Výstup na Leonsberg (1 745 m n. m.), vrchol v pohoří Totes Gebirge v rakouských Alpách

Turistika v rakouském Totes Gebirge

Jako horský masív Leonsberg (1 745 m n. m.) je v mapách označován horský hřeben, který ze severu chrání rakouské lázeňské město Bad Ischl. Místní obyvatelé však upřednostňují název Zimnitz, který má slovanský původ. Dávní obyvatelé tak chtěli vyjádřit, že se jedná v porovnání s příjemným podnebím kotliny Bad Ischlu o velmi studené místo. A to tak studené, že tu měl (a podle některých dosud má) mít své sídlo horský duch Zimnitzgeist, bájná postava Solné Komory a tedy něco jako náš Krakonoš.

Nejvyšší vrchol hřebene se jmenuje také Leonsberg a svou výškou 1 745 m převyšuje údolí téměř o 1 300 metrů. Fantastický kruhový výhled obsáhne velkou část Solné Komory a patří k nejkrásnějším v této oblasti Rakouska. Nevede sem žádná lanovka, takže vrchol si musí každý zasloužit.

Čtěte také: Lawinenstein, túra na vyhlídkový vrchol v Totes Gebirge

Na vrchol vede několik výstupových cest, my jsme zvolili výstup z jižní strany, který je velmi strmý a místy i vzdušný. Z Bad Ischlu jsme přejeli do osady Pfandl a okolo kostela a hřbitova dojeli až k malému lesnímu parkovišti na začátku horského údolí Zimnitz. Startovní nadmořskou výšku máme něco málo přes 500 metrů a turistický ukazatel udává, že na Leonsberg je to tři hodiny cesty.

Od parkoviště pokračujeme po značené turistické trase č. 816 po široké lesní cestě vzhůru proti proudu potoka Zimnitz. Hned na počátku cesty míjíme po pravé straně skalní stěnu Trefferwand, kde je ve vytesaném výklenku umístěna soška Madonny a nechybí ani lucerny, zapálené svíčky a různé ozdoby zavěšené ve větvích keřů i na skále. Nejdříve jsme si mysleli, že tu někdo tragicky zahynul, ale později jsme se dozvěděli, že jsme právě tady míjeli domnělé obydlí horského ducha.

Zimnitzgeist má rád zimu a své tajemné obydlí v chladném ročním období zdobí krásnou ledovou výzdobou s nesčetnými rampouchy. Podle svíček a dárků to vypadá, že na něj místní obyvatelé stále věří a snaží se ho proti sobě nepohněvat. Samotné údolí Zimnitzwildnis má charakter divoké soutěsky, cesta ji obchází shora a je možné do ní nahlédnout.

Přicházíme k lovecké chatě (675 m), kde se údolí větví a my odbočujeme vpravo proti proudu potoka Enge Zimnitz. V závěru údolí míjíme vpravo vodopád, který má dva stupně, a pak už následuje nekonečné stoupání klikatými serpentýnami vzhůru do sedla Schüttalm (1 166 m). Horská pěšina je šikovně vedená lesem při okraji skalních stěn a občas se nám odkrývá pohled na hřeben Leonsbergu, který je stále strašně vysoko nad námi. Každé stoupání jednou skončí a my si konečně můžeme vydechnout.

Trasa na Leonsberg vede ze sedla po hřebeni vlevo, my máme ale v plánu ještě odbočku č. 817 na Gspranggupf (1 368 m), který leží na opačné straně hřebenu asi 40 minut odtud. Cesta vede krásným podzimním horským lesem, kde převažují statné buky, a v závěru nás čeká i nějaké to šplhání po skalách, než jsme konečně na vrcholku hory. Výhled je sice omezen kosodřevinou, ale i tak vidíme na sousední horský masív Höllengebirge.

Vracíme se zase zpět do sedla a pokračujeme opět po trase č. 816 k hlavnímu cíli dnešní túry. Nejdříve míjíme zchátralou loveckou chatu, později se dostáváme k horní hranici lesa, kde stojí trošku stranou od značené pěšiny obnovená lovecká chata Gretlhütte. Je odtud krásný výhled na sousední Höllengebirge a do hlubokého údolí Äußerer Weißenbach, který toto pohoří z jihu odděluje.

Výstup pokračuje po hřebenu hustou klečí a místy překonává skalní stupně. Nebezpečnější místa zajišťuje natažené lano a narazíme tu dokonce i na krátký železný žebřík. Musíme překonat skalnatý vrcholek Greißhörndl, než se před námi konečně odkrývá vlastní vrchol Leonsbergu (1 745 m), označený vrcholovým kovovým křížem.

Dopřáli jsme si krátký odpočinek, protože výhledům na okolní pohoří a údolí prostě nelze odolat. A to jsme ještě netušili, jaké nádherné panorama na nás čeká na samotném vrcholu hory. Usedáme do trávy pod vrcholovým křížem a únava je rázem pryč. Dohlednost je dnes vynikající!

Naše pohledy na západě poutá charakteristická ostrá silueta Schafbergu, který se tyčí nad modrou hladinou jezer Wolfgangsee a Attersee. Jižnímu obzoru dominuje zaledněné pásmo Dachsteinu, na východě se zvedá pohoří Totes Gebirge a severní panorama uzavírá již zmiňované pohoří Höllengebirge. A hluboko v údolí se pod severní stěnou hřebene Katrin choulí císařské město Bad Ischl.

Z Leonsbergu sestupujeme po trase č. 814 k jihu na sousední vrcholy Mitterzinken (1 702 m) a Gartenzinken (1 557 m). Navzájem je propojuje úzký skalnatý hřeben, který je v této nadmořské výšce porostlý jen klečí a poskytuje neomezené výhledy. Stejně jako na Leonsbergu, tak i na Gartenzinkenu najdeme schránku s vrcholovou knihou, ale tento vrchol místo kříže zdobí je rozcestník. Máme za sebou další hodinu čisté schůze a dolů do údolí by to mělo trvat ještě skoro další dvě. Hlavně ale musíme překonat také převýšení ještě asi tisíc metrů!

Začíná velmi strmý sestup. Pěšina se nejprve klikatí v krátkých serpentýnách, pak ale klesá přímo po klečí zarostlém žebru na Walkerskogel (1 243 m). Není to nic příjemného, pod nohami nám stále ujíždí kamenná suť. Docela jsme si oddychli, když jsme konečně sestoupili do nádherného bukového lesa. Pod nohami nám šustí pro změnu spadané listí, občas nám cestu kříží také padlý kmen.

Sestup je už docela únavný, a tak jsme docela rádi, když se naše pěšina konečně napojuje na asfaltovou lesní cestu. Dnešní okruh se pomalu uzavírá, míjíme vodojem a nakonec nás silnička přivádí zpět na lesní parkoviště v údolí Zimnitz.

Popisovaná trasa je na rozcestnících označena černým puntíkem, což znamená, že se jedná o poměrně těžkou túru. Důvodem je nejen velké převýšení, ale i těžší terén a časová náročnost (asi 6 hodin čistého času).

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Engadinské třítisícovky počtvrté (2), tentokráte s…

O cestě až na toto sedlo a sestup do údolí Val Bregaglia, o čemž jsme původně tak trochu uvažovali…

Jezerní hory Retezat: Túra na Virful Bucura za výhledy…

Retezat patří k nejkrásnějším pohořím v Jižních Karpatech. Hřeben Retezatu se táhne jako nepřekonatelná…

Turistika v Krkonoších, túra na Výrovku a do Modrého dolu

V Krkonoších jsou turistické trasy notoricky známé, trasy známé poněkud méně a pak trasy téměř neznámé…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.