Česnekový důl, velikonoční turistika v pohoří Jeseníky resp. Hrubý Jeseník

Zimní trasa v Hrubém Jeseníku

Většinou se člověk vydává do hor, aby vystoupal na jejich vrcholky. Chodíme po přelidněných hřebenech, protože se chceme kochat výhledy. Ale zkusili jste se někdy poddat samotářskému kouzlu horských údolí? Každé z nich má osobitou atmosféru. Všechna jsou jedinečná a stojí za poznání. Bez hlubokých údolí totiž není vysokých hor.

Při každém otevření mapy Hrubého Jeseníku přitahoval moji pozornost Česnekový důl. Jeho začátek se nachází u chaty Švýcárna v nadmořské výšce 1 304 m a končí zhruba 820 m vysoko soutokem Česnekového potoka s Divokou Desnou.

Sevřený strmými svahy Medvědího hřbetu (1 261 m n. m.) a Velkého Děda (1 408 m n. m) skýtá ideální podmínky pro výskyt ohroženého česneku sibiřského. Probíhá jím pouze neznačená pěšinka, výstup trvá podle různých internetových zdrojů 1,5 až 2 hodiny. V zimě neschůdné. A začátkem dubna?

Údolím Divoké Desné

Je Velikonoční pondělí. Autobus ze Šumperka je narvaný lyžaři a "prknaři" s pomlázkami na batozích. Z ruky do ruky kolují lahvinky s ovocnými destiláty. Jako jediná vystupuji v Koutech nad Desnou. Autobus mizí v serpentinách k Červenohorskému sedlu.

Čtěte také: Divoký důl a Vodopády Bílé Opavy, Dlouhé stráně, Vysoká hole…

Batoh jak do Himaláje - rezervní oblečení, sněžnice, trekové hole (nahoře může být všelijak), vykračuji si jen v tričku po asfaltové cestě proti proudu Divoké Desné. Nad hlavou azúro, zbytky sněhu oslnivě jiskří. Den jak malovaný.

U rozcestí Pod Medvědí horou mi to nedá, dělám odbočku k vodopádům na Borovém potoce. Skalnatý kaňon i okolní vrcholky jsou dosud vydatně zasněžené a 14 metrů vysoký vodopád na hlavní jarní příděl vody ještě čeká. Na skály se dá i vylézt a vychutnat si sílu vodního živlu z nadhledu.

Dnes ovšem žádné horolezení. Terén je kluzký a pořádné vodní divadlo stejně začne až tak za dva týdny. Vracím se dolů na cestu a kráčím dál širokým desenským údolím. Míjím poloprázdnou dolní nádrž přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně.

Hore dolem

Minu přehradu a začnu se poohlížet po ústí Česnekového dolu. Najít ho není žádná věda. Stojí tam vodárenská budka s označením "Česnekový potok". Ovšem důl je ještě pod sněhem a mně chvíli trvá, než najdu cestu nahoru. Zkouším to po levém břehu (myšleno podle směru toku), který je plošší. Prodírám se hustou džunglí dvoumetrových smrčků.

Sníh se mi sype za krk. Jednou, podruhé, potřetí. Tak to ne. Vracím se zpět k ústí a začínám znovu. Tentokrát zkouším traverzovat po pravém břehu. Po nelidsky příkrých svazích Medvědího hřbetu. Sklon odhaduji asi na 35° až 40°. Chytám se každého vykukujícího trsu trávy, neustále kloužu dolů k potoku. Ovšem pod natátým firnem se objevuje pěšinka! Za chvilku opět mizí pod sněhem, kterého s nastoupanými výškovými metry přibývá.

Sněžnice by si s takovým terénem neporadily, ale na scénu přicházejí trekové hůlky. Ve vyšších partiích je potřeba překračovat spoustu přítoků, které divoce padají svahem dolů. I s těmi hůlkami je to kolikrát napínavé.

Zdá se mi, že už jsem poměrně vysoko, a tak se rozhlížím po stromech. Pátrám po dvojitém červeném pruhu - podle mapy by měla pěšina kopírovat okraj Národní přírodní rezervace Praděd. Bingo! Moje červená "značka" se skutečně objevuje. Zároveň se sklon svahů postupně zmírňuje a les řídne - neklamné signály blížícího se konce výstupu. A pak se na horizontu vynořila střecha Švýcárny.

Ze Švýcárny na Červenohorské sedlo

U Švýcárny panuje počasí jako ze žurnálu a tudíž i čilý turistický ruch. Běžkaři honí poslední jarní kilometry v rozměklé stopě, chata praská ve švech. Ani se nesnažím dostat dovnitř, sedám si ven mezi spoustu ostatních lidí (a psů) a s výhledem na vrchol Dlouhých strání obědvám, co batoh dal. Dubnové sluníčko má pořádné grády.

Dalo by se tady vegetit dlouho. Jenže jízdní řády autobusů jsou neúprosné. Takže znovu do batohového postroje a vzhůru na hřeben. Od Slatí pokračuji po červené na Malý Jezerník (1 208 m n. m.). Je tu báječný klid. Davy totiž proudí po zeleně značené "magistrále". Hřebenovka dnes nabízí krásné výhledy na všechny strany.

Pokračuji přes Výrovku (1 167 m n. m.) na rozcestí Klínovec, kde červená opouští hřeben a obchází zprava Velký Klínovec (1 164 m n. m.). Tady se ovšem s červenou rozcházím, protože jeden z nejkrásnějších výhledů na Jeseníky si prostě nemůžu nechat ujít.

Velký Klínovec je sice baštou sjezdového lyžování, ovšem už je podvečer, dnešní lyžovačka skončila a je tu božský klid. Nahoře se zapomenul jen jeden snowboarďák. Sedí na sněhu a zasněně hledí někam k Červené hoře. To já se kochám pohledem na opačnou stranu - na svahy Vysoké hole se Sviním žlebem a na údolí Divoké Desné. Jeseníky odtud vypadají opravdu drsně a majestátně.

Čas se naplnil. Je třeba stihnout poslední autobus na Červenohorském sedle. Seběhnu z Klínovce dolů na zastávku. Dřív než autobus mi ale zastavuje jeden z běžkařů a nabízí odvoz do Šumperka.

Česnekový důl na turistické mapě

"Zimní" Česnekový důl

Vydat se do Česnekového dolu uprostřed zimy, v období metrové až dvoumetrové sněhové pokrývky? Naprosté šílenství. I těch maximálně 30 čísel, které tam ležely o Velikonocích 2012, mi dalo zabrat. Ostatně i Horská služba varuje, že Česnekový důl v zimě není bezpečný.

Výstup mi trval jednu a tři čtvrtě hodiny, což je myslím s ohledem na náročnost podmínek slušný výkon. V hlubokém prašanu by se snad dalo jít dolů, ale nahoru zcela jistě ne. Vzhledem k prudkosti svahu, který je nutno traverzovat, by se zde bohužel nedaly použít ani sněžnice. Nezbývá tedy než počkat na jaro. Nejlépe samozřejmě na období, kdy rozkvete divoký česnek.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.