Treking > Treky, turistika > Túra na Weisskugel (3 739 m n. m.), třítisícovku v rakouských Ötztalských Alpách
Túra na Weisskugel (3 739 m n. m.), třítisícovku v rakouských Ötztalských AlpáchWeisskugel, výstup na vrchol v Ötztalských Alpách14.9.2012 | Petr Jahoda
Už bylo tak nějak domluveno, že vytáhnu svého bývalého kolegu Veterána a jeho synka Tomáše na nějaký kopeček do Alp. Termín byl domluven na 1.9. Proč ne. Děti pomažou do školy a my, co už nemáme prázdniny, vyrazíme na malý výlet. Lokalita našeho cíle byly Ötztalské Alpy a třetí nejvyšší vrchol Rakouska Weisskugel (3 739 m) nebo-li Palla Bianca. Pokus o výstup měl být veden z chajdy Weisskugel hütte. Je jasné, že to bude celodenní namáhavá túra. A byla. Po nočním přejezdu z Bílé Vody, přes Brno, motačku v Innsbrucku jsme v ranních hodinách dorazili do horské osady Melág. Po vydatné snídani a chmelovém čaji Šerák jsme vyrazili na Weisskugel hütte. Cesta nebyla moc dlouhá, tudíž nenáročná a po dvou hodinách jsme již popíjeli klasicky jalové rakouské nebo italské pivo. Po domluvě s chatařkou jsme si uložili batohy do matratzenlageru. Ten byl docela v klidu. Čtěte také: Ötztalské Alpy, výstup na Weisskugel Odpočati po spánku na trávě před chatou, jsme se domluvili na krátkou procházku směrem k Eisbruch. Byla to dobrá volba, jelikož se vyčasilo a Weisskugel byl jako na dlani, vlastně jsme si mohli prohlédnou skoro celo výstupovou trasu. Druhý den, 3.9.2011 v 6:00 jsme vyrazili směr vrchol. Stejný cíl měly asi čtyři další skupinky nadšenců. Nejdřív nás čeká sestup o nějaký ten výškový metr dolů k moréně ledovce Fernerzunge. Tady jsou dvě možnosti, buď hned po ledovci a nebo po moréně. My zvolili druhou variantu. Po hodině normální chůze jsme dorazili k místu, kde začínají být obrovské trhliny. Jdeme mimo ně až na začátek morény. Tam se již setkáváme s Langtauferer ferner. Je třeba nasadit na boty železa a cvaknout se na lano. Ledovec je krásně vytátý, tudíž čitelný, takže do sedla Weisskugeljoch (3 368 m n.m) ubíhá cesta podle plánu. Žádný spěch, nejsme přece na závodech a počasí by mělo být po celý den odporně kýčovité. Krátká pauza a vyrážíme do druhého sedla Hintereisjoch. Při přechodu na toto sedlo přes Hintereisferner musíme být obezřetnější, jelikož je tam několik záludných trhlin. Drobná komplikace byla pod sedlem, kde se musí překonat větší trhlina, po níž následuje asi dvaceti metrový strmější ledový svah (asi 40-45 stupňů). Zobrazit místo Weisskugel, Ötztalské Alpy na větší mapě Teď již zastavujeme častěji, Veterán se potřebuje občas vydýchat. Nad sedlem Hintereisjoch se nám otevírá nádherný výhled na Ortler. Teď nám již zbývá nějakých 230 usmolených výškových metrů. Poslední ostřejší stoupání máme za sebou. Pomalu se ukazuje vrcholový hřebínek a kříž je již krásně rozeznatelný. To Veteránovi dodává sil a za povzbuzování Tomáše dorazíme k hřebínku. Za pár minut se již kocháme nádherným výhledem na Ortler, Similaun, Wildspitze, Hintere Schwarze. Pohled na Ötztalské Alpy je nádherný. Potřesení pravicí, společné foto u kříže je samozřejmostí. Na vrcholu moc místa není, tak jsme uvolnili místo dalším vysokohorákům a svačinku jsme si dali pod hřebínkem na ledovci. Pak už jen následoval klasicky útrpný sestup dolů. Samozřejmě žádný spěch, úspěch se počítá až na chatě. Sestup byl uskutečněn stejnou trasou jako výstup a proběhl bez komplikací. Okolo páté odpoledne jsme si dávali zaslouženou odměnu, pivo a slivovičku. Pokud mě paměť neklame, tak myslím, že padl i rumík. Cesta na kopec a zpět nám trvala 11 hodin, ale jak jsem již psal, nebyli jsme na závodech. Weisskugel je nádherná hora, ze které je úžasný rozhled a vylézt na ni je náročná vysokohorská túra. Člověk musí dávat pozor kam šlape. Svoji roli důležitou hrají také povětrnostní podmínky a sněhová pokrývka na ledovci. Nám přálo štěstí, a to ve všech směrech. Další související články:+ Ötztálské Alpy na skialpech+ Grossvenediger (3 667 m n. m.), druhý pokus + Grossglockner - Pallavicini Rinne, Vysoké Taury + Výstup na Grossvenediger a Grossglockner Líbil se vám tento článek? |
|