Pekelná Velká Fatra, trek přes hory Japeň a Krížna v jihovýchodní části pohoří

Dvoudenní okruh jižními boky pohoří ze Starých Hor přes Japeň, Královu studni a Krížnou (2)

Dnes mám před sebou asi 19 kilometrů. Nějaké odbočky na focení do toho nezapočítávám. Při necelém kilometru převýšení a tropickém vedru, které o sobě dává vědět již takto brzy po ránu, to bude túra dlouhá tak akorát. K tomu ještě přejezd do Veporských vrchů…

Balím věci, kontroluji, zdali jsem po sobě vše uklidil a nahazuji bágl na záda. Mířím k severu. Před očima mám hřebeny a vrcholy, kam mám dnes namířeno. Téměř celou plánovanou trasu. Scházím do nehlubokého sedla, ve kterém se nachází hluboká kaluž. Či spíše takové pidijezírko. Podle četných a čerstvých stop je patrné, že se jedná o vyhledávané brouzdaliště lesní zvěře.

Naposledy se ohlížím k vrchu Zadný Japeň (1 064 m), který mi byl pro tuto noc domovem a přes mírnou vyvýšeninu pokračuji do dalšího sedla na táhlém hřebeni. Ten se klene nad hlubokou Bystrickou dolinou. V údolích je silný opar, v dáli dokonce vidím jednu dolinku v mlze. Táhlým stoupáním se vyšvihnu na zalesněný a hezky ostrý skalní hřebínek, jenž mě nakonec přivádí na vrch zvaný Japeň (1 154 m). Tady opět potkávám stoupající zelenou turistickou značku ze Starých Hor, mou včerejší dočasnou průvodkyni.

Snídaně na vrcholu Japeně to jistí. Krásné kvetoucí louky plné hmyzu, fantastické výhledy. A nikde nikdo. Co více se v časném ránu přát. Obhlížím hřebeny Kremnickým vrchů, Starohorských vrchů i Nízkých Tater. Pochopitelně nechybí ani hřebeny Velké Fatry. Velká Fatra, která patří do Tatransko-fatranské geomorfologické oblasti, prostě chytí za srdce. A nepustí.

Po lehké snídani pokračuji dále. Opouštím zelenou turistickou značku a beru zavděk značkou žlutou. Pod nohama mi proběhne střevlík fialový (Carabus violaceus). Je trochu pochroumaný, má promáčklé krovky. Tipuji, že si na něm chtěl pochutnat některý z opeřenců. Ale srdnatý brouk svůj život uhájil. O kousek dále nacházím medvědí "kákošku". Je ale staršího data, hromádku již roznášejí po okolí chrobáci lesní.

Objevuje se lesní cesta a malá "točna". Přecházím ji a dále po ostrém hřebeni nabírám výškové metry. Přestože jsem ve stínu mohutných buků, pociťuji sílu slunečních paprsků. Dnes bude ještě větší vedro než včera. O kus dále se zdržuji na hezké vyhlídce a ještě o kus dále fotografováním dalšího nádherného a vzácného brouka. Tesaříka alpského (Rosalia alpina). Hezky pózuje, má se mnou neuvěřitelnou trpělivost. Tisíceré díky.

Následují další výhledy a konečně krásné hřebenové louky před sedlem Úplaz (1 290 m). Potkávám tady neuvěřitelnou skrumáž lidí, plážových turistů. Soudě tak podle převažujících tenisek ala žabky a květinkovaných bermud u některých účastníků (zájezdu). Určitě se nepletu když soudím, že se jedná o ekipáž autobusů vyjíždějících k horskému hotelu Kráľova studňa. No jo, polehku a z kopečka to se to machruje. I mně by se to (možná) líbilo…

V sedle Úplaz si to žlutá značka nasměrovala doprava dolů. To by bylo ale moc brzy opouštět hřebeny Velké Fatry. Přestože doliny Malá Ramžiná a Tureckého potoka jsou malebné. Po zelené značce pokračuji směr Kráľova studňa. Mám tento úsek moc rád. Obvykle tudy chodívá málo lidí a výhledy jsou poměrně netradiční.

Na chvíli se zastavím u upraveného pramene Bystrice (1 349 m), horské bystřiny, která se po necelých 23 kilometrech vlévá do řeky Hron, která pramení pod sedlem Besník na pomezí Nízkých Tater a Slovenského ráje. Kráľova skala a prameny pod ní jsou další jistou zastávkou. Vodu potřebuji doplnit docela akutně. Dále na trase již takovou možnost člověk nenalezne.

U nedaleké útulny jsou na pastvě kravky, které spokojeně bučí. Je dobře, že se na Velké Fatře pastva udržela. Byť v mnohem menší míře než v minulosti. Jednak se díky tomu udržují alespoň některé ze salaší a hole nezarůstají buřinou a náletovou dřevinou. Po krátkém relaxu následuje stoupání k vrcholu hory Krížna (1 574 m). Je tady docela živo, autobusy u horského hotelu vychrlily doslova kvanta lidí.

Výhledy jsou parádní. Nesměle vykukuje Borišov (1 510 m), více na západ je hezky vidno Tlstou a Ostrou. A o kus dále i hřebeny Malé Fatry. Pochopitelně nechybí samotná Krížna, Frčkov a Ostredok (1 596 m), nejvyšší hora celého pohoří. Úchvatné jsou i pohledy do hluboké doliny Malá Ramžiná s mimořádně strmými travnatými svahy. Není divu, že se tady nacházejí významné lavinové dráhy.

Vrchol Krížna s vysílačem (který slouží k řízení letového provozu) je již na dohled. Protože je ale vršek doslova obsypán výhledů chtivými výletníky, usedám na západním předvrcholu a dávám si vrcholovku. Poslední plechovku piva. Nakonec Krížna je nejvyšším bodem této dvoudenní trasy.

Ještě jsem se ani neusadil a již si to přibzukala mlsná vosa. Nestihnu říci ani "švec" a milá vosa už močí ťapičky i křídýlka ve zlatavém moku. Potvora jedna. Chvíli s ní zápasím, než ji z přítmí plechovky za jejího hlasitého nesouhlasu vystrnadím a následně od plechovky odeženu. Pak již chuť chmelového nápoje nic nenaruší.

Velká Fatra je opravdu malebná. Nádherné hřebeny, nádherné vrchy. Tu oblé, ze starých přeměněných hornin, tu ostré se strmými skalními věžemi, stěnami a římsami z bělostného usazeného vápence. Vydržel bych se na tu nádheru koukat donekonečna. Jelikož ale dnešní den nekonečný není, musím ještě popojet na sraz do Slovenského rudohoří, pokračuji, ač nerad, dále.

Na vrcholu Krížna (1 574 m) se zastavím opravdu jen krátce. Davy lidí mi nedělají dobře. Na plíce, na srdce, na mysl. Pokynu na pozdrav Velkému Choči (1 611 m) v modravé dáli, Rakytovu i Černému kameni o poznání blíže a přes rozcestí Pod Krížnou (1 530 m) se vydávám na ústup. Nyní to bude stále z kopce. A hezky prudce z kopce. Nic pro kolenáře, kteří tady budou určitě vždy trpět.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Modrá značka si to šine dolů hezky svižně. Pohledem se loučím s hřebeny Kremnických vrchů i s nejvyšší horou Flochová, dávným to stratovulkánem. Podle geologů mohla tato sopka dosahovat v době svého zrodu výšky až okolo tří kilometrů. Opravdu zajímavé. Jak mohla zdejší krajina v té době vypadat? Vychutnávám si i výhledy na spanilá bradla vrchu Majerova skala (1 283 m).

Na Líšce (1 443 m) mne na chvíli přepadne nutkání zamířit právě tam. Ale jelikož přes Majerovu skálu jsem šel posledně, držím se původního plánu - sestupu po žluté turistické značce. Míjím spáleniště konečné stanice lanovky a již to pikuji prudce dolů. Sestup je hotová chuťovka. Nebo masakr. Jak se to vezme. Slunce pere jako divé, nehne se ani lísteček, ani travička. Přestože za mne pracuje gravitace, jsem brzy propocený jako vrata od chléva. To fakt nesnáším.

Přes Salášky (780 m), kde u místní nádrže je houf koupáni chtivých návštěvníků, sestupuji po staré sjezdovce do obce Turecká. V části Čilíky (605 m) se dostávám na asfaltku. Po ní to pak doklepu až nazpět do obce Staré Hory (480 m). Vidím to tak na jednu, dvě kofoly, plánuji cestou. Na zahrádce motorestu je ale úplně plno. Polknu nasucho, převleču se, přezuji a startuji redakčního oře. S jeho pomocí se během relativně krátké chvíle přesunuji (bez kofoly) asi o 70 kilometrů dále do Veporských vrchů. O tom zase ale až někdy jindy.

• První část článku
• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.