Štôlňa Glanzenberg aneb důlní dílo v Banské Štiavnici

Štiavnické vrchy a hornické památky, Banská Štiavnica

Pokud budete někdy vandrovat po středním Slovensku, nezapomeňte navštívit Banskou Štiavnici. Už podle jména hornické město je natolik vyhlášené svými památkami, že bylo v roce 1993 zapsáno i do seznamu UNESCO.

A je opravdu na co popatřit! Celá staletí totiž město bohatlo, neboť rudné žíly v okolí byly zlato a stříbronosné. Dnes je sice situace s těmi žílami poněkud jiná, ale přesto máte před sebou takovou Kutnou Horu Slovenska. Kostely různých stavebních slohů, jeden sv. Alžbety a druhý Nanebevzatia Panny Márie.

Na náměstí Sv. Trojice plném renesančních a barokních domů nádherný morový sloup, který "ujíždí", protože náměstí je z kopce a podloží málo stabilní. Radnice s hodinami, kde jsou ručičky naopak - velká ukazuje hodiny a malá minuty - a k tomu kostel sv. Kataríny Alexandrijskej.

Čtěte také: Hrad Sitno, strážce bánských měst na Sitně

Nad tím až pod úpatím vrchu Paradajz Starý zámok, kde lze nalézt od románského, přes gotický a renesanční až po barokní sloh a na věži sluneční hodiny. A od Starého zámku pohled na protější kopec na Nový zámok, které oba kdysi sloužily jakožto pevnosti proti Turkům. A samozřejmě věž "Klopačka", co svolávala horníky do práce. A aby toho nebylo málo, tak ještě tzv. "Kalvária", což je klasická křížová cesta situovaná na kopci nad městem.

Ale pokud vás architektura až tak nebere, navštivte jinou památku - štôlňu Glanzenberg, když už jste v tom báňském městě. Najdete ji na ulici, jejíž horní část se jmenuje Kammerhofská, zatímco ta dolní příznačně Dolná. Orientačním bodem budiž památník Rudé armádě osvoboditelce, vlastní vchod je hned vedle pod úrovní chodníku s masivními plechovými dveřmi a cedulkou, že se tady koná ve 12:00 h prohlídka.

Odvodňovacia dedičná štôlňa Glanzenberg je celý její název a pochází ze 14. století, podle některých údajů dokonce ze 13. století. Dědičná je proto, že ji budovaly celé generace horníků a doopravdy se práce v ní "dědila" z otce na syna. Sloužila k odvodňování hlubinných štôlní (to jsou ty vodorovné, kolmé se nazývají šachty), které většinou už zaplavovala voda.

Od roku 2003 je zpřístupněno asi půl kilometru chodeb a prohlídka končí až pod banskoštiavnickou radnicí v hloubce 32 m. Z radnice dolů vedou tzv. "cisárske schody" vybudované v roce 1751 pro císaře Františka Lotrinského (manžel Marie Terezie), aby nemusel při své návštěvě slézat po žebříku jako obyčejní horníci. Při té příležitosti mu byla ve štôlni instalována pamětní deska, což se později stalo takovou tradicí a mají je tam vedle vládnoucí evropské šlechty dokonce i slovenští prezidenti Schuster a Gašparovič. Ale vzhůru na prohlídku!

Dorazili jsme ke štôlňi s předstihem a vmísili se mezi docela početné čekající. Ještě před dvanáctou se objevil průvodce pan Šesták, bývalý horník, čili tady "baník", a vysvětlil nám celý scénář prohlídky.

Nyní se odebereme do jakéhosi výstrojního skladu, kde vyfasujeme pláštěnky, přilby a svítilny. Ve skladu nám prý ještě něco málo povypráví o historii štôlňe, a pak se do ní konečně dostaneme. Tam pobudeme asi hodinu, pak se vrátíme do skladu a vypůjčené věci pěkně zase vrátíme. Suma sumárum, počítejte tedy s celkovou dobou prohlídky blížící se spíše k hodinám dvěma. Ne abyste, jako my, pak museli stíhat nějaký autobus poklusem i s bágly na zádech…

Z průvodce se vyklubal lidový šprýmař, instrukce i celou prohlídku doplňoval různými humornými vsuvkami, jako že se nám v podstatě nemůže nic stát, ale on chodí raději až poslední a že když někdo zabloudí a nevrátí se ani za tři dny, tak ho určitě půjde hledat. A pokud někdo trpí klaustrofobií, zavolá záchranáře, ale až za dvě hodiny, protože "teraz obedujú".

Odborný výklad zahájil sentencí, že všechno ví a co neví, to si vymyslí, za což ho později sv. Barbora, patronka všech horníků, po zásluze potrestala, protože hornické povolání bylo vždy spojeno zejména s pokorou.

Štôlňa Glanzenberg je takovou cestou tam a zase zpátky, trošku mi připomínala Krásnohorskou jeskyni ve Slovenském krasu, i když toto je dílo lidských rukou a krasovou výzdobu můžete očekávat opravdu jen v její zárodečné fázi. Zato oceníte těžkou a náročnou práci středověkých horníků spojenou s nezměrnou vytrvalostí a pílí.

Přestože vzhledem k tehdejším technickým možnostem postupovali rychlostí často jen 2 m ročně, je rozsah jejich díla ohromující. Prohlídka vyvrcholila pod již vzpomínanou banskoštiavnickou radnicí v "síni tradic", abychom použili takový šikovný zažitý termín, protože je tady nashromážděno nejvíce pamětních desek historických osobností, které štôlňu kdy navštívily.

Na závěr nás pan průvodce seznámil se současným způsobem těžby vzácných kovů, která spočívá v jejich louhování z ohromného množství hlušiny, protože ty zlaté a stříbrné žíly jsou bohužel nenávratnou minulostí. Prohlásil něco v tom smyslu, že my baníci tu lámeme skálu a vyvážíme ji na povrch, kde se drtí na malé kousky a tím je v podstatě hotovo.

To ostatní už není tak důležité - "to sú len tie chemické procesy". Nemohl však tušit, že má za sebou tlupu chemiků, a tak se rozběhla debata přísně chemická. Během chvíle se dostalo sebevědomí "všechno vím a co nevím, to si vymyslím" pana průvodce pod vodu a sv. Barbora slavila triumf. A pak že nejsou Boží mlýny! To byla pouze taková legrácka. Jinak vám návštěvu štôlňe Glanzenberg mohu jen a jen doporučit.

Banská Štiavnica, mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.