GR 20 na Korsice, Grande Randonneé de la Corse aneb hřebenový přechod v Korsických Alpách

Trek GR 20 aneb Grande Randonneé de la Corse (1)

Dlouhé debaty a diskuze vyvrcholily nečekaně - jedeme na Korsiku a prošlápneme si trasu - GR 20 (Grande Randonneé de la Corse). Údajně nejhezčí a nejnáročnější trek v Evropě. Je to také sen spousty dálkových trekařů, není se ani čemu divit. Stezka vede ostrým a rozmanitým skalnatým terénem, kde jsou často řetězy, umělé stupy a někde ty řetězy nejsou a je třeba šplhat po velkých balvanech a skalních útesech. Pokud připočítáme faktor krosny a korsického horského a dusného počasí - sečteno a podtrženo, je to výzva!

Počty dní dovolené jsou bohužel neúprosně pořád nižší a pořádně nevíme, jak jsme na tom fyzicky. Plánujeme si proto, že projdeme pouze severní část z Calenzany do Vizzavony. Tahle část je prý těžší a určitě o to více hezčí než ta jižní a navíc pokud půjdeme dost rychle, tak si třeba i nějaký ten den odpočineme u moře.

1. den - Pisa

Scházíme se na letišti v Praze, kde si ještě stačíme naházet základní charakteristiky našich postav do Dračího doupěte (Matějův nápad), které nás budou provázet celým výletem a vzhůru do Pisy. Tentokrát jedeme ve složení Eva Z., Matěj K., Iva H. a Honzík K.

Čtěte také: GR20 a Monte Cinto, Grandes Randonnées a turistika na Korsice

V Pise se ubytujeme v kempu (Camping Village Torre Pendente) a odpoledne jdeme na procházku do města. V obchodě si koupíme poctivou šunku prosciutto a luxusní šťavnaté hroznové víno a pokračujeme na Piazza dei Miracoli ("Náměstí zázraků" a nebo také Piazza dei Duomo - "Katedrální náměstí"), kde se nachází i známá šikmá věž (Torre pendente), která slouží jako zvonice a je součástí církevního areálu.

Je považována za raritu a nachází na seznamu středověkých divů světa. Měla to být největší zvonice své doby široko daleko, ale postavili ji chudinku na mělkém základě a v měkké hornině v roce 1173. Už po roce se jim začala naklánět. Původně teda na druhou stranu než se naklání teď, tak stavitelé začali házet k základům kameny a větve, aby se holka trochu srovnala.

Na chvíli jim to vyšlo. Narovnala se, ale stát rovně se jí nechtělo a po čase se začala naklánět na stranu druhou. Postupně jí tam přidávali další patra. Snažili se je stavět vysunutá trochu na druhou stranu, aby změnili těžiště, a nějak jim to vycházelo - nakláněla se sice pomaleji, ale už tak trochu rezignovali na tu výšku a nechali jí jenom šest pater. V roce 1990 se věž nakláněla už o 5 metrů a byla uzavřena.

Po 11 let se prováděly její záchranné práce a dokázalo se snížit její vychýlení na 4 m. V současnosti, i když to teda není největší zvonice široko daleko, je hodně proslulá a hlavně fotogenická - a jsou zde mraky turistů. Každý se s ní prostě musí vyfotit v nejrůznějších pózách. Takovou slávu původní stavitelé asi jen těžko čekali. Mimochodem víte, že větší sklon než tato věž má čínská pagoda v parku Chu-ču v Šanghaji?

Jdeme dál na Piazza Martiri della Liberta, kde už je turistů o poznání méně. Procházíme se zapadlými uličkami, které mají to pravé italské kouzlo k řece na Ponte di Mezzo a uděláme menší okruh zpátky kolem Piazza dei Miracoli. Po cestě se ještě navečeříme - jak jinak než v pizzerii. V kempu dáváme pár pivek a jdeme spát. V noci se protrhne neskutečná průtrž mračen - to jsme po nekonečném suchu, které zrovna trápilo ČR, vůbec nečekali. Matěj s Evčou stavení stanu taky trochu odflákli a dostali mokrou ponaučenou.

2. den - Korsice jsme stále blíž

Ráno přejedeme vlakem do Livorna, odkud nám jede trajekt do L'Île-Rousse na Korsice. Chvíli nám zabere najít ten správný městský spoj do přístavu, ale nakonec se dopátráme. Přístav je pěkně rozsáhlý a máme tady 6 hodin času. Venku je neskutečné vedro a zpátky do centra se nám moc nechce - i vzhledem k tomu, že si zde nemůžeme nechat krosny, a tak se prostřídáme v nákupech a hrajeme Dračí doupě, sušíme věci či podřimujeme.

Když už se vrací trajekt z Korsiky, který se jenom otáčí a jede zpět, tak bereme krosny a jdeme čekat ven - to ještě nevíme, že auta budou vyjíždět po další hodinu. Co naplat, bavíme se pozorováním vyjíždějících aut a psychicky se připravujeme na další cestu. Trajekt pojede vzdálenost přibližně 150 km bezmála 8 hodin (nejlevnější varianta), ale přes noc, takže neztratíme další den.

Konečně můžeme nastoupit na trajekt. Rychle hledáme vhodná místa na spaní a zabíráme je. Chvíli si povídáme, večeříme a popíjíme vínko. Okolní ruch mezitím utichá a my pomalu usínáme.

3. den - První korsické krůčky a přesun na startovní místo GR 20

V časných ranních hodinách přijíždíme do L'Île-Rousse. Jdeme hned na vlakové nádraží, abychom zjistili, v kolik nám jede vlak do Calvi. Zjišťujeme, že máme ještě dost času. S Matějem se jdeme vykoupat na zapadlou plážičku u ještě neprobuzeného hotelu, která se nachází u silnice z přístavu. Na pláži je cedule "Be aware of sea urchins." Mořské potvory tam nejsou žádné, zato si s námi dost okatě pohrávají mořské proudy, proto se jenom rychle zchladíme a pozorujeme přilehlé pobřeží.

Po hodince jdeme za Ivou a Honzou na malé náměstíčko Place Pascal Paoli, procházíme se po trhu, nakupujeme nějaké to ovoce a pořádně se nasnídáme. Musíme také někde najít obchod, kde prodávají kartuše na vařiče. Mě se poštěstilo, ale Honza takové štěstí s jeho typem kartuše Campingaz nemá, a tak se ještě musí porozhlédnout v Calvi.

Nasedáme na vlak a jedeme do Calvi. Vlak jede přibližně 40 minut. Trasa je na scenérie opravdu bohatá. Obdivujeme svérázné korsické pobřeží s průzračnou vodou na jedné straně a výběžky hor na straně druhé.

V Calvi zjišťujeme, odkud jede autobus do Calenzany. Máme tam zhruba hodinku čas a tak si na střídačku procházíme město. První, co upoutá naší pozornost, je citadela, která se tyčí nad městem, jako strážní věž. Procházíme se úzkými uličkami, kde jsou vměstnané všelijaké obchůdky zajímavého sortimentu a užíváme si příjemnou atmosféru historického městečka. Honza konečně koupil kartuši Campingaz, a tak můžeme vesele pokračovat dál.

Nasedáme do přemrštěně drahého autobusu (8 Eur za cca 14 km cesty) do Calenzany. V Calenzaně je kemp, kde se ubytujeme. Je zde opravdu tvrdá a vyprahlá zem. Jen těžko se nám daří zabodnout kolíky do země. Mají tu staré bytelné mramorové stoly. Neváháme a využíváme je na různé hry.

Uvnitř stolů je otvor na slunečníky, který není skrz. Matěj se trochu rozvášnil a spadla mu tam, k Honzovu neštěstí, kostka. Zkoušíme různé metody jak jí vytáhnout, až se ostatní trekaři podivují, co to máme za skvělou zábavu. Ale nejsme včerejší. Pomocí klacku a tejpovací pásky (Ivy vynález) ji vítězoslavně vyndáme a hrajeme dál. Ve městě nakoupíme ještě nějaké dobroty a užíváme si poslední odpočinkový den.

4. den - Nabíráme na výšce

V kempu se seznamujeme s Rakušanem Paulem, který se rozhodl prošlápnout si GR 20 sám. Trochu se nám ho zželelo a dnes se připojuje k nám. Ráno vstáváme ještě za tmy (zjistili jsme, že je dobré vycházet brzo kvůli sluníčku - ráno ještě tak nepálí a v poledne jsme většinou vysoko, takže už není takové vedro, navíc odpoledne se častěji kazí počasí).

Balíme stan, rychle snídáme a jdeme do hor. Cestou si povídáme, vyměňujeme různé příběhy a informace o našich zemích a celkově je to fajn. První stoupání je vždy těžké a dnes to nebude jiné. Vystoupáme z 200 m n. m. do cca 1 550 m n. m. nad mořem.

Na začátku jdeme po jednoduchých cestách, ale pořád vzhůru. Čím výš jsme, tím lepší výhledy se nám otevírají. Za námi vidíme v dálce Calvi a část pobřeží, od kterého se směrem do vnitrozemí zvedají ještě zelené, převážně borovicemi pokryté a postupně stále svéráznější hory. Nahoře už procházíme přes složitější pasáže, kde kolikrát musíme šplhat kolmo vzhůru a přichytávat se všude možně různých balvanů a skalisek.

S krosnou na zádech je to těžší, ale alespoň to není jednotvárné a je to zábava. Vyšlápneme na nejvyšší místo dnešního dne Crete du fucu (1 550 m n. m.), kde si dáváme malý oběd ve stínu mohutné borovice a připravujeme se na poslední úsek do Refuge d'Ortu di u Piobbu, kam už je to víceméně po vrstevnicích. Celkově jsme dnes vystoupali 1 295 výškových metrů. Pro začátek to není špatné.

• Pokračování článku

Trek dolinou Irik: Přes ledovcové plato Džikiugankez a…

Kavkaz… Téměř magické to slovo. Pro mnohé synonymum rozlehlosti, tajemna, nedostupna, pro některé životní…

Povedená túra v Turzovské vrchovině: Přes Bobek na ropný…

Turzovská vrchovina nepatří k příliš známým a ani turisty vyhledávaným pohořím. Stojí si tiše ve stínu…

Kouzelnou krajinou horských samot, túra hřebeny Javorníků…

Javorníky, Beskydy, Hostýnské vrchy. Krajina utvářená po staletí lidskou rukou. Rozlehlé lesy střídané…

Dvoudenní túra Hostýnskými vrchy s bivakem pod…

Dvoudenní přechod západní částí Hostýnských vrchů sice nepatří do kategorie himalájských výkonů, přesto jako…

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.