Norsko: Sulitjelmafjellene a horská turistika - panenská na věky věků dál než oko dohlédne

Za Sulitjelmským králem a jeho družinou v Norsku

Pohoří Sulitjelmafjellene je mezi místními obyvateli často mezi prvními, ne-li na prvním místě, na seznamu vytoužených cílů, přitom zájezdy do Norska ho často míjí. Trasa vede pro vaše nohy vesměs velmi pohodovou krajinou podél jezer a močálů a mezi lišejníky a zakrslými břízami.

Túra po tomto pohoří může zahrnout výšlap na vůbec nejvyšší horu na norsko-švédském pomezí a procházku po čtvrtém největším ledovci Norska. Odbočte z hlavní norské silnice E6 u městečka Fauske a zajeďte si do osady Sulitjelmy, odkud se vydáte po hornické šotolině k turistické chatě v Ny-Sulitjelmě. Dáte se po značené turistické stezce kolem chaty Lomihytty.

V ohnisku dění ledovce

Z břehu jezera Låmivatnet budete mít dokonalý rozhled k vrcholům kolem ledovců Blåmannsisenu a Sulitjelmaisenu. Napravo uvidíte příznačný tvar Suliskongenu (Sulitjelmského krále), se svými 1 908 m druhé nejvyšší hory severního Norska. Nalevo je to Stortoppen (Velký vrchol), kterým se kocháte.

Čtěte také: Přechod národního parku Sarek, Švédsko

Sulitjelmaisen se přibližně z poloviny rozprostírá ve Švédsku a je největším švédským ledovcem. Nejsnáze se na samotné ledovce dostanete na jaře a Blåmannsisen dobudete nejlépe z východu, třeba z chaty Sorjushytty. Čelní strana ledovce je zhruba dva km dlouhá a pastvou pro oči se stálými pády utržených kusů do jezer.

Panenská na věky věků dál než oko dohlédne

Po čase budete mít po své levici jezero Eidevatnet, chcete-li, vystupte na ještě lepší rozhled na vrchol Vassavarre, slezte dolů a pokračujte podél jezera k chatě Muorkihyttě. Odtud je to takřka co by kamenem dohodil do Švédska a rozsáhlých národních parků Sareku a Padjelante, součástí jedné z posledních největších souvislých oblastí s panenskou přírodou v Evropě, kde se při troše štěstí můžete toulat třeba týden, aniž byste potkali živáčka.

Dosud jste strávili na nohou přibližně pět hodin. Můžete si udělat 2-3denní túru kolem rozlehlých jezer Pieskehaure a Mávasjávrre osázených do velkolepého a rozmanitého okolí k norské přehradní nádrži Balvatnet nebo pokračovat Norskem podél hranic.

V lůně březových lesů a po holých skalách

Pokud se rozhodnete pro poslední alternativu, počítejte s asi 9-10hodinovou svižnou chůzí kolem chaty Čalaveshytta (Norové říkávají Tjallanes) až na místo zvané laponsky Čoarvi, Nory spíše Tjorvi, několik set metrů severně od přehradní nádrže Balvatnetu.

Chata je lehce přístupná autem, mnozí k ní ale putují pěšky z jihu, z Junkerdalu poblíž hraničního silničního přechodu, přes chatu Argaladhyttu a zdlouhavě kolem jižních a východních břehů oné nádrže. Míjíte jezero Dorro a máte-li namířeno podél něj na východ do Švédska je ale schůdnější držet se po svazích severně od jezera, než na těch jižně od něj, neboť je tam husté křoví, které překonáte jen s obtížemi.

Nord-Saulo stůj co stůj

Za Dorrem je Nord-Saulo - nejvyšší bod na hranici - na jedné straně je Norsko , na druhé Švédsko. Vrchol je rozdělen na dva, s jedním oblým vrcholem o výšce 1 756 m a jedním špičatějším vysokým 1 768 m. Hora je to poměrně strmá, dostat se na nejvyšší bod ovšem není až tak těžké.

Pro velké množství zajímavých rostlin si tam jistě přijdou na své botanikové i laici - zájemci o horskou květenu, ale to spíše tak do srpna, později jsou šance poměrně chabé. Rostlinou příznačnou pro tuto oblast je všivec žezlovitý, poloparazitická slatinná rostlina, tzv. poloorchidej.

Pohoří Sulitjelmafjellene na mapě

Nebuďte zhrzení z mlhy

Nutno ale říci, že řada lidí, kteří se chtěli vyšplhat na tento vrchol, nenávratně zmizela v mlze, jelikož ta se tam poměrně často vyskytuje. A jestli tam mlha ještě není, tak se tam mnohdy rychle přižene. Počasí obecně bývá v těchto končinách často neutěšené. Na mapách je mimochodem jasná převaha laponských zeměpisných názvů, což vypovídá o hlubokých kořenech této etnické skupiny v tomto pohoří.

Pasou se tu ochočení sobi, ale jen v létě, v zimním období tu bývá příliš ledu, který ztěžuje přístup k mechům a jiné potravě. Proto Laponci své soby na zimu přesunou na východ do švédských hor. Příležitostí ke sběru ostružníků-morušek bude dost, zatímco budete pozorovat třeba takové machrující a po sobě trkající soby.

Yngvar Brenna je spolupracovník cestovní kanceláře Mundo .

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.