Výstup na horu Končistá (2 537 m n. m.) aneb zima ve Vysokých Tatrách

Zimní výstup na Končistou, Vysoké Tatry

Na tento vrchol nevede oficiální turistická cesta. Přesto pokud jste členem OEAV nebo jiného horolezeckého spolku, nic vám nebrání v jeho legálním zdolání. Lano, ale tentokrát nechejte doma. I v zimě si vystačíte jen s mačkami případně cepínem.

Doporučená trasa vede od Popradského plesa přes Tupou do Lúčneho sedla. Odtud se stoupá vzhůru na vrchol. Tuto variantu bych alespoň v zimě nedoporučil. Výstup od Popradského plesa do sedla po Ostrvou je hodně fyzicky náročný. Serpentinový chodník je pohřben sněhem a v kombinaci s tím sklonem se budete drápat raději napřímo vzhůru což stojí strašně sil.

Po prvním neúspěchu o zdolání tedy přehodnotím trasu a výchozím bodem jsou tentokrát Vyšné Hágy. Odtud po páté hodiny vyrážím. Je sice ještě tma, ale svítání na sebe nenechává dlouho čekat. V jeho obrysech ční přede mnou dnešní cíl - Končistá. Tento 2 538 m vysoký drobek budí svou výškou určitě respekt. Proto nikam nespěchám a volím poklidné tempo. Je krásně jasno, hvězdy svítí a počasí zdá se bude opět vydařené.

Míjím poslední stavení a žlutá turistická značka se noří do lesa. Tento úsek je poměrně krátký a brzy začínají stromy mizet a nahrazuje je kleč. To už svítá a východ prozařují první paprsky Slunce. Docházím k zamrzlému potoku Malý Šum. Tento ústí ve Štolské dolině, kam směřují mé kroky. Váhám, zkusit štěstí a následovat dvojici stop vedoucí po jeho toku? Potok je lemován hustou hradbou poměrně vysoké kleče a je zde určitě pěkné množství sněhu. Střídající teploty, ale vytvořili poměrně silný firn. Tudíž sníh by problémem být nemusel, jen tak kleč…

Cesta do Štôlské doliny

Riskuji a brodím se prvními větvemi kleče. Několikrát musím lézt i po čtyřech a podlézat husté větve. Slyším hučící vodu potoka tekoucí pod sněhem. O koupel bych moc zájem neměl. Kleč řídne a koryto potoka se rozšiřuje. Jen už není celé zamrzlé a musím využívat kamenů.

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Končistá z Tupé

Štôlska dolina

Tupá, Klin a Nízké Tatry

Rumanov a Popradský Ľadový štít

Vysoká a Zlomisková dolina

Patri a Satan

Gerlachovský štít

Vrcholový koník

Koník

Batizovské pleso

Po hřebeni

Po hřebeni

Na úpatí Štôlské doliny potok mizí a mě čeká pěkně prudký svah vzhůru. Naštěstí i v pečících paprscích firn stále drží. Obouvám mačky a drápu se nahoru. Je potřeba zrychlit abych dolinou prošel a nemusel brodit. Uvažuji, že zpět to bude peklo. Toho sněhu zdá se je zde více než dost.

Míjím červenou Tatranskou magistrálu a pokračuji stále vzhůru dolinou k Lúčnému sedlu ležící ve výšce 2 168 m n.m. Snažím se držet po levé straně na úbočí svahu Končisté abych později ušetřil nějaký výškový metr. Míjím "první" výstupový žlab. Tento se při pohledu z Tupé zdál mírnější a nechám si jej na případný sestup.

Lúčné sedlo

Podle GPS jsem v Lúčném sedle, ale žlab nikde??? Po levici jen rozložitý suťovitý terén, ve kterém spatřuji náznaky chodníku. Musím být tedy správně… Postupně kameny mizí a objevuje se souvislá sněhová pokrývka. Sklon se sice přiostřuje a na firnu se moc příjemně nejde. Tedy brodit se sněhem by asi také nebylo to pravé. Je zde spousta stop. Zdá se, že rozhodně nebudu první mířící na vrchol. Konečně se orientuji a vidím kamenité brázdy po obou stranách. Takže ano tohle je opravdu ten žlab, co z Tupé vypadal tak prudce!

Ani se mi nechce věřit, že ten skalní výčnělek přede mnou je už vrcholový koník. No je to opravdu snadný výstup. Všechny metry jsem si nestoupal už ve Štolské dolině. Lehké rozčarování z obtížnosti mi spraví, až zdolání vrcholu.

Výhledy z vrcholu

Za pěkného počasí poskytuje vrchol opravdu překrásné rozhledy. Koukat na ty impozantní skály čnící se z Batizovské doliny. Mít nejvyšší vrchol Gerlach jako na dlani. Krása je i pohled na druhou stranu do Zlomiskové doliny. Tam je k nepřehlédnutí Vysoká. Za stěnou Satana na mne vykukuje i Kriváň. Na jihu v dálce z oparu vystupuje celý hřeben Nízkých Tater. Co se týče rozhledu, je to opravdu lehce dostupné místo nabízející rozhled na "celé" Tatry.

Vysoké Tatry jsou podcelkem Východních Tater, které se dělí na již zmiňované Vysoké Tatry a Belianské Tatry. Samotné Východní Tatry jsou však pouze podcelkem nadřazeného geomorfologického celku
Tatry, který vedle Východních Tater zahrnuje i Západní Tatry často nesprávně pojmenovávané jako Roháče. Vysoké Tatry jsou jediným pohořím Slovenska, které má velehorský charakter. Má všechny znaky vysokohorské krajiny - velkou nadmořskou výšku, vysokou členitost a bohatství různých skalních forem - štítů, skalních stěn, věží «

Ke slovu přichází zdolání nejtěžšího místa tohoto vrcholu - koníka (zvláštní cca 3 - 4 m vysoký balvan). Jeho obtížnost by byla k smíchu nebýt toho srázu padající do Batizovské doliny. Pocit obtížnosti ještě umocňuje to, že k němu vede uzounká kamenná "lávka". Přesto pro někoho urostlého jako já. Je jeho zdolání hračkou. Rukami se chytám "sedla" pravou nohou se zapírajíc o výčnělek a jsem nahoře! Na "hřbetě" je i skoba pro slanění a jak zjišťuji tak cestu dolu mi usnadní i kousek smyčky co je uvázán v jeho sedle.

Sestup z Končisté

Po užití vrcholu přemýšlím co dál. Zdá se, že by se dal prozkoumat hřeben na severu. Sestup do Vyš. Pastrňákovy branky je v těchto zimních podmínkách obtížnější. Je zde cca 2 m dlouhý úsek římsy zaváté prašanem. Odtud sestupuji kousek dolu, abych brázdou vystoupal až nahoru (pravděpodobně) na Severní vrchol Končisté. Zde "hřebenovka" končí a dál už pokračuje jen členitý terén, který by bez jištění v zimě velký hazard. Vracím se tedy zpět s tím, že teď vyzkouším jižní hřebenovku.

Od koně je opět členitý terén tvořený velkými kamenitými bloky. Opět bez jištění v zimě dost nebezpečné tudíž sestupuju kousek na západní stranu pod hřeben. Scházím tedy až k "přechodovému" místu, využívanému při cestě mírnějším žlabem co začíná před Lúčným sedlem. Vystupuju úplně nahoru, abych měl skoro celou hřebenovku. Odtud mám celý hřeben jako na dlani. Vypadá schůdné a nebudu se muset vracet Štôlskou dolinou.

Na hřebenu jsou sice techničtější místa, ale převážně jde jen o pohyb v suťovitém/ kamenitém terénu který navíc ze západní strany není moc strmý a nabízí spousty "únikových" cest dolu do Štôlské doliny. Jediná skalka se obchází východní stranou. Jinak se stále stačí držet na západní straně a směřovat dolu na jih. Nad Batizovským plesem skála už skoro mizí a jde se po trávě. Kousek za ním sestupuji dolů a napojím se na žlutou co mne zavede zpět do Vyšných Hágů.

Více informací o výstupu a další foto na mém blogu: http://toomoox.blogspot.com.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.