Trek v Kyrgyzstánu: Ťan-Šan, údolí Arashan a Takirtor v Nebeských horách

Údolí Takirtor: Ráj v Nebeských horách

Při toulkách po Ťan-Šanu na severu Kyrgyzstánu jsme nemohli vynechat údolí Arashan, jelikož se údajně jedná o jedno z nejhezčích v oblasti kolem města Karakol. Vskutku bylo co obdivovat, avšak ani zdaleka se nevyrovnalo krásám svého souseda - údolí Takirtor, do nějž jsme se zatoulali víceméně náhodou.

Údolí Arashan je velmi známé a turisticky vyhledávané, až k osadě Altyn Arashan vede z Ak-suu nová a na zdejší poměry rušná cesta, která víceméně kopíruje tok ledovcové řeky Arashan. Za účelem dopravy do osady je možné zaplatit si UAZ či jiný všemocný vůz, půjčit si koně nebo jít pěšky.

Čtěte také: Pik Topgrafov - trek a výstup, Sajany

Pokud zvolíte třetí možnost, doporučuji původní stezku z Ak-suu. V dnešní době už není příliš používaná a je poměrně obtížné trefit správnou odbočku, ale uspějete-li, odmění se vám překrásnými výhledy a rozkvetlými loukami. Varianta pěšky po nové cestě je velmi nezáživná.

Dominantou a jedním z hlavních lákadel údolí je Pik Palatka. Vydali jsme se na konec údolí, abychom jej viděli zblízka. Trasa sice není na mapě značena, ale je bez problémů schůdná a prakticky ani neexistuje možnost, že by se snad někdo mohl ztratit - cesta vede stále podél řeky Aksuu. Tuto řeku nás napadlo při zpáteční cestě přebrodit a podívat se do dalších koutů údolí Arashan.

Řeku jsme brodili v místě, kde se rozdvojovala, asi sto padesát metrů předtím než se spojila s přítokem Intor. Pro další postup jsme se rozhodli držet se dobytčí stezky, která stoupala příkře vzhůru zalesněným svahem, jen aby o chvíli později prudce klesala na travnaté pastviny rozprostírající se při pravém břehu řeky Intor.

Zde nebylo snadné najít vhodný brod, proud byl všude příliš silný. Rozhodli jsme se překročit jej kolem páté hodiny ranní, až bude menší průtok. Vody bylo ráno znatelně méně a na druhou stranu jsme se dostali téměř suchou nohou.

Bezprostředně za brodem začínalo suťovisko, na kterém jsme nastoupali asi sto výškových metrů a pak traverzovali doprava na zdánlivě schůdnější travnatý svah. Sklon svahu byl vskutku strmý a mokrá tráva klouzala, přesto jsme stoupali rychle a bez obtíží. Možná proto jsme víceméně bez rozmyslu a plynule přešli na lehčí lezeckou pasáž, když travnatý povrch skončil.

Tuto část trasy nedoporučuji, nemáte-li s sebou lano - nahoru to jde, ale není cesty zpět. Až pozdě jsme si všimli, že stačilo po zdolání travnatého svahu udělat pět kroků vpravo hustým, ale nízkým mlázím, a dál bychom již pokračovali pohodlně až k suťovisku. Takto jsme museli složitě spouštět batohy a prodírat se hustým křovím.

K rozlehlému, ale stabilnímu suťovisku jsme se nakonec dostali oklikou skrz křoví a strmý svah, přejít jej nám zabralo téměř dvě hodiny. Za ním začínala zvířecí stezka vyšlapaná kamzíky, kozorožci a koňmi.

Během čtyřiceti minut jsme se po ní dostali do sedla ve výšce 3 500 m n. m., z kterého se nám otevíral nádherný pohled do údolí Takirtor plného svišťů a motýlů. Po vyběhnutí na nízký pahorek se naskýtal úchvatný pohled na vrcholy několika čtyřtisícovek včetně Pik Palatky. A nejkrásnější byl pocit, že máme údolí v celé své nádherné rozmanitosti pouze pro sebe - žádní turisti ani místní. Jen hory a my.

Přenocovali jsme na rovném plácku kousek od malého vodopádu a další den jsme se plánovali přesunout k jezeru Alakjol. Po zdolání skalnatého sedla (3 700 m n. m.) jsme však tuto variantu zamítli, jelikož sestup druhou stranou by byl s těžkými batohy a bez cepínů riskantní (mačky jsme měli).

Rozhodli jsme se pro návrat zpět do údolí Arashan. Až k rozlehlému suťovisku jsme sestupovali stejnou cestou (po zvířecí stezce), ale těsně nad ním, pár desítek metrů pod kaskádou vodopádů, jsme našli vhodné místo k překročení horské bystřiny. Tím jsme se dostali na další zvířecí stezku, která vedla po úbočí kopce až úplně dolů k soutoku Intoru s Aksuu a dále do Altyn Arashan.

Do nádherného údolí Takirtor se tedy lze dostat mnohem bezpečnější a pohodlnější cestou, a to překročit most v Altyn Arashan a jít po levém břehu řeky. Varianta, kterou jsem však právě popsala je určitě o dost zábavnější a náročnější, ideální pro ty, kdo razí heslo: cesta je cíl.

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.