Západní Kavkaz: Archyz neznámý, Archyz horolezecký

Cesta do zapomenuté kavkazské oblasti Archyz

No schválně, kdo z vás, čtenářů, kdy vůbec zaslechl jméno západokavkazské oblasti, která se rusky napíše takto: APXbI3, a česky přečte takto: ARCHYZ. Již zvuk tohoto jména voní exotikou, je z něj cítit orientální nádech turkických jazyků a nijak nenapovídá tomu, že se nachází ve většinově slovanském Rusku. Při jeho vyslovení není těžké uvidět zalesněná údolí s bouřícími ledovcovými řekami, kde se na koních prohání tmavovlasí Čerkesové a brání svůj svět proti vpádu divokých kozáckých dobyvatel.

Archyz není svým významem místo, kam pojedete na svou první cestu na Kavkaz. Ani na druhou a nejspíš ani na třetí. Pokud si ale kavkazské hory zamilujete a začnete se sem opakovaně vracet, zaručeně dospějete do chvíle, kdy nastane ten správný okamžik pro cestu na Archyz. U mne to nastalo minulého léta, a protože věřím, že naprostá většina českých horalů nikdy nedospěje do stádia, že i jim uzraje archyzský čas, podívejte se do čerkesských výšin alespoň na stránkách naší revue.

Obchodní stezka podél Zelenčuku

Rusko je země chudá na památky. S hustotou památek střední Asie nebo Gruzie se to jistě srovnat nedá a o Evropě a jejím historickém dědictví již vůbec nemůže být řeči. Proto je pro republiku Karačajev Čerkesskou příjemným bonusem, že zde najdeme poměrně dost památkových objektů, které jsou navíc docela staré.

Čtěte také: Uzunkol aneb reportáž psaná na Kavkaze (3)

Pokud půjdeme proti proudu času, můžeme cestou z hlavního města Čerkesska do Archyzu narazit na zbytky kozácké pevnosti ze 17. století, a o něco dále na úžasné chrámy hradiště Nižní Archyz, které upomínají na Alanskou říši z 10. století. V době, kdy byla Hedvábná stezka směrována z trasy přes Írán a Turecko na severní Kavkaz, byla v povodí Kubáně založena Alanská říše - křesťanský stát s vazalským poměrem k Východořímské říši - Byzanci.

Dolinou Velkého Zelenčuku vedla jedna z větví obchodní trasy z Číny do Evropy, což přineslo malému království prosperitu plynoucí z obchodu. Z tohoto období najdeme na severním Kavkaze více upomínek, ale kromě rozvalených měst v hustých lesích je nejkrásnější právě hradiště nedaleko Archyzu.

Nedaleko hradiště je ke zhlédnutí také tajemné zobrazení Krista na skalní stěně, které se objevilo po půdním sesuvu při silných deštích. Přímo v Archyzu je možné najít staré valy někdejšího města a nad vsí skromné zbytky strážní věže zvané Alanská bášňa. Jakkoliv jsou to zbytky skromné, zde, v místech, kde návštěvník hledá jen hory, takovéto pamětihodnosti potěší dvojnásob.

Klimatický resort?

Shluk domů starousedlíků, několik jednoduchých turbáz pamatující jistě lepší časy, obchody, malé hospůdky, pošta a památník deportovaným kavkazským národům. To je vesnice Archyz působící dojmem klimatických lázní uprostřed sosnových hájů ve výšce 1 600 m. Končí zde kvalitní asfaltová silnice, takže se sem dostanete mnohem snáz než do jiných kavkazských východisek. A pozor, je zde mobilní signál, vymoženost poslední doby, která postupně pokrývá celý Kavkaz.

Pokud nejste vyložení lenoši, není zde co pohledávat déle než dva až tři dny. To stihnete jak vyjížďku na koních ke Kazačím vodopádům, tak komerční rafting na Velkém Zelenčuku. Pokud se nechcete nikam vláčet se stany, prosím. Přímo v okolí Archyzu je mnoho jednodenních túr na nenáročné třítisícovky (Pioněr, Krasnaja), ale i k jiným lákadlům (zubří rezervace Kyzgič, Baritové štoly, vodopády, hora Krugozor, Alanská bášňa), kam lze vyrážet z některé z rekonstruovaných turbáz. I když turistický resort podobný Starému Smokovci z Archyzu v dohledné době nebude, přece jen je příjemné vědět, že až budeme staří a líní podnikat náročné akce, budeme stále ještě moci trávit aktivní dovolenou na Kavkaze.

K Sofii

Po krátkém seznámení s Archyzem míříme do hor. Stanice pohraničníků zde detašovaná ovšem vydává povolení jen Rusům, cizinci musí k vyšším šaržím do Čerkesska. Proto volíme za cíl blízkou dolinu Sofie, kde je status pohraniční zóny velmi nejasný. Není to dolina, která by zasahovala až na hranici, proto je pravděpodobnost, že zde vartují vojáci nízká.

Nikdo z místních, ani samotní vojáci nám nebyli schopni říci, kdeže vlastně pohraniční oblast začíná. Poté nám do mapy zakreslili přibližnou linii, která umístila vrchol Sofia do pohraniční zóny, ale zbytek doliny nikoliv. Naštěstí ani horolezecky přitažlivý masiv Kara Džaš (oblast mezi řekami Sofia a Pšiš) nebyl v zóně.

Na Sofijskou polanu vede lesní silnice sjízdná průměrným žigulíkem. Pěšky jsou to dvě hodiny a něco. Zde se nabízí první pohledy k zaledněným vrcholům a poslední možnost dát si tradiční placky chičiny nebo pivo. Na louce mají totiž horalé během letní sezóny stánek s občerstvením. Na východním okraji louky je také první z památníků obráncům Kavkazu, na který lze v Archyzu narazit.

Ještě několik kilometrů proti proudu Sofie a můžeme zamířit do hor. Před tím ovšem ještě defilují Sofijské ledovce a vodopády v závěru doliny. Zrádná kláda přes potok a pak už jen pěšina stále vzhůru k jezerům Kara Džaše. Z lesa se postupně stává lesotundra, která je v horách symbolizována pokroucenými břízami a rododendrony. Jakmile se dostaneme nad les vidíme, že hory jsou ještě plné sněhu. To je dobře, bude se nám chodit rychleji a snáze.

Masív Kara Džaš…

…je představován čtyřmi dolinami, které ústí k řece Sofia. V dolinách najdeme sérii působivých Sofijských jezer. Kromě nich také několik lehkých sedel a spoustu překrásných štítů nabízejících jak výstupy z kategorie VHT, tak vyloženě lezecké záležitosti. Pokud cestujete v ranném létě počítejte se zbytky jarních lavin, záplavami květin a dostatkem sněhu, který značně ulehčuje postup. V dolinách sice najdeme malé ledovce, ale přece jen se sněhem je to lepší. V pozdním létě vypadají hory totiž jako slovenské Roháče.

První den jsme nedošli nijak vysoko, nocujeme někde kolem 2 200 m na podmáčené loučce s výhledem na vodopád. Ono vůbec je zde na jaře spousta vodopádů, které jsou plné vody. V létě nejspíš jen tak čurkají. Zato ranní výstup k jezeru Kara Džaš pod stejnojmenné sedlo přes několik vodopádů nás vyšvihl až do nejvyšších partií masívu. Na břehu stále ještě zamrzlého jezera nacházíme menší plochy trávy bez sněhu a ve výšce 2 800 m zakládáme tábor, odkud budeme další dny mířit k vrcholům.

Další den je za cíl vybrán vrchol Sozarukova v hřebeni naproti (3 130 m). Popis slibuje trojkovou cestu, ale profil hory vypadá více než kolmý. Ráno s mačkami rychle stoupáme sněhovým přístupem do sedla mezi Sozarukova a Mingi Kel Baši. Strmé sněhy jsou po ránu tvrdé a bez maček bychom se zde trápili. Ze sedla vidíme bez rušivých elementů na hlavní kavkazský hřeben s horou Psyš a na nejvyšší vrchol oblasti, dominantní pyramidu Pšiš. Výhled je překrásný, fotíme co se dá, protože nemůžeme tušit, že nádherné počasí vydrží celou dobu pobytu v horách.

Lezení nebude tak těžké, jako se zdálo zespoda, protože kolmý úsek se obchází poněkud položenou stěnou a koutem. Následuje členitý hřeben a poté zdolání strmých věží, kde nacházíme nějaké erární zajištění (skoby). V místě, kde se odděluje slaňovací kuloár najdeme zánovní slaňovací smyčku SingingRock. Následuje jednoduché lezení na nedaleký vrchol. Výhled je hlavně dále po zubatém hřebeni na vrcholy Bolgarskich druzej (Bulhaři zde mají několik prvovýstupů) a Kara Džaš.

Jedna délka slanění nás dostává do travnatých polic pod skalním hřebenem a tudy pádíme zpět do sedla, k zanechaným věcem. Protože je ještě brzy, rozhodli jsme se vyrazit ještě na protější Mingi Kel Baši (3 243 m), kam vede pouze strmý sněhový svah. Lezeckých obtíží zde není, a proto je to velmi příjemný a lehký skalp na závěr dne. Vždyť přeci lenošit od dvou hodin ve sluneční výhni u stanu není nic příjemného.

S plánem zdolat některý vrchol ve vzdálené dolině pod horou Naděžda jsme vyrazili brzy na pochod kolem dalších Sofijských jezer. Dolinou Baš Džol jsme pak sestoupali k vodopádům, kde rostly záplavy černých tulipánů. Ovšem chyba lávky. Dole pod námi byl vojenský tábor a spousta vojáků kolem (později jsme se dozvěděli, že to byl výcvik pohraničníků pro pohyb v horském terénu), takže jsme se (při nepříjemné absenci povolení do pohraniční zóny) raději otočili k návratu.

Rozhodli jsme se vystoupat dolinou Baš Džol do sedla v hřebeni a poté zdolat lehkým hřebenem vrchol Archyzskych Spasatelej (také Baš Džol Severnyj 3 200 m). Lehké dvojkové lezení doplněné pikantním sněhovým výlezem bylo pěknou tečkou za dnem, který se zdál být ohrožen přítomností vojáků. Sestup jsme zvolili kratší, ale o to více dramatický. Strmými sněhy přímo dolů k jezerům.

Nastal poslední den pobytu v horách a my řešili, co vylézt a ještě stihnout dojít alespoň na Sofijskou polanu. Volba padla na čtverkový výstup jižním hřebenem na vrchol Peštera. Přes několik skalních věží to byl jistě nejvíce exponovaný a obtížný výstup, který jsme zde podnikli. V pohorkách se některé výlezy řešily zvláště ošemetně. Opět to ale stálo za to a doplnilo to již tak skvělý dojem z oblasti Archyz. Pěkné lezení, pevná skála, dobré počasí, liduprázdno.

Rychlý sestup tisíc výškových metrů k řece Sofia byl již ve znamení úprku před hlásící se bouřkou. Těsně před provizorním mostem přes řeku nás zastihl příval krup, které skákaly po loukách jako pingpongové míčky. Jedna z nejhorších bouří, které jsem v horách zažil. Po dvou hodinách bylo po všem, ale přechod rozvodněné říčky byl již po zaplavené lávce. Nešlo si nenabrat do bot. Ale co, hlavně že celou dobu pobytu v horách počasí vydrželo. Nashledanou Archyze.

Upozornění: to, že jsme akci absolvovali bez povolení do pohraniční zóny a bez problémů s pohraničníky bylo dáno jednak štěstím, jednak tím, že v roce 2007 probíhala změna organizace hlídaní hranic na Kavkaze, kdy nebyly vyjasněny nové hranice pohraničních zón. Toto nemá sloužit jako návod dalším návštěvníků Archyzu, jak obejít předpis. Ohrožujete svou bezpečnost i svou dovolenou.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.