Východními Krušnými horami, nenáročná horská turistika a horská rašeliniště

Putování mezi Cínovcem a Altenbergem

Nenáročné putování přes rozlehlé horské rašeliniště, skalnaté vyhlídkové vrcholy a vodní nádrže poblíž hornického města Altenberg na německé straně Krušných hor (Erzgebirge).

Pro začátek našeho putování jsme si vybrali větší parkoviště u rozcestí Cínovecké slatě (858 m n. m.), ležící na západním okraji obce Cínovec (Zadní Cínovec) vedle silničky na Moldavu. Poblíž se nachází velké golfové hřiště s hotelovou restaurací Krušnohorský dvůr. Nás ale zajímá turistický rozcestník, který ukazuje vzdálenost na státní hranici s Německem pouhých 0,1 km a po široké cestě se brzy dostáváme k posledním domům horské obce Georgenfeld.

Na samém okraji obce se z lesního porostu zvedají nádherně červeně zabarvená skaliska vrcholku Kleiner Lugstein (897 m n. m.), která jsou tvořena tzv. teplickým křemenným porfyrem (ryolitem). Skaliska mírně převyšují okolní les a můžeme se tak rozhlédnout trochu po Krušných horách. Přírodní scenérii trochu kazí blízký betonový televizní vysílač. Po lesních cestách obejdeme vysílač a dosáhneme vrcholku Grosser Lugstein (899 m n. m.).

Grosser Lugstein (899 m n. m.)

Jedná se o velmi podobný vrchol, jako již navštívený Kleiner Lugstein (897 m n. m.), ale skaliska z červeného křemenného porfyru jsou zde daleko vyšší a mohutnější. Výhled z volně přístupných vrcholových skalisek je velmi daleký. Spatříme vrcholy Pramenáč (909 m n. m.), Bouřňák (869 m n. m.), Loučná (956 m n. m.) a Kahleberg (905 m n. m.) v Krušných horách.

Čtěte také: Krušné hory. Za horami a doly do Krušných hor

Pěkný je pohled na blízké rozlehlé rašeliniště Georgenfelder Hochmoor a na horská údolí a hřebeny v německé části Krušných hor (Erzgebirge). Za dobrého počasí je možné přes vrchol Uhliště (856 m n. m.) zřetelně spatřit České středohoří s Milešovkou a také horu Říp. Vrcholek jsme si pěkně užili a sestupujeme ke vstupu na okružní stezku rašeliništěm Georgenfelder Hochmoor.

Rašeliniště Georgenfelder Hochmoor

Je součástí rozlehlého vrchoviště, které se rozkládá po obou stranách státní hranice. V České republice se nazývá Cínovecké rašeliniště. Již v roce 1926 bylo vrchovištní rašeliniště Georgenfelder Hochmoor vyhlášeno za chráněné a dnes patří k nejstarším přírodním rezervacím v Sasku. Chráněné území leží v nadmořské výšce 875 metrů a má rozlohu 12 ha. Je to jediné pro turisty zpřístupněné rašeliniště ve východních Krušných horách s okružní trasou dlouhou 1,2 km.

Rašeliništěm se prochází pouze jedním směrem převážně po úzkém dřevěném povalovém chodníku a součástí trasy je i vyhlídková plošina s výhledem na rozlehlé plochy vrchoviště, kde je místy vrstva rašeliny silná až 5 metrů. Roste zde například borovice blatka, kleč, rojovník bahenní, suchopýr pochvatý, rosnatka okrouhlolistá, klikva, borůvka a brusinka.

Jsme prvními ranními návštěvníky a užíváme si samoty uprostřed rašeliniště, kde nám chvíli dělala společnost černá zmije obecná. Rašeliniště je otevřené denně vždy od Velikonoc do konce října v čase od 9.00 hod. do 17.00 hod. Vstupné pro dospělou osobu činí 2,30 Euro a pro děti 6 - 16 let pouze 1,50 Euro. Návštěva se rozhodně vyplatí, protože na české straně hor je rašeliniště neprostupně zarostlé a nepřístupné.

Po prohlídce rašeliniště pokračujeme širokými lesními cestami po červené značce a pak neznačenou lesní zkratkou k malebnému lesnímu rybníku Schwarzer Teich (Černý rybník). Odtud nás pak vede modře značená dálková trasa E3 (v Německu stále ještě označena jako Eisenach - Budapešť) až na dominantní vrchol Kahleberg (905 m n. m.).

Kahleberg (905 m n. m.)

Jedná se o třetí nejvyšší horu východního Krušnohoří a nejvyšší horu na saské straně pohoří. Mohutná plochá hora z křemenného porfyru (ryolitu) spadá prudkými svahy k severu a západu. Tyto strmé svahy jsou pokryty rozlehlými kamennými moři z mohutných bloků horniny s rozlohou až 5 ha, které vznikly mrazovým zvětráváním a rozpadem skalních bloků.

Při pohledu od severu a západu tvoří hora nápadný schod. Ze severního okraje hory je nádherný a velmi daleký výhled. Na západě jsou nápadné nejvyšší vrcholy Krušných hor Klínovec (1 244 m n. m.) a Fichtelberg (1 214 m n. m.) a spatříme odtud podstatnou část Krušných hor. Na severu za blízkým městem Altenberg vidíme čedičovou horu Geisingberg (824 m n. m.) a ještě dále údolí Labe s Drážďany a televizní věží.

Dobře rozpoznáme i krajinu Českosaského Švýcarska s pískovcovými stolovými horami Königstein (360 m n. m.) a Děčínský Sněžník (723 m n. m.) a ještě dále vulkanický kužel Růžovského vrchu (619 m n. m.) a Klíče (760 m n. m.). Za velmi ideálních podmínek je pouhým okem viditelný Ještěd (1 012 m n. m.), hřeben Jizerských hor a Krkonoše se Sněžkou (1 602 m n. m.).

Hora je jedinou oblastí ve východním Krušnohoří, kde může za přírodních podmínek růst pouze smrkový les bez příměsi buků. V 70. a 80. letech 20. století však i tady došlo k rozsáhlé ekologické katastrofě a zničení lesa vlivem exhalací ze severočeských tepelných elektráren. Postupně se les obnovuje a na ploše asi 22 ha je chráněn. Na vrcholu hory stojí malá horská chata a velký krytý turistický přístřešek.

Na chatě jsme se krátce občerstvili hustou hrachovou polévkou a saským pivem. Následně sestupujeme neznačenou zkratkou podél kamenného moře na lesní silničku. Jdeme pěkně z kopečka, přejdeme hlavní silnici a po cestě rovné jak pravítko přicházíme k velkým vodním plochám Grosser Galgenteich a Kleiner Galgenteich (Velký a Malý Šibeniční rybník).

Grosser Galgenteich a Kleiner Galgenteich (Velký a Malý Šibeniční rybník)

Byly založeny v letech 1550 - 53 jako retenční nádrže pro využití vody v hornictví a patří k nejstarším přehradám v celém Německu. Grosser Galgenteich byl v roce 1940 rozšířen z 9 ha na 18 ha, je hluboký 6 m a zadržuje 500 000 m³. Dnes slouží jako rezervoár pitné vody.

Kleiner Galgenteich má plochu 50 000 m³ a je určen ke koupání a rekreaci. Jejich název je odvozen od "houpací šibenice", která v minulých stoletích stála na břehu a byla určena k trestu smrti utopením. Počátkem 90. let 20. století byla západně vybudována třetí přehradní nádrž s názvem Neuer Galgenteich.

Větší z nádrží obcházíme po vyvýšeném břehu celou dokola a jsou odtud pěkné pohledy na vrchol Kahleberg, odkud jsme sestoupili. Přicházíme k fotbalovému hřišti a po hlavní silnici chvíli klesáme k centru Altenbergu. U dolní stanice lanovky a letní bobové dráhy odbočujeme ze silnice a obcházíme po loukách s výhledy město Altenberg s mohutnou propadlinou (pinkou) na okraji. Altenbergská pinka (Altenberger Pinge) po těžbě cínu je největší dominantou tohoto hornického města.

Altenbergská pinka (Altenberger Pinge)

Jedná se o obří propadlinu po intenzivní těžební činnosti na východním okraji města Altenberg, jen asi 50 metrů od nejbližších obydlených domů. První poruchy na zemském povrchu se objevily okolo roku 1620 a počátkem 19. století mělo propadliště plochu asi 2,5 ha. Do současných rozměrů se pinka rozšířila po roce 1976 za nejintenzivnější těžby nerostných surovin. Dnes dosahuje největšího průměru 440 m a hloubky 120 až 150 m. V roce 2006 byla Altenbergská pinka zapsána na seznam 77 nejdůležitějších geologických lokalit Německa.

Přicházíme ke stojícím budovám bývalého posledního činného dolu v Altenbergu s názvem Arno Lipmann. Těžba byla zastavena roku 1991. Fotografujeme se před posledním vozíkem s rudou, který vyjel z tohoto dolu. Budovy i těžní věž jsou perfektně zachovalé a nic nenasvědčuje o zastavení těžby již před mnoha lety.

Mezi Altenbergskou pinkou a tímto dolem se nachází velké hornické muzeum s velkou sbírkou minerálů a hornin a historickým těžebním zařízením, kde se návštěvník seznámí s historií těžby v Altenbergu. Zpřístupněnou štolou Neubeschert-Glück-Stollen o délce 175 m se dostaneme s průvodcem přesně pod Altenbergskou pinku. Návštěvu jsme uskutečnili hned následující den po tomto výletu a byla to paráda!

Od dolu Arno Lipmann stoupáme lesem po červeně značené cestě okolo malého lesního rybníčku do sedla mezi vrcholy Biwak kuppe (828 m n. m.) a Scharspitze (807 m n. m.) a po následujícím mírném klesání přicházíme k prvním domům obce Georgenfeld (součást spojených obcí s názvem Zinnwald - Georgenfeld). Teď už nám zbývá jen projít asi 1 km obcí až k cestě vedoucí přes státní hranici a k parkovišti u rozcestí Cínovecké rašeliniště. Okruh se uzavřel a skvělý a poučný výlet kousek za naše hranice se opravdu vydařil.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.