Přechod části Západních Karpat aneb skvělý horský trek z Ostravy do Tater

aneb dovolenkový trek z Ostravy do Tater

Jelikož se nám doba letních dovolených pomalu přibližuje, dovoluji si zde popsat tip na zajímavě strávený volný čas v létě, pro ty, kteří mají rádi to, že jsou každý den na jiném místě a přitom neustále v pohybu a na horách. Tento trek jsem absolvoval loni v létě se svým kamarádem Petrem alias Lupíkem.

Dovolenou jsme začali plánovat již v lednu roku 2014, kdy při jedné túře v Beskydech padla zmínka o tom, že by bylo zajímavé absolvovat tento přechod. V odpoledních hodinách v horské chatě u piva to bylo i stvrzeno.

Vše započalo individuální fyzickou přípravou (každý absolvoval dle vlastního uvážení a volného času túry v okolí - Beskydech, kolem 30 km) a později také společnou přípravou (třídenní trek v Krkonoších a dvoudenní v Beskydech).

Čtěte také: Přechod Moravskoslezských Beskyd: Beskydský Karpattrek (1) aneb…

Samotnou trasu nám našel "strýček" seznam na svých turistických mapách a já si dovolil na ní provést menší kosmetické úpravy. Lupík poté dostal za úkol trasu naporcovat na přijatelné dávky denně našlapaných kilometrů s ohledem na možnost bivakování a nákup potravin.

Den "D" neboli první den treku

Po domluvě jsme si dali sraz u mě v bytě, kde jsme dobalili poslední věci do krosen. Dostavil se i náš kamarád, pan Maňas, který slíbil, že s námi půjde na Prašivou, kde jsme chtěli bivakovat. Po dokončení posledních příprav jsme se odebrali na místo oficiálního startu, což byl turistický rozcestník Eldorádo (219 m) v Ostravě - Michálkovicích.

Po symbolickém startovním výstřelu jsme vyrazili po zelené trase přes les Gurňák do Petřvaldu. Kousek před Petřvaldem míjíme úctyhodný památný buk. Pokračujeme stále po zelené značce přes Petřvald, dále přes Pežgovský les do Šumbarku, mineme nádraží v Havířově a pokračujeme po Hlavní třídě až na Náměstí republiky.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zde pozor! Moje první kosmetická úprava trasy. Jelikož jsme se nechtěli celou cestu tahat přes město, pokračujeme dále po Národní třídě až ke Kauflandu, kde se připojujeme na červenou turistickou značku. Jelikož jsou letní horka znatelná již dopoledne, osvěžujeme se zmrzlinou.

Trasa nás vede kousek za město, kde poprvé kufrujeme, ale rychle nalézáme trasu a pokračujeme příjemným stínem kolem řeky Lučiny do Horních Bludovic. Cesta víceméně stále vede kolem řeky a mezi malebnými domky až na Žermanickou přehradu. Kopec na hráz nám dal zabrat, proto se ihned vydáváme na jednu z místních pláží a osvěžujeme se v příjemné vodě přehrady.

Asi po hodince pokračujeme v cestě stále po červené trase přes Lučinu, na konci vesnice přejdeme přes jednu ze zátok přehrady, a jakmile vystoupáme do mírného kopce, začnou se nám otevírat pohledy na Prašivou a Lysou horu. Při těchto výhledech zjišťujeme, že se na nás žene bouřka.

Jdeme co nejrychleji přes Horní Domaslavice, blesky perou do masivu Prašivé. Déšť nás chytl až na křižovatce se starou cestou mezi Frýdkem a Českým Těšínem. Hodinu čekáme v autobusové zastávce, poté už jen mrholí, tak se vydáváme dál.

Zastavujeme v pivovaru Koníček, kde se osvěžujeme jejich výtečným zlatým mokem. Zde se za námi na kole stavuje můj bratr Jimbo, který nás přišel psychicky podpořit. Doprovodil nás až do minipivovaru Kohútka.

Neodoláváme a i zde pijeme tekutý chléb národa. Víme, že máme čas, takže než se sešeří vyrážíme nahoru na Prašivou. Na vrcholu Malá Prašivá (707 m) je horská chata. My ovšem rozkládáme náš bivak na terásce u přilehlé chatky v lese. Pan Maňas nás s lítostí opouští.

Druhý den pochodu

Brzy ráno se probouzíme s optimistickou náladou. Po snídani a čaji uvařeném na lihovém vařiči, se vydáváme vstříc kýženému cíli, stále po červené značce. Zjišťujeme, že máme málo vody, ale podle map by měly po cestě být prameny. Procházíme kolem vysílače na Prašivé (843 m), dále obcházíme vrcholy Čupel (873 m) a Lipí (902 m), jelikož přes ně nevede značená cesta.

Chata Kotař je zavřená, Ropička také (již několik let), takže jsme stále bez vody a pramínky nás zklamaly. Za Ropičkou strmě stoupáme na Příslop (946 m), Velký Lipový (999 m) a na Ropici (1 083 m). Zde sice nevede značka, ale my bereme jako čest, vzdát hold Perunovi, jehož socha je zde umístěna.

Z Ropice pokračujeme až na rozcestí pod Babím vrchem, kde se připojujeme na žlutou značku, po které jdeme k chatě Kamenitý. S nadšením vítáme osvěžení v podobě piva a vzdáváme hold bohu Radegastovi. Taky konečně nabíráme vodu.

Pokračujeme na Kozubovou (981 m). V chatě nám místní správce sděluje, že takovou bouřku, jaká se včera Beskydama prohnala, zažil asi jen třikrát a to v tomto kraji působí již 20 let. Po zelené a od sedla pod Malou Kykulou po modré pokračujeme až do Dolní Lomné. Zde přečkáváme odpolední déšť v místní cukrárně.

V obchodě dokupujeme pečivo a stoupáme po modré až na vrchol Kostelky (962 m). Z něj klesáme do osady Šance, kde se napojujeme na zelenou značku a zůstáváme na noc v parádním, nově vybudovaném přístřešku pro poutníky, v místě zvaném Hradisko - Šance (607 m). Kocháme se z krásného výhledu na Kysuce při západu slunce. Převalující se mlhy jen dodávají kouzlo tomuto okamžiku.

Den třetí - první dosažení státních hranic

Ráno zjišťujeme, že v krosnách i ve spacácích máme štipky, které nám tam nalezli zpoza mapy na stěně přístřešku. Po zelené značce pokračujeme a poprvé se dostáváme na česko - slovenskou hranici. Symbolicky se fotíme a jdeme vstříc Svrčinovci.

V této vesnici kousek za hranicemi se zastavujeme v obchodě pro vodu a jídlo, zastavujeme se na pivo v místní restauraci. Prohodíme pár slov s místními a po žluté značce se vydáváme nad vesnici k rozcestníku Závršie (575 m). Cesta vede mezi pastvinami do osady Za Črchľou. Zde se napojujeme na zelenou značku.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V lesíku přečkáváme deštík a poté pokračujeme na Lieskovou (849 m). Šmárujeme do osady Švancarovci. Nutno dodat, že po cestě mezi pastvinami a loukami, které jsou tu časté, se značka ztrácí. Je na místě dobře ji hlídat. Doporučil bych, mít sebou i buzolu.

Z osady Švancarovci vystoupáme na Starý Košiar (864 m). Odtud je to kousek na planinku Moravské, ze které nás čeká stoupání na vrchol Kykula (1 087 m) na slovensko - polské hranici. Vrch je zalesněný, prakticky bez výhledů, ale radujeme se, protože dnes už budeme jen klesat.

Po žluté značce přes vršek Zonka (922 m) sestupujeme. Jakmile se dostáváme ven z lesa, otevírá se nám pěkný výhled na Velkou Raču. Dochází nám voda, ale nezoufáme, protože už jsou před náma první domky osady Lalíky. Je zde studánka a noc přečkáváme v přístřešku autobusové zastávky.

Čtvrtý den - první krize

Ráno vstáváme a já zjišťuju, že mě dost bolí stehenní sval a mám oteklý kotník (vlastně mi noha začala protestovat už předchozí den). Samozřejmě se nevzdávám a za podpory kamaráda (simulante, apod.) se vydávám dál. Jdeme po modré značce a po krátké době nás čeká stoupání po svahu sjezdovky. Mrholí, aspoň do nás nepere slunko.

Na vrcholu sjezdovky již prší, vzájemně jsme se ztratili z dohledu, tak se schovávám do horní stanice lanovky. Déšť neustává, tak pokračuju dál, již po zelené stezce až na Velkou Raču (1 236 m). V polské chatě se osvěžuju pivem a čekám na kolegu. Jakmile dorazil i on, pokračujeme přes Malou Raču (1 153 m) k rozcestí Kýčera (1 005 m). Pokračujeme po modré značce.

Cesta je zpočátku krásně značená. Po krátké době se začne ztrácet v polomech, až se zcela ztratí v trávě vysoké 2 metry. Promočení dojdeme až na pastviny, kde sice značku najdeme, ale následně ji opět ztratíme. Nakonec jsme šťastní, když dojdeme na asfaltku do Nové Bystrice. Ve vesnici nakupujeme potraviny a na oslavu si dáváme dobře vychlazené pivo.

Jakmile si vzájemně postěžujeme, pokračujeme po žluté značce kolem různých bývalých samot, po kterých už není ani památky, až na rozcestí Pod Vojenným. Od rozcestníku pokračujeme po modré značce směrem na Javorinku. Cesta vede po hřebeni, na kterém jsou místy chaty. U jedné z nich je i teráska. Protože už se blíží noc, rozhodneme se, že zde přespíme (děkujeme neznámému majiteli).

Den pátý - krajina plná medvědů

Po ranní snídani pokračujeme po hřebeni. Potkáváme hřibaře. Ti nás varují, že je zde spousta medvědů. Nabízí nám svou svačinu a vodu. Jak putujeme dále, zjišťujeme, že zdejší turistickou stezku využívají opravdu jen medvědi (stopy v bahně skoro všude).

Přes Okrúhlicu (1 076 m) se dostáváme až na Javorinku (1 210 m). Hřeben je v podstatě dost zalesněný, takže výhledy téměř žádné. Z Javorinky strmě klesáme po zelené značce do Zázrivej a otevírají se nám nádherné výhledy na Malou Fatru. V Zázrivej neodolávám a dávám si pořádný oběd v místní restauraci (halušky), vše zapíjím lahodným zlatým mokem, načež mi kamarád sděluje, že jsem alkoholik a že už jde. Beru mu mapu a nechávám ho.

Poté si ještě nakupuju potraviny v obchodě a vydávám se po červené značce, za občasného deště, přes Hlásnu Skalu (993 m) na Minčol (1 396 m), který je již součástí Oravskej Magury. Zde nás má po předchozí domluvě čekat kamarád Muf. Ten zde taky je Lupík ovšem nikde. Asi po půl hodině přichází i Lupík a přiznává se, že šel špatným směrem (na Rozsutec).

Noc přečkáváme v přístřešku pro turisty na Minčolu. Místní turista nám sděluje, ať se na noc raději zavřeme, že zde chodívají často medvědi. Tím nadchne kamaráda Mufa, který si medvěda chce vyfotit. Já se jen pokochám krásnou inverzí, kdy jako ostrovy z moře trčí Velký Choč a Tatry a jdu raději spát.

Šestý den - konečně sprcha

Ráno vstávám ne příliš vyspaný. Špatně se mi spalo pod vysílačem na vrcholu a bolí mě z něj hlava. Opět se kocháme inverzí a pak pokračujeme po hřebeni Oravské Magury. Přes Kubínskou holi (1 346 m), Čierny Vrch (1 318 m), až do sedla Príslop (807 m) stále po červené značce.

Sedlo Príslop se nachází na asfaltce mezi Oravským Podzámkom a Hruštínom. Je zde motorest. My otvíráme vlastní zásoby jídla a dáváme si točené pivo. Poté v lese ve studánce nabíráme vodu a jdeme na vršek Poľana (900 m). V dalším stoupáku si uvědomujeme, že největší nepřítel člověka je výstup po louce za poledního slunce.

V nejbližším lese oslavujeme blahosklonný stín. Poté vystoupáme na vrchol Javorová (1 076 m), který je taky součástí hřebene Oravské Magury. Přes Čistý Grúň (1 082 m), Prípor (1 106 m), celou cestu po hřebeni, dojdeme až na Šubovku (1 127 m). Zde se napojujeme na modrou značku a přes Petrovku (942 m) jdeme na rozcestník Za Lučivným.

Napojujeme se na žlutou značku. Chvilku po ní jdeme, ale pak ji ztrácíme a nacházíme všude akorát medvědí stopy. Naštěstí už jsme kousek od vesnice Nižná. Ve vesnici se s námi dávají do řeči starousedlíci, zastavujeme se na pivo a přečkáváme menší průtrž mračen. S místními turisty si na noc domlouváme ubytování a konečně se shledáváme i se sprchou.

Den sedmý - nejkritičtější

V noci zjišťuju, že mám úpal (horečka a chodím zvracet). Přemýšlím, že jestli mi nebude ráno dobře, tak to vzdám. Nakonec mě paraleny daly dohromady. Takže ráno provádíme nákup v místním obchodě a po žluté značce se vydáváme na naši oblíbenou táhlou sjezdovku přímo na slunci. Co víc si člověk může přát.

S menšími útrapami jsme ji zvládli a dostali se až na vrch Prasatín (856 m). Měla nás čekat cesta po hřebeni až do Habovky. Bohužel nikde nebylo napsáno, že je chodník uzavřen, takže nejprve přelízáme již odvětvené stromy, potom ztrácíme značku a zjišťujeme, že jdeme mimo hřeben. Vracíme se a dostáváme se do polomu, strom přes strom.

Nějak jsme se z něj vymotali k rozcestníku a dáváme se dál. Světe div se, přes polomy. Po půl hodinových útrapách to vzdáváme, protože polomy jsou všude. Proto se rozhodujeme, že zeslezeme dolů na asfaltku a tak dojdeme do Habovky.

Muf se již ztratil, ten šel někam podle buzoly. Já a Lupík se tedy vydáváme svahem plným popadaných stromů dál. Asi po dvou hodinovém motání se dostáváme na cestu. Zmoženi si dopřáváme čabajku a jdeme do Habovky na pivo.

Po hodině přichází Muf a pokračujeme po modré do Zuberca a odtud po červené k Múzeu Oravskej dediny (místo abychom šli z Habovky přímo po žluté). Zastavujeme se, protože jsou zde Roháčské slavnosti. Ochutnáváme místní speciality a pak pokračujeme po červené značce k chatě Zverovka (asi 1 010 m). Zde v turistickém přístřešku přespíme.

Osmý den - poslední den našeho treku

Ráno se budíme, plní síly a optimismu, protože již od začátku víme, že nás čeká poslední den našeho putování. Vydáváme se opět po červené trase k Ťatliakovej chate (asi 1 350 m). Obloha sice není jasná, ale výhledy na Ostrý Roháč, Plačlivý Roháč a Volovec jsou.

Od chaty pokračujeme po zelené značce do sedla Zábrať (1 656 m). Zde získáváme další členy našeho fan clubu, ve formě turistů, kteří nám dělají společné foto. Ze sedla Zábrať jdeme po žluté značce na Rákoň (1 876 m). Další fanoušci ve formě turistek z Polska. Pokračujeme po modré značce po slovensko - polské hranici na nejvyšší vrchol celé naší trasy - Volovec (2 063 m).

Pořizujeme dokumentární snímek a rychle upalujeme dál, protože se na nás žene bouřka. V Jamníckém sedle (1 908 m) se ani moc nezdržujeme, ale i tak nás kousek pod Jamníckými plesy chytá silná průtrž mračen, takže máme vše promočené. Chvilku odpočíváme akorát v přístřešku u rozcestníku pod Záhradkami.

Kousek pod kolibou v Jamníckej dolině potkáváme těžaře kalamitního dřeva, tak se s nimi dáváme do řeči a popíjíme pivo, které nám nabídli. Zdržujeme se asi půl hodiny, pak už pokračujeme do kempu v Račkovej dolině, což je náš cíl.

Shrnutí

• 1. den: 33,4 km, celkové stoupání: 743 m
• 2. den: 33,3 km, celkové stoupání: 1 387 m
• 3. den: 25,9 km, celkové stoupání: 1 235 m
• 4. den: 28,4 km, celkové stoupání: 1 457 m
• 5. den: 18,3 km, celkové stoupání: 1 290 m
• 6. den: 25,5 km, celkové stoupání: 625 m
• 7. den: 22,2 km, celkové stoupání: 893 m
• 8. den: 19,3 km, celkové stoupání: 1 281 m
• Celkem: 206,3 km, celkové stoupání: 8 911 m

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.