Podzimní Nízký Jeseník: Šternberk, Těšíkovská kyselka, Dalovské jezírko a stíhání nepolapitelného Aljoši

Měli jsme jít na tři dny čtyři. Vyšli jsme jen tři a dobrodošli pouze dva (2)

Noc byla sice chladná, ale příjemná a klidná. Nocleh v altánu pod Dubovou horou s výhledem na Šternberk a Olomouc byl moc fajn. Ráno jsme měli mít ke snídani koláčky. A kafe. Aljoša to včera sliboval. Ale protože jeho odstředivé tendence jej zcela odklonily od naší trasy, budeme se muset spokojit s průmyslovou vegetariánskou sekanou v jednom bistru ve Šternberku.

Volám Aljošovi, to již cestou přes obec Chabičov, v kolik že se sejdeme ve Šternberku, že se již těšíme na výše zmíněné koláčky. A že jak to s ním vypadá, zda-li s námi třeba dnes kousek nebude pokračovat a nebo zda-li na nás nepočká v Hůzové. Avšak Aljoša je nepolapitelný, nedostižný, ujíždí nám autobusem. Už zase! A to jej ani "nestahoval" k nekalostem kašlající Dejv…

Z "telefénu" se dozvídám, že Aljoša je prý již v Olomouci. A to je teprve něco po sedmé, přesněji pár minut před půl osmou. No jo, tak to dnes půjdeme opravdu pouze dva. Musíme taktéž více "šlápnout do pedálů", protože to nebude taková pohodička jako včera, máme před sebou 31 kilometrů. Ale převýšení jen necelých 600 metrů. To půjde.

Město a hrad Šternberk

Chabičov (460 m), obec píšící se do roku 1945 Gobitschau, jen projdeme. Prvně je tato ves písemně připomínán v roce 1371. Jako zajímavost musím zmínit skutečnost, že Chabičov v roce 1938 patřila do německého záboru českého "pohraničí". Pohraničí tehdy bylo až u Olomouce…

Pokračujeme nad hlubokou roklí světlým listnatým lesem ke Šternberku. Obloha je modrá, sluníčko svítí, z lesa se paří. Však hub je v okolí spousta. Sbírat je ale nemá cenu, do cíle bychom je vpořádku stejně nedonesli, máme před sebou ještě dva dny pochodu. Procházíme Dolní Žleb (310 m), z centra Chabičova jsme klesli dalších 130 výškových metrů.

Je před osmou, takže není překvapením, že v hospůdce U Zlatého muflona je zavřeno, že ani ty muflony nemají. Snídaně se opět odkládá. Doufám, že mě hladový Béďa kvůli toho nesežere… Přejdeme po lávce přes bystřinu Sítka (Huzovka), značka nás přivádí k velké betonové nádrži. Pravděpodobně bývalému koupališti. To však podle vzhledu již svému účelu nějaký ten pátek neslouží. Co pátek, nějaký ten rok.

Pokračujeme přes rozcestí Dolní Žleb, hájovna (300 m) kolem kempu a lesem (cestou fotím ohromné trsy slizečky porcelánové, Oudemansiella mucida) na rozcestí Šternberk, Světlov (280 m) na okraji města Šternberk (německy Sternberg). U rozcestí na dohled hradu Šternberk stojí velký turistický přístřešek. Následuje Buk pod hradem, památný strom a kamenné hradby hradu Šternberk na prahu Hornomoravského úvalu a úrodných rovin Hané. To se již dostáváme do historického centra města, které je prvně písemně vzpomínáno již v roce 1296.

Město Šternberk má dnes asi 13 000 obyvatel. Proto nepřekvapí, že zde mají i nějaký ten obchod a po ráno otevřenou hospůdku, do které zapadneme nejen na opožděné startovní, tedy spíše postartovní pivo, ale i na něco na zub. Nabídka je sice omezená, ale ta vegetariánská sekaná s hořčicí a čerstvým pečivem nebyla vůbec špatná. A nebo možná jen, že hlad je nejlepší "kuchař"…

Po dokoupení proviantu samozřejmě omrkneme centrum města, městskou památkovou rezervaci. I hrad, který měl být vystavěn někdy v letech 1253 - 1262. Za zmínku stojí rok 1371, kdy zde byl Albertem ze Šternberka založen augustiniánský klášter, a nebo rok 1415, kdy byl z hradu odeslán stížný list proti upálení Mistra Jana Husa adresovaný Kostnickému koncilu. Milovníky železnice naopak může zajímat rok 1870, kdy do města přijíždí od Olomouce první vlak…

Mezitím co fotím nádherný mariánský morový sloup s kostelem Zvěstování Panny Marie mě Béďa péruje, jak to že neznám malíře Vojkůvku, na kterého přišla řeč. No ty vo…e, neznám. Nejsem ani CML (centrální mozek lidstva) ani všeználek, tedy typický absolvent politologie či genderistiky a evropských studií, které považuji za dnešní obdobu VÚMLu (Vědeckého ústavu marxismu-leninismu). Ten také produkoval neuvěřitelné kádry… I ti současní "kádři" vědí všechno naprosto přesně. I ta-ta-ta-ta, kadenci samopalu vzor 24 nebo jaké bude počasí v roce 2184 či že máme bambilión pohlaví…

Já si musel dodatečně zjistit, že malíř-samouk Libor Vojkůvka (1947 - 2018) pocházel od Bystřice pod Hostýnem, že své první obrazy v surrealistickém duchu namaloval v roce 1974 a svou první výstavu měl v roce 1976. A že v podloubí hradu měl mít svou lavičku mi tvrdil Béďa. Zda-li tomu tak skutečně bylo nevím, nepodařilo se mi k tomuto nalézt žádné věrohodné informace.

A Libor Vojkůvka nebyl jediným z umělců žijících ve Šternberku. K nim patřil i Ferdinand Kuschel (1899 - 1966), významný sochař i malíř. A zcela jistě zde žila či žije i řada dalších osobností. Ty si ale necháme na příští návštěvu, nyní již musíme pokračovat dále. Kilometry volají. Nabíráme výšku, procházíme místem zásahu hasičů, kteří se sjeli k požáru v jednom z rodinných domků v prudkém svahu nad hradem.

Lipina, Těšíkov a Těšíkovská kyselka

Za zády se nám otevírají parádní výhledy na město, do nížin Hané, na hřeben Zábřežské vrchoviny i na hrad. K němu se ale podrobněji vrátím v samostatném článku. Po turistické značce a naučných chodnících se dostáváme k vyhlídkovému altánu a dále lesy, pastvinami a opět lesy k obci Lipina (465 m). Značení není úplně ideální, ba místy se přímo ztrácí, ale pokud se budete držet rozumu a azimutu, pak se nemůžete ztratit. Na a když jo, tak je tady přece navigace jako pro blbé a (mo)mentálně zaostalé z vesničky Otíka Rákosníka.

Lipinou, která je připomínána již v roce 1296, budeme pouze procházet. Naše trasa se u hezky opravené budovy obecního úřadu prudce lomí doprava pokračujíce k další vsi, kterou je Těšíkov. Značka vede podél cesty, na které je naštěstí téměř nulový provoz. Takže nějaký kilometřík asfaltu až tolik nevadí. V Těšíkově (544 m), malé vsi na jižním okraji Nízkého Jeseníku, jsme coby dup.. Na okraji vsi nás u zavřeného a chátrajícího hostince vítají klobouky hnojníku obecného (Coprinus comatus), jedlé a velice chutné houby. S lítostí je ale nechávám na místě, protože hnojník obecný má tu neblahou vlastnost, že velice rychle podléhá autolýze. Rozpadá se na nevábně vyhlížející a ropu připomínající černou kaši, v batohu by nevydržel ani půl dne.

Na návsi u kapličky krátce vydechneme na lavičce. Béďa začíná spekulovat, zda-li musíme k Těšíkovské kyselce. No rozhodně, to je jeden z hlavních cílů tohoto dne. Jinak jsme mohli jít úplně jinudy a kratší cestou. K Těšíkovské kyselce tak jdu sám, Béďa pokračuje přímo směr Dalovské jezírko. Sejdeme se dále po cestě. Tedy doufám že ano… A to jsem již v plánech vynechal další minerálku u sousední obce Hraničné Petrovice…

Značka pokračuje po cestě a cesta klesá poměrně prudce dolů. Míjím nádherné stromisko, opravdu fotogenický dub. Musím jej zařadit do fotogalerie. Naučná stezka kousek za turistickým přístřeškem zamíří do lesa a následně na pastviny. Na nich se za elektrickými ohradníky spokojeně pasou kravky. A že jim chutná! Komu by nechutnalo na takových loukách s tak malebným okolím. Po levici se otevírají výhledy i k nejvyššímu vrcholu celého Nízkého Jeseníku, k hoře Slunečná (800 m).

Následuje sešup dolů (pozor na značení, které tady není moc kvalitní). Do cesty se mi "pletou" další krásné houby, tentokráte modráky aneb houby druhu hřib kovář (Neoboletus luridiformis). I ty však ponechávám přírodě a nebo případným houbařům. A konečně je tady Těšíkovská kyselka (495 m), vynikající železitá minerální voda obsahující 20 až 25 mmol/l železa. Je tady i velký turistický přístřešek, který by šel využít k bivaku. V minulosti tu dokonce stával hostinec. Byl postaven před válkou, avšak záhy po jejím skončení byl okolo roku 1945 rozbořen.

Dobírám z vydatného vývěru vodu, toto se po ní panečku pošlape. Musím dohnat Béďu, který již je kus napřed. Před tím ale ještě juknu na informační tabuli, která mimo jiné vysvětluje rozdíl mezi povrchovou a minerální vodou. Minerální vodou je označovaná voda vytlačovaná z velkých hloubek a nasycena alespoň jedním gramem nerozpustných minerálních látek nebo plynů v jednom litru. A že další minerální prameny nalezneme v Ondrášově u Moravského Berouna, u sousední obce Hraničné Petrovice v údolí Bystřice a nebo v Černovírském lese u Olomouce.

Nové Dvorce, Dalovské jezírko, Dalov a Hůzová

Od Těšíkovské kyselky vede další cesta nádherným a prosluněným podzimní lesem. Zejména ty modříny tomu dodávají ten správný říz. Kousek po asfaltu, u malého přístřešku vlevo a po šotolinové cestě vzhůru. Směrem k větrnému parku Horní Loděnice - Lipina s devíti větrníky o celkovém výkonu 18 MW. Pokud fouká. Impozantní elektrárny mají rotory o průměru 90 metrů. Větrný park má ročně údajně vyrobit 43 GWh elektrické energie, což se rovná spotřebě více než 12 000 domácností. Opět si míjím s borkou se psem, kterého si opět přivolává k noze. Říkám ji, že to nemusí, že mně psi nevadí a já psům určitě také ne…

Za rozcestím Za Slunečnou (602 m) stezka vychází z lesa a podél polí a pak přes pole míří k osadě Nové Dvorce (580 m). Kolem krásných Božích muk z roku 1869 a památného stromu naproti usedlosti stezka míří opět do lesa. Klikatí se nízkými porosty s převládající břízou a míří k Modré Studánce. Na rozcestí U Modré studánky (590 m) ale neodbočím, pokračuji rovně k Dalovskému jezírku (600 m). Jde o starý a dnes zatopený břidlicový lom, kolem kterého stojí množství soukromých chat. V jezírku se dá koupat, koupání je ovšem možné jen na vlastní nebezpečí. Docela hezké místo, ale čekal jsem přece jen trochu více.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Obejdu jezírko celé, udělám pár fotek a pak jdu "stíhat" Béďu, který je podobně nepolapitelný jako Aljoša, který nám ráno ufujazdil autobusem. Doufám, že si poslední zbývající parťák z něj nevzal špatný příklad. Naštěstí ne, nevzal. Nacházím jej v Dalově (585 m) v místní hospůdce. A že prý kde jsem tak dlouho. Tož to ti synku řeknu leda až po tom, natočí-li mi hodná paní šenkýřka pivo na spláchnutí prachu z cest. Natočila.

Pivo se již nese. Dáváme se do řeči, která se pochvíli stáčí k panu Vojkůvkovi. Ano, na onoho malíře-samouka ze Šternberka. Měl často chodit právě do této hospůdky, a že to byl moc fajn člověk. Když zamrká jedno z ramen lustru tak říkám, že je tady pan Vojkůvka asi s námi. A že zřejmě souhlasí s vyřčeným. Paní šenkýřka na to, že snad začne na podobné věci i věřit. No kdo ví. To, že jsme něco neviděli, že něčemu nevěříme a že něco nechápeme ještě nutně nemusí znamenat, že to neexistuje.

Sedělo by se panečku dobře a dlouho, avšak Slunce rychle putuje k západnímu obzoru. Loučíme se, obhlédneme místní krásnou a rozhodně nezvyklou kapličku a míříme na louky za obcí. Do cíle to máme ještě dobrých sedm kilometrů. Na lukách fouká mrazivý severák, sluníčko zapadá a začíná se smrákat. Míjíme kříž obnovený dalovskými občany v roce 2009, pastviny s elektrickými ohradníky se spokojeně se popásajícími kravkami, rozcestí Pod Březinou (590 m), nad hlavou nám svítí obří Měsíc dorůstající do úplňku.

Za rozcestím Pod Pomezím (630 m) se již znatelně stmívá, takže do Huzové (530 m) přicházíme již za šera. Zapadneme do místní hospody na poradu, kam dále. Protože je tam ale docela rachot, přesuneme se do blízké Trattorie. Proč jsme tam nešli rovnou? No nevzpomněli jsme si… Trattorie, to je ten penzion a to je ta hospůdka, kde včera hodoval a posléze spal ten dareba Aljoša, kterého jsme tak nepěkně opustili. A nebo opustil on nás? Záleží na tom, z kterého úhlu se na to díváme.

Trattoria. Má otevřeno týden a neuvěřitelné ceny. Musel jsem si ten jídelní lístek s nápojákem vyfotit, abych si s odstupem času ověřil, zda-li mě nešálil zrak. Smažený květák (150 g) za 29 Kč. Bramboráčky (120 g) 30 Kč. Hranolky (150 g) 28 Kč. Smažený sýr 45 Kč. Smažený kuřecí řízek (150 g) 59 Kč. Ne, nepřenesli jsme se v čase a ani vám omylem neuvádím ceny z některé z akcí před 20 lety. Je rok 2024, říjen, jsme v Hůzové. Pokud nevěříte, zajeďte se sem přesvědčit sami. Litovat určitě nebudete.

• (předchozí (1.) část článku

• Dokončení příště

• Trasa druhého dne na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.