrůznější skalní útvary a divokost ještě umocňují popadané kmeny, kapradí a všudypřítomné mechy. Ostatně mechů a lišejníku se tady vyskytuje na sto padesát druhů. Jsme ohromeni a na téměř každém kroku se z našich úst linou zvuky typu "óóó", "jéé", "paráda" a podobně.

• Dokončení článku

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.