Bivakování v horách bezpečně, doporučení ke kvalitnímu bivaku v horách a ve volné přírodě

Bivakování v horách: Jak si ustelete, tak si také lehnete

Bivak rozhodně není žádnou pohromou. Naopak jde o neobyčejně nevšední zážitek, na nějž budete mnohdy vzpomínat i po letech. Tedy pokud si dobře ustelete. I při bivakování totiž platí, že jak si ustelete, tak si i lehnete. A nejen pokud si dobře ustelete, ale také pokud si správně ustelete. Zkrátka, bivak a bivakování je zcela přirozenou součástí turistiky (horolezectví) - viz starší článek.

A právě tomu, jak si dobře, bezpečně a správně ustlat se budu věnovat v dalším textu. Pokud jste stejně líní jako já a nechce se vám s sebou na horské túry nosit stan (pár kilo navíc) a dennodenně se věnovat stavbě a balení stanu, pak se další řádky mohou hodit. Minimálně k přečtení. Řádky, na kterých se budeme věnovat výhradně bivakování, nikoliv stanování. Na to si posvítíme jindy.

A proč bivakovat a ne stanovat? Určitě ne proto, že je to větší tvrďárna. Výhodou je jistá úspora hmotnosti batohu, nevýhodou zase větší vliv počasí na kvalitu bivakování. Ale především budete odměněni (pokud se v noci či včas ráno probudíte) nádhernými pohledy na noční oblohu posetou hvězdami či neopakovatelné východy sluníčka přímo z tepla spacáku. To se vám ve stanu zažít nepodaří. Při bivakování jste v těsnějším kontaktu s horami, přírodou.

1. Plánované a neplánované bivaky

Nejvíce bivaků si zřejmě užijí horolezci. Ať již plánovaných a nebo spíše těch neplánovaných, kdy optimistickou předpověď přebije "nečekaný" zvrat počasí. Ovšem i turisté a trekeři se mohou dostat při svých horských a zejména vysokohorských túrách do obdobných podmínek a musejí neplánovaně (a nebo častěji plánovaně) zabivakovat. Oproti lezcům mají obvykle tu výhodu, že si většinou mohou vybírat z mnohem pestřejší nabídky vhodných a také pohodlnějších bivakovacích míst.

Čtěte také: Bivakování je naprosto přirozenou součástí turistiky: Bivakovalo se…

V méně náročném terénu je zpravidla více vhodných míst k bivaku. Taková nepřímá úměra. Pokud se nepohybujeme zrovna v močálovitých oblastech Uralu, národního parku Rago na pomezí Norska a Švédska či někde ve Finmarksviddě. Ovšem i tady při bivakování platí stejná pravidla jako při bivakování v lezeckém terénu někde ve stěně nebetyčné hory.

Pokud si špatně ustelete a budete mít špatné vybavení pak zapomeňte na to, že se dobře vyspíte. Budete rádi, když noc alespoň proklimbáte. Na dvoudenní túře to zase až tolik nevadí, druhý den se dospíte doma, ale na týdenní túře by to již problém skutečně byl. Nevyspání totiž nutně ubírá sil a není nic horšího než nevyspaný treker (možná že ještě o něco horší je nenajedený treker). Takže i správné bivakování je vlastně umění…

2. Bivakujte včas!

Bivaky sice nebývají vzorem pohodlí, asi nikdy se nevyspíte tak dobře jako doma v posteli. Přesto bivak není nic strašného, naopak se může jednat o nevšední a romantickou záležitost. Tedy pokud budete spát dobře a v dobrém bivaku.

Pokud máte nějaký ten bivak dopředu naplánován ve známém terénu nemusíte až tolik spěchat. Pokud však zjistíte, že budete muset zabivakovat neplánovaně a v neznámé oblasti, měli byste se po vhodném místě poohlédnout včas, ještě před západem Slunce. Není nic horšího než hledání vhodného místa ke spaní v neznámém terénu a ještě po tmě. To může být jednak nebezpečné (pád ze stěny, uklouznutí a pád na prudkém svahu), ale také často bez očekávaného výsledku.

• Místo pro bivak hledáme včas, před západem Slunce
• Pochod do (téměř) tmy si můžeme dovolit jen v důvěrně známém terénu a u známých bivaků kam jdeme na jistotu

3. Vybírejte pro bivak bezpečné místo!

Ne každé krásné místo, rovný plácek s jemným štěrkem či krásná loučka či místo pod vzrostlým stromem jsou vhodná k bivaku. Při výběru místa k bivaku mějte na prvním místě na zřeteli bezpečnost! Pohodlí je až na druhém místě! Ve vysokých horách vybírejte takové místo, kde nehrozí pád kamení ze stěny nad vašimi hlavami. V zimě (budu se věnovat v samostatném článku) pak místa, kde nehrozí pád sněhové laviny.

Budete-li spát někde v lese, pak si dobře prohlédněte, co máte nad hlavami. Suché či jinak zjevně "nezdravé" větve nejsou příliš vhodným místem k ulehnutí. Stejně tak na plácku, kterým vede stezka lesní zvěře se rozhodně dobře nevyspíte. Svá specifika má i bivakování v oblastech, ve kterých se vyskytují velké šelmy, např. medvědi (Slovensko, Rumunsko aj.). Tomu jsme se již věnovali ve starším článku. Takže pozor na přirozená napajedla i souvislé porosty lesních plodin.

• Pozor na pád kamení (nebo v lesích větví)
• Pozor na možnost pádu sněhové laviny
• Pozor na přirozené lesní a horské obyvatele

4. A co bouřka?

Kamení již pádem nehrozí, laviny také ne. A co blesky? Nemůže se zhoršit počasí a přijít déšť či bouřka? Proto je nutné vybírat místo i s ohledem na tyto přírodní živly. Před deštěm ochrání vhodný skalní převis a nebo vzrostlý strom, ale pozor na blesky. I pod převisem může hrozit zásah zemními proudy po údery blesku v blízké (i vzdálenějším) okolí. Proto bivakujte v dostatečné vzdálenosti od skalních stěn a na vhodné (izolační) podložce.

Určitě nikdo netouží stát se elektrickým můstkem, jenž spojí skalní stěnu s podložím. Proto se při bouřce nevystavujte zbytečnému nebezpečí. Třeba stavěním se pod převisem při kochání se ohnivým divadlem tam venku, opíráním se o zeď, postoje rozkročmo… Za bouřkového počasí chce rovněž odložit všechny kovové předměty. Hrozí popálení při zasažení i relativně slabým parazitním výbojem či jen "pouhou" elektromagnetickou indukcí.

• Pozor na bouřku a možnost zasažení bleskem
• Pozor na vodu a její přirozená (nestálá) koryta

5. Bivakujte pohodlně!

Pokud jsme našli bezpečné místo (místa) k bivaku a máme na výběr, pak si určitě každý vybere místo nejpohodlnější. Nehrozí-li pád kamení (větví), zásah bleskem (pod stromy a především pod osamocenými stromy při bouřce nebivakovat!) či proud sesbírané srážkové vody nějakým výše se nacházejícím žlebem, můžeme si vybírat z toho či onoho.

Místo ke spaní by mělo být nejen rovné, ale pokud možno také vodorovné. Není-li, musíme se smířit s méně pohodlným bivakem. A nebo místo zarovnat, podložit kameny apod. Ne vždy je to ale možné, zejména ve vysokých horách a nebo v rezervacích, kde bychom mohli poškodit půdní kryt, jenž je zvýšenou měrou náchylný k erozi.

Dobrou podestýlku ocení nejen koně, ale i unavený treker, turista. Spát nejen v suchu, ale i v teple zajistí dobrá izolace od podlahy - vlastně od země. V lese si můžeme natahat pod sebe jemné větve či chvojí, v horách si musíme vystačit s kvalitní karimatkou. Ta nejen dobře izoluje od chladu, ale také částečně "vyrovnává" nerovnosti.

Ustláno máme, jsme celkem v teple. Ale nefouká na nás? Pokud ano, ochrání nás částečně celta či bivakovací pytel zvaný žďárák. Nebo správně orientované bivakovací místo za větrem schované pěkně za hřebenem, velkým balvanem, skalním převisem.

Na horských hřebenech je to ovšem někdy potíž. Ne vždy se podaří nalézt chráněné a bezpečné místo pod hřebenem. A nebo místo je super, ovšem na návětrné straně… Proto v horách vyrůstají kamenné zídky, které jsou tu a tam vidět. Tyto zídky jsou před větrem dostatečnou ochranou. Proto se nestyďte takovouto zídku, pokud již na ni narazíte, k bivaku využít. Ovšem pozor na stavbu dalších. Jak by to v horách vypadalo, kdyby si každý postavil zíďku svou… Hory nejsou ani staveniště, ani lunapark.

• Vybírejte vhodně orientované a umístěné místo - pod hřebenem, pod převisem atd.
• Využívejte přirozených i umělých bariér při ochraně před větrem

6. Bivakovací "náčiní" aneb vhodné vybavení

Na vícedenních horských túrách obvykle s bivakováním ne každý počítá. Především v Alpách, kde je dostatek chat a přechody je možné plánovat od chaty k chatě. Částečně to platí i v nejvyšších horách Slovenska, v Rumunsku. Tam je relativní dostatek turistických chat.

Ovšem vždy se může objevit něco, co vaše plány zhatí a vy nestihnete do chaty dojít včas. A nebo nedojdete do cíle vůbec a musíte v horách zabivakovat. Ať již z důvodu, že některé člen výpravy má fyzický výpadek, někde vás "přibilo" počasí a nebo se objevily jiné neočekávané okolnosti. Jak může člověk vědět, co poťouchlé horské skřítky či trolly zrovna napadne…

Pokud zůstanete v noci v horách trčet bez alespoň nejzákladnějšího vybavení, tak se může jednat o vskutku hororový zážitek, který vás od dalších vícedenních přechodů může odradit nadobro. Pokud ale máte s sebou alespoň základní vybavení, pak můžete noc přečkat docela v klidu.

Co si s sebou tedy vzít z bivakovacího vybavení na vícedenní trek? Karimatku, čelovku a žďárák nebo celtu či tropiko. Já s sebou většinou tahám tropiko ze staršího nepoužívaného stanu. Je lehké, skladné a dají se z něj "postavit" různé variabilní přístřešky.

I v případě, že nebudete plánovat bivakovat, se alespoň malý spacák, nějaká 600gramová "bambusa" může sejít. Pro plánované bivaky to pak s gramáží spacáku trochu přitvrdíme. Podle roční doby. Podrobněji se bivakovací výbavě budeme věnovat v samostatném článku. Nyní si to jen krátce shrňme:

• žďárák, celta a nebo tropiko
• karimatka
• alespoň lehoučký spacák
• čelovka

Další související články:

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.