Treking > Treky, turistika > Túra na Kendlspitze a Gradötzkogel, turistika v rakouských Vysokých Taurách
Túra na Kendlspitze a Gradötzkogel, turistika v rakouských Vysokých TauráchSplněný rakouský sen (5) aneb na potulce po Vysokých Taurách31.10.2016 | Martin Szwejda
Uplynuly další tři dny z mé rakouské mise. Během nich jsem zvládl vylézt na Erzherzog-Johann-Hüte, zde strávit celkem krušnou noc. Našel jsem si nové kamarády, se kterými jsem vylezl na Grossglockner, střechu Rakouska, a v pořádku jsme zeslezli i dolů. A nakonec mě překvapily rakouské obchody, které mají v neděli zavřeno a já se nyní nacházím v chatě Kalser Tauern-haus, odkázán čistě na finance, jenž mi snad vyjdou, protože bych nerad odtud odjížděl dříve domů. Před odjezdem na tuto dovolenou jsem si směnil prachy a měl jsem s sebou 330 euro. Protože na cestě mám být 10 dní, vychází mi denní útrata na 33 éček. Takže ikdyž jsem teďka odkázaný na relativně drahou stravu na chatách, měl bych nějak vyjít, dokonce mi vychází i jakási menší finanční rezerva pro strýčka příhodu. Původně jsem totiž na dnešek zvažoval, že se projdu údolím Dorfe Tal zpět do Kalsu a dokoupím zásoby v obchodě, což by mě vyšlo podstatně levněji než polopenze na chatách. Ale nakonec si říkám, že jsem na dovolené a to prioritně ke zdolávání 3tisícovek, takže: "kupředu, pravá… zpátkyt ni krok!" Výstup do sedla Gradötz-SattelVstávám v 7:00 ráno. Snídani mám předplacenou na chatě, vyšla mě na 9,5 eura, ale teda není nikterak vydatná (4 krajíce chleba - dnes ne rakousky tenké, máslo, domácí marmelády, 2 kolečka salámu, 3 plátky sýra a 3 plátky slaniny, k tomu sklenka džusu, a čaj či káva, dle výběru). Asi dnes budu muset jet ze svých zbylých energetických rezerv ve formě tělesného tuku… Čtěte také: Minulá část článku Splněný rakouský sen (4) V 8:30 vyrážím po turistické stezce 711, ale kousek za chatou odbočuji na stezku 514. Přecházím přes říčku Kalserbach a hned za mostkem se dávám po jednoznačné stezce doprava. Asi po 5 minutách potkávám bandu Němců a společně přicházíme na to, že jsme hned ze startu trapně zakufrovali. Vracíme se tedy zpět k mostu a zde zjišťuji, že pěšina vede nenápadně přímo rovně do modřínového háje. FotogalerieZobrazit fotogaleriiZ tohoto háje začíná stezka nemilosrdně stoupat v serpentinách. V jednom místě je vybudována pěkná vyhlídka na ještě pěknější a impozantní vodopád na potoku Stotzbach. Skvělé místo na vydýchání se. Poté se pokračuje ve stejně prudkém stoupání až do místa prvního rozcestí. Na tomto rozcestí se dávám doleva a až k dalšímu rozcestí jdu po vrstevnici po alpských loukách a přes pěkné limbové háje. Bohužel opět začíná stoupání, ale už ne tak prudké jako předešlé. Navíc je od rána pod mrakem, tak ani není horko, spíše se v duchu modlím ke všem pohanským bohům, aby na mě neseslali déšť. Nejprve stoupám přes louky a s přibývajícími výškovými metry se mění ráz krajiny - přibývá zde množství skal a suťovišť. Také se přechází přes několik sněhových polí. Celkové je zde velké množství různých potoků a potůčků, takže nedostatku tekutin se člověk bát nemusí. V 11:30 stojím v sedle Gradötz-Sattel (2 826 m). To je převážně kamenité a je zde umístěn kamenný mužík s rozcestníkem. Výstup na Kendlspitze a GradötzkogelCesta ze sedla klesá do širokého ledovcového kotle, tvořeného, ne jinak než ostatní tyto kotle v Alpách, sutí. Také se zde nachází pár ples. Přes kotel procházím k dalšímu rozcestí a začíná pršet. K Sudetendeutsche Hütte je to odsud jen, co by šutrem dohodil. Nejsem ovšem z cukru, nasazuji pláštěnku na batoh, pro zichr nasazuji i přilbu a dávám se na turistickou stezku 502B. Ta vede směrem do Kalsu. S deštěm se i značně ochladilo. Klesám zase do ledovcového kotle, překračuji několik potoků a přicházím k odbočce na Gradötzkogel. Ten si ovšem nechávám na později a stoupám po úbočí Kendlspitze. Cesta je jištěná ocelovým lanem, ale to stačí jen k přidržení se. Via ferrata set není nutný.Tímto skalním chodníčkem jsem přišel až k odbočce na Kendlspitze a po této stezce č. 537 vedoucí na vrchol, se vydávám. Nějakou dobu jdu po vrstevnici, pode mnou je další mohutný ledovcový kotel, tentokrát ale z druhé strany hory. Sice ustal déšť, ale na této straně hřebene se drží mlha. Chodník následně začíná stoupat na vrchol. Stoupá v dost prudkém a hodně nepříjemném suťovišti. Do toho začíná padat zmrzlý déšť. Vyloženě se těším na cestu dolů. FotogalerieZobrazit fotogaleriiKousek před vrcholovým sedýlkem potkávám 3 odvážlivce, tak s nimi prohazuji pár slov a pak již zdolávám poslední metry k vrcholu. Ze sedýlka vede ještě zajištěná cesta ocelovými lany, téměř až na vrchol. Opět není nutno se cvakat. V 13:10 se symbolicky dotýkám vrcholového kříže hory Kendlspitze (3 085 m). Kvůli nepřízni počasí se nezdržuji. Pořizuji jen dokumentační foto a chvátám dolů. Při sestupu ustává mrznoucí déšť a rozplývá se mlha, takže se začínají ukazovat i výhledy směrem k Sudetendeutsche Hütte a hoře Muntanitz. Vracím se až k rozcestí pod Gradötzkogelem a začínám na něj stoupat po turistické stezce 536. Stoupání je zde trochu jiné, není tak prudké a nevede po suti, ale po plochých balvanech různých velikostí. Místy působí jakoby je sem někdo záměrně naskládal. Hodně se v nich ztrácí značka a je třeba dávat dobrý pozor, kde člověk šlape, protože spousta jich je značně nestabilních. Ve 14:50 stojím na vrcholu Gradötzkogel (3 063 m). Dávám vrcholové foto a na chvíli si sedám a pozoruji, jak se zpoza hřebene vedoucího z Gradötzkogelu na Kendlspitze valí mlha, ale o hradbu skal se zastavuje a setrvává stále na jedné straně. Sudetendeutsche HütteNa straně, kde sestupuji je stále jasno. Mlha je bezmocná proti hradbě skal a ne a ne se převalit. Sestupuji zpět na rozcestí v ledovcovém kotli a po turistické stezce 502B přicházím k chatě Südetendeutsche Hütte (2 650 m). Chata je moc pěkná, je postavená na plošince na alpských loukách, vedle ní je malebné jezírko a všude kolem němí strážci - 3tísícoví obři. U chaty jsem v 15:45. Hned zapadám dovnitř a ubytovávám se. Mají volno a nocleh ve společné noclehárně mě vychází, jako člena AV, opět na 10 eur. Potom si dávám na svačinku výtečnou gulashsuppe za 5,5 eura. Abych pak neseděl v hospodě jako usuchánku, objednávám si alespoň litrovou konvici horké vody a dělám si čaj ze sáčků, jenž jsem ukořistil na Glorer Hütte. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Výstup na Grossvenediger a Grossglockner+ Grossglockner - Pallavicini Rinne, Vysoké Taury + Grossvenediger (3 674 m), Vysoké Taury + Grossvenediger (3 667 m n.m.), druhý pokus + Ortler (3 899 m), Východní Alpy + Bernina (4 049 m), Východní Alpy a ledovcové výstupy + Lyskamm (4 527 m), Walliské Alpy + Wildspitze (3 772 m), rakouské Alpy + Grand Combin a Dent Blanche, Walliské Alpy + Bishorn (4 159 m), Walliské Alpy + Les Ecrins (4 102 m), Dauphinéské Alpy + Strahlhorn (4 190 m), Walliské Alpy + Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit, Savojské Alpy + Výstup na Aiguille Bionnassay, masív Mont Blanc + Výstup na Mont Brouillard (4 069 m), Savojské Alpy + Výstup na Mnicha, Bernské Alpy + Mont Blanc, výstup na nejvyšší evropský vrchol - výstup normálkou z Francie + Glocknerrunde, přechod Vysokých Taur + Treking v Nízkých Taurách s plánem vystoupit na Hochgolling + Zrcadlové jezero Spiegelsee v rakouských Nízkých Taurách + Z Gossau na vrchol Dachsteinu + Hoher Dachstein ve starobě po 15 letech + Weisskugel (3 739 m), Ötztalské Alpy + Výstup na Mont Blanc (4 807 m), Savojské Alpy + Hřebenovka na Mont Blanc + Výstup na Dom (4 545 m), Walliské Alpy + Výstup na Allalinhorn (4 027 m) a Alphubel (4 206 m), Walliské Alpy + Výstup na Breithorn (4 165 m), Walliské Alpy + Výstup na Gran Paradiso (4 061 m), Grajské Alpy + Fletschhorn a Lagginhorn, Walliské Alpy + Grossglockner, Vysoké Taury + Grosswenediger (3 674 m), Vysoké Taury + Hochfeiler (3 509 m), Zillertálské Alpy + Grandes Jorasses (4 207 m) + Olperer (3 476 m), Zillertálské Alpy + Monte Rosa, Walliské Alpy + Matterhorn, královna Alp + Na kole do 2 503 metrů aneb Grossglockner na dosah ruky |
|