Výstup na Pizzo Cefalone (2 533 m n. m.), vyhlídkovou horu v Gran Sasso d'Italia v Apeninách

3denní trek v Apeninách v Gran Sasso d'Italia s výstupy na nejvyšší vrcholy (1)

Gran Sasso d'Italia. Nádherné vápencové pohoří, nejvyšší pohoří v Apeninách. Gran Sasso se zvedá nad známým městečkem L´Aquila, které před několika léty (r. 2009) poničilo silné zemětřesení (následky zemětřesení jsou v Aquile patrné dodnes) asi 100 km severovýchodně od Říma.

Přestože Gran Sasso d'Italia znamená v překladu Velký kámen, hory jsou to převážně šťavnatě zelené s nekonečnými horskými loukami a hustými a převážně bukovými lesy. Však jsem také při první návštěvě tohoto pohoří před několika léty, a stále jsem přesvědčen že právem, nazval Apeniny italskými Karpaty.

Nejvyšší hora Apenin se nachází právě v pohoří Gran Sasso d'Italia. Je jím Corno Grande (Velký roh). Výstup na Corno Grande jsem již popsal v samostatném článku, který krátkou sérii textů o Gran Sassu d'Italia odstartoval. Corno Grande není žádný prcek. Se svými 2 912 metry převyšuje Gerlachovský štít, nejvyšší horu Vysokých Tater a celých Karpat o rovných 257 metrů (podle některých map o 259 metrů).

Campo Imperatore

Po zdlouhavé cestě Itálií se konečně dostáváme na dohled Gran Sassa. Vítá nás mimořádně silná průtrž mračen s velkými kroupami, které hrozí rozbít čelní sklo našeho přibližovadla. Nakonec se skrýváme pod mostem. Podobně jako mnoho Italů. Nakonec to odnesla jen karosérie, na níž přibyla řada důlků po zásazích nebeskými ledovými perlami…

Čtěte také: Gran Sasso d´Italia, na zkušené v Apeninách

Až po návratu z Itálie si dávám tuto neobyčejnou průtrž do širších souvislostí. To asi Svatý Petr plakal nad skonem známého a mimořádně populárního herce Buda Spencera, jenž odešel na věčnost právě toho dne. Bud Spencer, vlastním jménem Carlo Pedersoli (31.10.1929 - 27.6.2016), vytvořil s hereckým kolegou Terence Hillem na stříbrném plátně nerozlučnou dvojici v pěkné řádce filmů…

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po první teplé a nádherné noci v nitru hor s oblohou plnou hvězd konečně přijíždíme na Campo Imperatore a odstavujeme auto na parkovišti ve výšce 2 100 metrů vedle horského hotelu. Právě zde byl v roce 1943 internován Benito Mussolini, než jej na přímý rozkaz Adolfa Hitlera mimořádně odvážným výsadkem osvobodilo komando SS vedené Rakušanem Otto Skorzenym.

Nabalit na tři až čtyři dny a hybaj vzhůru. Kolem budovy astronomické observatoře mířím k chatě (Rifugio) Duca degli Abruzzi a prvnímu vrcholu našeho třídenního přechodu - Monte Portella (2 385 m). Kolegové se ještě stále přehrabují v kufru auta, já však již nemám stání a chci udělat alespoň první "záchytné" fotografie. Co kdyby se počasí pokazilo…

Za zády se otevírá pohled na ohromující krasovou plošinu Campo Imperatore. Jedná se o mírně zvlněnou krajinu rozkládající se vy výškách od asi 1 500 do přibližně 2 000 metrů a rozměrech asi 8 × 27 km! Na tu přijde také řada, lákání nádherných horských luk jsem nedokázal odolat.

Pizzo Cefalone

Konečně hřeben a chata Abruzzi (čti Abruci). A velkolepé pohledy na štíty Corno Grande (2 912 m) a Corno Piccolo (2 655 m), Intermezoli (2 635 m) a Monte Corvo (2 623 m). A samozřejmě Pizzo Cefalone s 2 533 metry. Jen pro zajímavost - vrch Corno Piccolo (Malý roh) je na chlup stejně vysoký jako již výše zmíněný Gerlachovský štít.

Louky jsou poseté množstvím pestrobarevných kytek, ve žlabech a stinných údolích leží ještě zbytky sněhu. U chaty Abruzzi se vítám se dvěma hafany a pak již závěrka fotoaparátu zuřivě cvaká. Nedokážu se vynadívat na tu nádheru kolem. Čekám na parťáky. Opravdu jim to strašně trvá. Miro nakonec dochází, Láďa s Ingrid ale stále nikde. No co, počkám na vrchu Pizzo Cefalone…

Přes další dva krásné travnaté brdky a pod dohledem zvědavého kamzíka pokračuji do hlubokého sedla, kam přichází traverzová cesta z Campo Imeratore. Zatímco jsem dosud kráčel sám, nyní to houstne. První lekce italštiny nenechává na sebe dlouho čekat… Za výhledů dolů do údolí po levé ruce se Pizzo Cefalone blíží. Původně široký chodník se postupně zužuje a mizí ve skalním terénu.

A již je tady vršek. Či spíše vrch. Rozlehlá vrcholová plošina Pizzo Cefalone (2 533 m) je osazena dvěma kříži. Odměnou za výstup jsou fantastické kruhové rozhledy. Dohlédnu až k Lago di Campotosto, kde jsme byli při první naší návštěvě Gran Sassa. Vyhnalo nás tehdy počasí nazpět do dalšího kouzelného apeninského pohoří - Monti Sibillini.

Cima delle Malecoste a Pizzo di Camarda

Konečně jsme všichni. Vracím se kousek pod vrchol a jdu okouknout další průběh tentokráte skalního hřebene, jenž na první pohled vypadá nepřístupně. Jdu to raději osahat. Ale jo, to půjde. Bude ale třeba dávat majzla. Vápenec a jemná drť drolících se skal hodně klouže. Hřeben je takovým mixem Sivého vrchu, Skriniarek a Ostrého Roháče v Západních Tatrách. I s velkým báglem se to dá při troše zkušeností vcelku v pohodě zvládnout.

U dalšího vrchu Cima Wojtyla (2 425 m) skalní hřeben končí a dále je hřebenovka převážně lučnatá. Cima Wojtyla je také osazena křížem a poskytuje krásné výhledy. A ano, tipujete správně. Vrch je skutečně pojmenován na počest bývalého polského papeže Jana Pavla II. Jak se vrch jmenoval původně netuším, starší mapy k dispozici nemám.

Přestože je další část hřebene znatelně jednodušší, přesto se náš postup paradoxně výrazně zpomaluje. Nelze nefotit, Ládis pro změnu točí. A ono to focení opravdu dokáže pořádně zdržet. Člověk by si ale později vyčítal, že se ta neopakovatelné panoramata a zátiší nepokusil alespoň neumětelsky zachytit na čip fotoaparátu (kamery)…

Následuje kratší stoupání na další z výrazných vrchů hřebene, jenž nám dělá společnost prvního dne - Cima delle Malecoste (2 444 m). Stále si udržujeme tatranskou výšku a kocháme se kouzelnými výhledy. Krajina na Gran Sassu se dá těžko popsat, to se prostě musí vidět. Dole v údolí se prohánějí koně, nahoře na obloze se naopak prohánějí orli. A hned šest kousků. Jako by se Gran Sasso d´Italia chtělo hned prvního dne ukázat v tom nejlepším světle. A daří se mu to na 150 %!

I nadále se hřeben pěkně vlní. Doleva, doprava, nahoru, dolů, doprava a dolů… Vrch střídá vrch, tu a tam jej okořeníme krátkým traverzem v moři trav a horského kvítí. Opravdová botanická zahrada. Přes Sella Malecoste (2 233 m) se dostáváme pod poslední vrchol dnešního dne. Nese poetické jméno Pizzo di Camarda (2 332 m).

Ostrá vápencová pyramida se zvedá strmě vzhůru. Chvíli váháme, zda-li jej netraverzovat, neboť v dálce hřmí a nad vrch se sune pořádně černý mrak. Bouřka na vrcholu Camardy by příjemná jistě nebyla. Blesky jsou krajně nevypočitatelné. Nakonec jej ale vystoupáme, bylo by škoda minout tento krásný vrch, jenž je opět osazen křížem. Počasí se totiž umoudřilo…

Severní obzor lemuje masív hory Monte Corvo, na východě se rozkládají vrchy a hřebeny pohoří Gran Sasso, na východě se leskne hladina jezera Campotosto orámovaná vrcholem Monte Lenca (2 208 m) a hřebenem Monte Corvo. Na jihu se vlní hřebeny dalších apeninských pohoří Monte Velino (2 486 m) a Monte Sirente (2 348 m).

Lago di Camarda a salaš Solagne

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Po kochačce a nezbytném fotografování sestupujeme do hlubokého a travnatého sedla k jezeru Lago di Camarda, kde nás vítají koně. Sedlo je sevřeno vrcholy Monte Lenca a Pizzo di Camarda a díky volně pasoucím se koním patří k dalšímu ze zlatých hřebů tohoto hřebene. Následuje již méně zlatý hřeb. Spíš takový hodně zarezlý hřebík. Sestup. Vysokou a neprostupnou trávou zarostlý chodník s kamennou drtí a balvany je opravdu na rozbití držky, doslova ozlomkrky… Výživného sestupu asi letos využíváme jako první…

Všichni jsme rádi, když jsme již dole nad chatou Fioretti a traverzem míříme doprava do střední části údolí pod Monte Corvo k salaši Solagne (asi 1 700 m), ve které jsme spali již při předchozí návštěvě. Salaš je sice otevřená, nakonec ale spíme u napajedla s vodou na krásném trávníku a pod nádhernou hvězdnou oblohou s nepřehlédnutelným Jupiterem a rudým Marsem v opozici. Před tím si ale užíváme již druhého a skutečně fantastického západu Slunce.

• Délky trasy: 15 km
• Převýšení: 1 200 m

Gran Sasso d'Italia, turistická mapa

• Pokračování článku

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…

Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…

Na Elbrus přes Pik Terskol, výstup na nejvyšší horu Kavkazu…

"Ne! Nechci si to ulehčovat, ani náhodou! Do lanovky mě nikdo nedostane, takový kopec by mě ani…

Klima v době ledové v České republice, vrcholná fáze…

Poslední doba ledová (tzv. würmský či viselský glaciál, podle toho hovoříme-li o alpínském a nebo…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.