Chočské vrchy a Roháče, krásný horský trek na středním Slovensku

Chočské vrchy a Roháče (2), nevšední trek na Slovensku

Je 25. 8. 2015, mám za sebou prvních 20,6 km, 1 470 m stoupání ze svého treku a spaní na střídačce FC Kalameny. Na cestě jsem sám, to už tak někdy bývá. Dnes mám v plánu dojít do obce Huty přes vrchy Lomné (1 278 m) a Prosečné (1 372 m) v Chočských vrších.

Ráno vstávám v 7:00. Respektive budí mě chlapík, co tu přišel nakosit trávu. Asi pro králíky. Počasí nevypadá nic moc. Je sice teplo, ale je pod mrakem a vypadá to, že přijde i déšť.

Z Kalamenov do Liptovskej Anny

I když se ze mě stal největší fanoušek FC Kalameny - jedině skalní fanoušek spí na hřišti, aby mu neuteklo dění jeho favorizovaného klubu - rozhoduji se pokračovat v treku. Ostatně zápasy se hrají většinou v sobotu, to už bych měl dosáhnout cíle a na utkání se můžu přijet podívat autobusem? Na cestu se dávám zkratkou kolem potoka za fotbalovým hřištěm a po asi 0,5 km se napojuji na žlutou značku.

Čtěte také: Předchozí část článku, Chočské vrchy a Roháče (1)

Po dalších asi 100 m přicházím ke slavnému kalamenskému termálnímu jezírku zvanému libozvučně "Medokýš." Je 8:20, teplota 20 st. C, v jezírku je dost lidí, ale volné místo by se zde ještě našlo. Tudíž jen tak nohou zkouším jaká je voda, a ejhle… informační tabule u jezírka nelže. Voda má opravdu 38 st. C, takže neodolávám a nakládám se do lázně.

Nakonec se ve vodě rochním dobrou třičtvrtě hodinu. Poté si říkám, že už bych měl pokračovat v treku, ale teplou vodu se mi nechce opouštět. No co už… šel jsem na trek a ne do lázní, takže pokračuji v cestě dále po žluté značce, ale směrem na sedlo pod Kráľovou (ne na Liptovský hrad). Cesta vede na rozhrání lesa a louky, kolem je několik mysliveckých posedů, ve kterých se v konečném důsledku dalo přespat.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V sedle pod Kráľovou odbočuje červenožlutá značka na Liptovský hrad (1 000 m). Já mám v plánu jít po červené značce, ale směrem do vesnice Bukovina. Už, už jdu špatně přes louku po polní cestě směrem na kopec Veľký Hukov (830 m), ale naštěstí si všímám, že mám špatný směr a vracím se k nenápadné odbočce z louky do lesa.

Cesta přes tento lesík je naprosto otřesná, rozježděná od traktorů a navíc jsem na ní ani neviděl značku. Ale došel jsem až na nějakou hlavnější hospodářskou cestu, kde měla červená značka vyústit a taky vyústila, ale úplně odjinud, ovšem jednoznačná cesta byla ta má. Značka dále je už naštěstí jasná a vede do výše zmiňované Bukoviny.

Před Bukovinou bych se měl připojit na cestu vedoucí do Liptovskej Anny - neznačenou. Já ovšem takticky využívám traktorovou zkratku v polích před kopcem Dielec (659 m). Po ní přicházím až do Liptovskej Anny. Na návsí je obchod, něco bych si i koupil, bohužel je zavřeno. Dobří lidé se mě ptají, jestli nechcu někam odvézt, já samozřejmě odmítám, mám přece jasné cíle.

Vzhůru na Lomné, aneb zakufruj, kde se dá

V Liptovskej Anne začíná zelený turistický chodník. Na konci vesnice nabírám vodu z místního potoku a pokračuju na dnešní první kopec - Pravnáč (1 206 m). Klasika - značka se ztrácí, a když už ji nacházím, tak vede naprosto nelogicky. Nevím, možná tudy ani nikdo nechodí. Nakonec jdu po těžařských cestách, většinou přímo proti vrstevnici.

Po cestě mě chytá deštík, ale v 12:00 jsem na vrcholu, a je 17 st. C. Z Liptovskej Anny mi to trvalo přibližně hodinu. Pokračuji dál, zase těžařským terénem, je dost možné, že tu byla nějaká kalamita a proto je to tady tak rozbité.

V sedle Prietržná chodník odbočuje a obchází vrchy Eliáš (1 172 m) a Heliáš (1 186 m). Naprosto nelogické! Protože podle mapy značka vede přes ně. Jelikož už jsem nějaký treker, jdu zásadně přes ně. Cesta je OK, ale na vrcholu Heliáš se cesta podivně kroutí, tak jdu podle mobilu tam, kde by měla vést značka. Chyba! Nakonec jdu dolů svahem, nejprve přes popadané stromy, pak přes nízké smrčky a ještě mě opět chytá deštík. Nakonec se napojuji na značenou trasu, co vedla ze sedla Prietržná.

Po cca 200 m má cesta odbočovat doleva. Odbočuje, ale několika těžařskými směry. Podle mobilu se dávám tím správným, i značka tu je. Trasa vede dlouho po cestě vyjeté od traktorů, super. Potom se ztrácí. Do toho přichází mlha. Naštěstí mobil stále pracuje a i značka se stále objevuje, dokonce i padlé stromy na chodníku někdo prořezal.

Po strastiplné cestě se dostávám na vrchol Lomné (1 278 m). Je 14:15 a od mé kamarádky Evky mi přichází sms: "Mokneš?" Jako mávnutím kouzelného proutku se spouští vydatný déšť.

Já se nevzdám… a nebo ano?

Na Lomném se moc nezdržuji. Nasazuji jen pláštěnku - na sebe i na krosnu a pokračuji. A hele… těžařská cesta a pak polomy. Do toho mlha a déšť. Co víc si může člověk přát. Asi hodinu se snažím najít chodník, ale marně. Pravděpodobně vede někde přes polomy. Už ztrácím nervy a - i když to dělám nerad - vzdávám to. Smiřuji se s tím, že na Prosečné a pak dolů na konec Kvačianské doliny nepůjdu.

Jdu tedy po lesní cestě těžařů, vlastně ani netuším kde, navíc se celá rozbahnila a já šlapu inteligentně (od Ružomberoku) v polosandálech. Jakmile přicházím k nějaké maringotce v lese, vidím na Liptovskou Maru a uvědomuji si, že mám správný směr - na Prosiek (jediné, co jsem si v tu chvíli přál, bylo, abych nedošel zpět do Liptovskej Anny).

Dál se trápím rozbahněnými cestami, až mi cca v místě "nad Hájikom" zastavili dřevorubci v traktoru. Normálně na treku zásadně odmítám jakoukoliv jinou přepravu než po vlastních nohách, ale v tuto chvíli jsem byl tak zničený (asi více psychicky než fyzicky), že jsem to přijal.

V traktoru sedí 3 lidi, ale ještě se vlezu. Jízda je adrenalin, jedu téměř nalepený na čelním skle, protože udržet se s krosnou sedět je problém, cesta je dlouhá naštěstí jen cca 2 km a jedeme až do Prosieku. Zde přestupujeme na dodávku a chlapi mě vezou do oblasti "Kamenisté" za Liptovskou Sielnicou a pokračují domů na Oravu (tímto jim ještě jednou děkuji).

Změna dnešního cíle - Kvačany

Z rozcestí pokračuju po asfaltce do Kvačan. Čeká mě asi 3,3 km až k přístřešku v ústí Kvačianské doliny. Po cestě konzumuji jablka ze stromů kolem cesty a ve vesnici se zastavuji v místním minipivovaru Brontvai. Mají zde na čepu světlou 12ku za 2,2 eura a černé, zelené a červené pivo, každé po 2,1 eura, vše čepováno po 0,4 l.

Normálně by se mi cena zdála vysoká (vlastně abych se přiznal, zdá se mi teď vysoká), ale v tu chvíli jsem potřeboval trošku oschnout a dobít si mobil. Takže neváhám, vstupuji dovnitř a od každého kousku ochutnávám jeden. Musím teda aspoň uznat, že pivo mají vynikající, nabízí zde i ubytování, ale za cenu nějakých 40 eur, takže to rozhodně odmítám. Nakonec pivo mi trochu otupilo smysly, tak pokračuji k přístřešku.

V přístřešku u parkoviště v Kvačianské dolině jsem ve 21:00. Sice mi to tady přijde dost medvědovitý terén, ale i tak si vařím čínskou polívku a čajík a uléhám do spacáku. Je 15 st. C, dnes mám za sebou 11,7 km a stoupání 1 121 m na vrch Lomné z fotbalového hřiště z Kalamenů. Poté asi 3 km bez stoupání z kopce dolů k místu, kde jsem narazil na dřevorubce a nakonec 3,3 km se stoupáním 71 m z křižovatky za Liptovskou Sielnicou k přístřešku v ústí Kvačianské doliny.

• Pokračování článku>

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.