Malá Fatra, hřebenovka z Fačkovského sedla

Soutěžní článek č. 9, Treking s Tilakem 2008

V hlavě nám již delší dobu zrálo něco, co se jsme se jali realizovat na podzim 2008. A to odpočinout si od stresů a masy lidí a jít se projít někam, kde dávají lišky dobrou noc, kde je klid takový že jenom sojka tu a tam … no nic tak to bylo slabší. Rozhodli jsme se, že pojedeme na Malou Fatru a tu celou pokoříme. Od Fačkova (Lúčanská Fatra) až po Terchovou (Kriváňská Fatra). A jak jsme řekli, tak jsme taky udělali teda skoro. Ale to už se dočtete dále…

Vyrazili jsme 13.11.2008 a to vlakem z Jihlavy. Lístky již den předem koupil Pepíno a tak jsme měli klid na duši Vlak nám jel v 18:45 tak jsme si dali scuka dříve, aby zbyl čas na pivko na rozjezd a poté nasedli do vlaku co měl 15 minutové zpoždění. Ptáte se kdo my? Já - Jarda, Pepíno a Sláva…

Do Brna jsme měli aj klid jelikož nebyl vlak ani zpola pln. Zabrali jsme celou řadu sedaček. Po Brně už to ale bylo jinak, jelikož jsme jeli přes Ostravu a tak nastoupili jak Ostraváci tak Slováci. O půlnoci jsme byli v Ostravě. Měli jsme přesedat v Bohumíně, ale bylo nám doporučeno přestoupit raději v Ostravě jelikož tma nad Bohumínem nezapadá ano ve dne a v noci tam je ještě větší tma než pod lampou.

Půl hodiny mezi troskama, ožralejma a bezdomovcema stačila a tak jsme zase nasedli do vlaku a pokračovali. To už jsme ale byli tak unaveni, že jsme začli poklimbávat a spát. Usnul jsem i já nějakému neznámému klukovi na rameni. Když v tom na nás zaburácela paní průvodčí a my jak jeden muž dělali blbý jako že kam jedem a tak… ale neukecali jsme ani jednu zastávku zadarmo a tak jsme si museli doplatit jednu stanici takže nakonec jsem jeli až do Žiliny. Kam jsme přijeli cca ve 4:00 a bylo tam mrtvo, ale to se dalo čekat. Jediný, kde to žilo byly dva bary na centrální třídě.

Žilinské náměstí je jak ze sna. Na jedné části nádherné divadlo a kostel a na druhé straně Tesco (něco jako Prior v Jihlavě). A tak jsme se pokochali a uvolnili a šli se podívat v kolik nám to jede do Fačkova. Autobusák je docela blízko hlavního náměstí a také vlakového nádraží. Takže to trvalo jenom chvilku abychom zjistili že ještě hodinu a půl nemáme co dělat a tak jsme po pár minutách skončili se zcela ožralým barmanem v nějakém baru. Barman byl evidentně majitel, protože si nebral servítky a i přes to, že skoro nestál na nohách tak nám dal jedničku. A na rozloučenou nám dal nějakou hruškovici nebo vodku hruškovou nebo co to bylo, fuj. Mezi tím nám VELMI nahlas pouštěl televizi a my nemohli ani mezi sebou mluvit natož s ním. Poslední půlhodiny Pepíno loudal na slečně zelinářce oříšky, které taky dostal. Tik Tak Tik Tak... a jedem na Fačkov. Ihned jdeme dozadu do autobusu a zaleháváme hodina uběhla jako minuta a my jsem ve Fačkově. Zima, mlha, ticho.

Po najití modré značky, která začíná přímo naproti sámošce vyrážíme. Fačkov 536 m n.m. Cesta vede po asfaltu a potom se změnilo na normální polňačku nebo jak to říct. Stoupáme hodinu a během hodiny vidíme spoustu možností na přespání jak pod stanem tak pod stříškou. Prostě a jednoduše tam se musí kalit jako nikde protože všude bylo ohniště a možnost spaní. Ale po hodině… Cestička se tak nějak zakroutila doprava a … je vidět že jsme museli jít s oblečením dolů. Klak není jenom nějakej takovej kopeček. Dvě hodiny ukrutného stoupání nás odměnilo a místo všudepřítomné mlhy se po chvilkách na chvilku rozjasnilo. Nebo spíš rozfoukalo a tak jsme udělali pár fotek a říkali si: ' No tak takhle bude za chvilku všude to bude paráda!!! Také zde padla věta která nás poté sledovala celým pobytem: "Dobrého pomálu." Ani jsme nevěděli jak pomálu toho bude.

Z Klaku jsme se rozhodli jít na Klakský vodopád. Neskutečný převýšení zdolat dolů (600 m) kvůli takovýhle šňůrce… no připadali jsme si jako to pánské přirození. Ale no tak nic, může být hůř. "Dobrého pomálu… " jsme si řekli a zase šli nahoru a vrátili se na červenou značku. Ve 12:00 jsme byli na červený a jali jsme se něco pojíst (735 m - 990 m). Rychlý oběd a už zase na nohách a v mlze jsme pokračovali dál abychom se dostali na mapu. Dle předpokladů v 16:00 bychom měli být na Horní lúce. Cestou se nám připletl do cesty nenápadný kopec Hnilická Kýčera hnusnější kopec nemohl nikdo vymyslet. Lézt po černé sjezdovce která je namazaná mejdlem a bahnem. Děkuji, ale SM jsem ještě nezkoušel ale tohle bylo hooodně blízko. Stejně jako sestup z ní.

Dole pod Kýčerou jsme začali tušit, že si nějak nebudeme stíhat. A taky že jo. Začalo se akorát tak stmívat a mlha byla pořád stejná. Mlhavá. Poslední hodinu a půl na Horní louku jsme šli v totální tmě a s čelovkama. Díky Slávovýmu módu chůze: "Já mám takovej mód když už nemůžu tak ho zapnu a vím že dojdu domů": řekl Sláva a vedl nás jak slepý koně. Ale ještě že tak :). Došli jsme na Horní Lúku a začli hledat dle mapy kde je ta salaš. Viditelnost 15 m. Nikde nic. Prvně jsme to prochodili okolo rozcestníku. Nic. Dál od rozcestníku… nic. Každý jsme se rozběhl a hledal někde ve tmě něco co by se podobalo aspoň trochu (já už viděl salaš za vším - zlomená větev apod.).

Po 45 minutách první hovor s Čechama (konkrétně s mojí milovanou přítelkyní). Návod byl ale předán až ve druhém telefonátu... ale ani poté... NIC. Naděje umírá poslední... A tak jsem šel poslední možný směr a šel jsem dlouho. Ne 200 m jak psali na netu, ale 500 m a NIC... stojím u smrku 130 m od silnice a říkám si: " Tady to není, ale ještě udělám pár kroků " ... takhle rychle a hlasitě a radostně jsem už dlouho nepískal. A i přes to že jsem pře deseti minutama nemohl zvednout nohy jsem běžel do kopce jak srnka a řval na ty dva: "KUR. mám to". Po příchodu na salaš do půl hodiny všichni spíme…

15.11.2008 - Je devět ráno a venku jasno. Vylézám se Slávou na obchůzku kde to vlastně jsme. Chata je od smrku, kde sem včera stál cca 25 metrů včera nebyla vidět dneska, no slepý by jí neviděl. Od devíti do jedný hodiny se dáváme dohromady. Doplňujeme vodu vaříme. A spravujeme salaš (jenom co je v našich silách). Okolo 13:00 balíme věci a taky odpadky navíc z Grand Hotelu Partyzán a jdeme dál na Minčol. Mezi tím se nám ale bohužel zase vrátila mlha a tak si zase neužijeme výhledů moc. Ale - Dobrého pomálu.

Tato druhá část je jednodušší. A my přes to věděli, že zase budeme docházet do Strečna za tmy a taky, že jo. Tmu jsme chytli chvilku za Minčolem, ale zase se nám vyjasnilo a tak vidíme daleko. Celá Žilina jako na dlani i se svojí fabrikou KIA. Jelikož Pepína bolí koleno, tak jdeme pomalu ale jistě.První polovina z Minčolu je stezkou pro kamzíky a potom už se dostanete na cestu, která je zároveň i cyklostezka. Do Strečna jsme došli ani nevím v kolik, ale potkali jsme dva lidi. Jednu Češku a ožratýho svatebčana. Došli jsme do Pizzerie Alžběta a dali si 5 piv a jednu pizzu. Konec dne byl s čelovkama a u Váhu. Postavili jsme stan a šli spát.

16.11.2008 - Rozhodli jsme se že se kouknem po okolí a koukneme se v kolik jede vlak nebo něco, a že se pojede domů. Pepínova bolest neustoupila a pokoušet štěstí se nám nechtělo. Zkoukli jsme hrad Strečno (který je do 9.4.2009 zavřen) a šli na vlakáč kde jsme se dozvěděli, že můžeme jet domů za 5 minut… a tak jo… Jedeme…

Myslím, že to i přes to bylo super - dobrého pomálu - a doufám, že si to někdy dáme za hezčího počasí a že taky něco uvidíme a nikoho nic nebude bolet.

Užitečné informace

• Horná lúka, 13 hodin chůze z Fačkova přes Klakský vodopád. A nešli jsme pomalu a nejedli 2 hodiny
• Velká Lúka, je tam ukazatel na Minčol, který ukazuje 0:36. Je to blbost Minčol je cca 1:30
• Strečno, bydlení kdekoliv u Váhu jak nám řekli domorodci. Pizzerie, hospody

Zdroje dat

• http://boudy.info
• http://www.hiking.sk
• http://www.turistickamapa.sk
• Mapa Slovensko Shocart 1085
• Foto www.odbilla.ic.cz