Trek za slaďounkými borůvkami na hlavní hřeben Jeseníků - z Vernířovic směr Vysoká hole, Ovčárna a Praděd

Treky v Jeseníkách

Hrubý Jeseník, lidově zvaný prostě Jeseníky, naše druhé nejvyšší pohoří, jsou možná nejoblíbenějším pohořím u nás. Soudě podle článků tady na Trekingu, kde naše nejvyšší hory Krkonoše deklasují na celé čáře. A nahrává tomu i několik možností legálního nocování, jak v podhůří, tak přímo v horách.

Pohoří nabízí množství hlubokých dolin, skalních útvarů, divoké vodopády, horské lesy a hlavně holné hřebeny. A my se rozhodli všechny tyto lákadla navštívit. Pečlivě naplánovaný trek sice brzy vzal za své, to ale neznamená, že by to ty tři dny strávené v těchto krásných horách nějak znehodnotilo. Spíše naopak.

Přes Vernířovice do údolí říčky Merta

Za začátek treku jsme vybrali Sobotín, kam jsme v pátek večer přijeli vlakem. Po předstartovním pivu, při kterém jsme čekali na autobus jedoucí pouze v neděli, jsme vyrazili po žluté značce do roztáhlé osady Vernířovice. Opravdu malebné místo plné chalup a ubytovacích zařízení, je pro nás vstupní branou do Jeseníků.

Čtěte také: Jeseníky - levné ubytování, horské a turistické chaty, útulny

S přicházejícím soumrakem vcházíme do hlubokého údolí říčky Merty, kde hodláme nocovat. Na rozcestí Kosaře opustíme žlutou značku a stále po asfaltové silnici, vedeni modrou značkou, míříme k v mapě zaznačenému přístřešku - boudě. Opravdu tu stojí. Jenže jí třetina jaksi chybí a podlaha je ve stavu nepoužitelnosti. Nedá se nic dělat, musíme rozložit bivak kousek vedle pod velkým javorem. To nám nevadí, stejně jsme s touto alternativou počítali.

Budíme se poměrně brzy, natěšeni vyrazit do lůna hor. Záměrně jsme nevybrali klasický nástup ze Skřítku, ale méně častou variantu přes Zadní Hutisko. Modrá značka nás povede kolem hluboce zařízlého údolí, kde jak správně usuzujeme, nikoho nepotkáme.

První dva kilometry jdeme ještě po asfaltu, ale od křižovatky pod Jestřábím vrchem, kde stojí přístřešek, už šlapeme širokou lesní cestou. Z ní je krásně vidět do doliny pod námi a tato scenérie mi trochu připomíná Bukovské vrchy.

Traverz Homole

Po pár minutách chůze se ocitáme u skalní vyhlídky. Pohled k hřebenu je sice kažen mračny, ale i tak stojí za to. Cesta poté traverzuje vrch Homole a jak pomalu stoupá objevuje se před mámy pravý horský les. V závěru údolí musíme přejít bystřinu, jež přetéká přes cestu. Alenka brodí, já, ještě v sandálech, využívám poničenou lávku. Z té jsou pěkně vidět hučící kaskády plné splaveného dřeva.

Cesta přechází na druhou stranu údolí a čím dál víc se z ní otevírají výhledy. Nakonec přece jen skončí a změní se v úzký chodník. To už obouvám pohory a po další ze zastávek míříme do lesa. Leží tady spoustu popadaných kmenů, některé s oloupanou kůrou. A všude kolem rosta borůvčí. Borůvčí obsypané těmi malými lahodnými plody. Náš postup se značně zpomalil a po chvíli jsme poměrně hodně fialový.

Františkova myslivna

Když už konečně vyjdeme z lesa k rozcestí u Františkovy myslivny, měníme náš pečlivě naplánovaný trek. Nepůjdeme dolů k Divokému dolu, ale dál na hřeben. Změna je život říkáme si, a asi nás k tomu přivedlo první spatření krále Moravy, Praděda. Zelená značka vede lesem ještě hezčím a opět se moc neposunujeme. Borůvky jsou lákadlo jemuž nejde odolat.

Kousek pod hřebenem, který tady připomíná Lúčanskou Fatru, už potkáváme první turisty. Všichni jdou na lehko a na naše velké batohy a fialové pusy docela dost zírají. Do sedla nad Malým kotlem přicházíme za zrovna čerstvě protrhané oblohy. Těchto osm kilometrů jsme šli neuvěřitelně dlouho, vyšlo mi rychlostí 1,8 kilometru za hodinu, holt, když ty borůvky jsou tak dobré! Usedáme tady k obědu a kocháme se výhledy na Keprník a blízkou elektrárnu Dlouhé stráně. Ta se stane ústředním bodem túry, po celou dobu ji budeme mít vedle sebe, takže ji vlastně uvidíme skoro ze všech úhlů.

Vysoká hole, Ovčárna a Praděd

Následně nás čeká klasická hřebenovka přes Vysokou holi, druhý nejvyšší vrchol Jeseníků. Výhledů z ní se nemůžeme nabažit, jsou fantastické. Turistů je zde spousta, proto poblíž sedí i jeden strážce s dalekohledem a hlídá. Jeho zájmem jsou legendární Petrovy kameny, skála obklopená spoustou endemitních druhů rostlin. Z vysoké hole sestupujeme ještě asi půl hodiny, než přijdeme ke známé chatě Ovčárna. Tady jsou už turistů stovky a jsme rádi, že jsme našli místo u stolu. Ovčárna nás mile překvapí, majitelé evidentně nechtějí návštěvníky nijak dřít a ceny mají v rozumné výši.

Z Ovčárny jdeme pár kilometrů v zástupech lidí a neustále musíme dávat pozor na koloběžky, na nichž se někteří řítí hodně velkou rychlostí. Jedou z vrcholu Praděda, kam míří i naše kroky. Mrzí nás, že se na nejvyšší moravskou horu pod nejvyšší pevný bod ČR nedá dostat jinak než po silnici.

Vysílač, co na něm stojí, je docela zajímavá stavba, i když na vysílač pana Hubáčka na Ještědu nemá. (Ovšem na ten nemá nic). Jenže z čím dál menší vzdálenosti je vidět, že se jedná o stavbu z dob minulých a třeba umakartový bufet vevnitř to jen umocňuje. Budova by si rozhodně zasloužila rekonstrukci. Proto se usadíme na trávníku před ním, ostatně máme se čím kochat. Velkolepé výhledy trochu kazí opar, ale s tím se setkáváme po celý den. Je to škoda, kdysi jsem zahlédl Praděd z hřebene Nízkých Tater a chtěl jsem se tam na oplátku podívat i odsud.

Sedíme tu dlouho, a jak běží čas, turistů začíná povážlivě ubývat. Blíží se odjezd posledního autobusu a je to poznat. Na rozcestí pod Pradědem už přicházíme skoro sami a čeká nás cesta na Švýcárnu.

Úzká cesta prochází rezervací s fantastickým horským lesem, tak mi ani nevadí, že je stále z asfaltu. A poprvé na ní potkáme trekaře s batohy. Ovšem tito jsou v důchodovém věku a z našeho družného rozhovoru vyplývá, že jdou strávit noc na Praděd kvůli fotografování. Tito milí lidé, i s jejich dcerou, mě přivádí k dojmu, že pokud existují takoví lidé, není to s naším světem ještě tak zlé.

U Švýcárny, nejstarší chaty v pohoří, večeříme a přemýšlíme o ubytování. Jenže majitelé jaksi na klasické hřebenovkáře nějak nemyslí a hledají nejspíš jinou klientelu. Dávat šest set korun pouze za přespání se nám opravdu nechce. Nezbývá nám, než si nají místo někde poblíž.

Než ulehneme, vyběhne ještě na Malý Děd, a tuto zacházku můžu jen doporučit. Zdejší horský les, plný travin, kosodřeviny, starých kmenů a pod nimi rostoucích mladých smrčků, je jeden z nejkrásnějších, co jsem kdy viděl! A naskýtá se tady výhled ke Sněžníku a východní části Jeseníků, přesněji na Medvědskou hornatinu. Po rudém západu Slunce odcházíme na kutě.

Malý Děd

Malý Děd nás tak nadchnul, že tu krátce před východem slunce stojíme zase. Nízký opar ho sice trochu kazil, ale i tak jsme si ho náramně užili. Jak sluneční paprsky zalévají krajinu více a více, scházíme ke Švýcárně na snídani. Na vlastní, otevírají tady až v devět.

Jak tak snídáme a popíjíme čaj, ozve se za námi, "Jé, doufali jsme, že vás tu potkáme" a je to ona trojice co fotila na Pradědu. Jsme potěšeni a opět se dáváme do družného hovoru. Z něj si odnesu radu, že náš plán jít kolem Vysokého vodopádu dolů nebude nejlepší, protože je tam nejspíš málo vody. Nakonec se musíme rozloučit. Bylo to jedno z nejhezčích setkání, co se mi za poslední dobu v horách naskytlo a pokud náhodou někdo z nich čte Treking, tak je tímto co nejsrdečněji zdravím!

Velký Jezerník

Kvůli nedostatku vody ve vodopádu opět měníme cíl trasy a jdeme tedy klasickou cestou směr Červenohorské sedlo. Tento úsek se možná na mapě zdá nezajímavý, opak je ale pravdou. Já ho dokonce považuji za hezčí než čistě holný jesenický hřeben. Hned na začátku, při Velkém Jezerníku, se nachází klasické slatě, po kterých se jde po dřevěných chodnících, ne nepodobných jako těm na Šumavě. To s povděkem kvituje Alenka, připomíná jí to její rodný kraj.

Po prvních lávkách následuje sestup hlubokým lesem, opět plným borůvek. Ten následující kilometr jdeme zase asi hodinu a naše fialovost se zase opět zvětšila. Při Malém Jezerníku se objeví další lávky a první výhledy dneška. Před sebou máme Keprník a Vozku, Sněžník a kousek Rychlebských hor. No a po naší levici elektrárnu, která nemá odtud ten podlouhlý tvar, ale téměř symetrický. Vypadá jako kulisa některého z dobrodružství agenta Jejího Veličenstva.

Krátce sestupujeme a usedáme u chodníku nad rozcestím U Výrovky. Počasí je dnes naprosto dokonalé, tak si toho náležitě užíváme. Zvláště, když v nížinách padají teplotní rekordy. Čeká nás už jen výstup na Výrovku, nádherný vršek s osamocenými skalisky a opět přenádherným lesem. Tady stojí lavičky se stolkem a poblíž parádní plácek, ideální na přenocování. Budu si ho pamatovat, třeba se to bude někdy hodit. Z Výrovky je také naposled vidět Praděd, tak mu posíláme pozdravení.

Červenohorské sedlo

Poslední kousek Velkého Klínovce už vypadá trochu jinak, les už nemá ten drsný horský charakter. Poslední výhledy nabídne rozcestí Pod Klínovcem, kde stojí i bytelný přístřešek. Jen má uprostřed podlahy velký kámen, zřejmě proti možnosti přespání. Bohužel.

Brzy chodník vyústí na širokou lesní cestu a ta nás už za chvíli přivede do Červenohorského sedla. Teda přivedla by, kdyby se u jejich okrajů nenacházeli porosty maliní. Toto zdržení nám nevadí a když konečně přijdeme k hotelu v sedle, rozhodujeme se tady trek ukončit.

Zážitků máme stejně na rozdávání a chuť na pivo je velká. Když ho v bufetu kupuji, všímám si, že ve vedlejší restauraci nabízí borůvkové speciality. Borůvky nás prostě provázely po celé naší cestě tímto přenádherným moravským pohořím, které v každé roční době dokáže, za trochu té námahy, komukoli poskytnout spoustu krásných zážitků.

Přestože tato túra měřila skoro čtyřicet kilometrů, díky pozvolnému nástupu na hřeben nebyla nějak zvlášť náročná a dvě třetiny trasy jsem ušel v trekových sandálech. Po cestě se nachází několik možností občerstvení a ubytování a existuje několik variant jak trasu upravit či zkrátit, nebo naopak prodloužit.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.