Rybník Bečkárna, tip na výlet v Ostravě-Svinově

Rybník ve Svinově nedaleko Odry

Jako "Ostravak ostravsky" jsem pyšný na to, že znám své rodné město a jeho nejbližší okolí jako staré boty a postupně jsem se během svého života v tomto regionu toulal snad všude. Ono to zase tak jednoduché není - vždyť ona Ostrava se skládá v současnosti z mnoha městských obvodů jako Moravská Ostrava a Přívoz, Slezská Ostrava, Ostrava jih (Hrabůvka, Dubina, Zábřeh, Výškovice), Hrabová, Poruba, Pustkovec, Martinov, Mariánské Hory a Hulváky, Nová Ves, Svinov, Třebovice, Stará Bělá, Petřkovice, Lhotka, Hošťákovice, Proskovice, Michálkovice, Radvance a Bartovice, Krásné Pole, Polanka nad Odrou a Plesná. Toto členění je novější, dříve tomu bylo jinak, jako ostatně všechno v Ostravě. A to chybí ještě Hranečník, Kunčičky a Kunčice.

Historickým základem města je Moravská Ostrava, svůj protějšek měla na pravém břehu Ostravice - bývalou Polskou Ostravu s hradem, který střežil hranici mezi českým a polským státem. Archeologické nálezy dokládají starší osídlení na Landeku u Petřkovic se stopami pravěkého lovce mamutů.

Nejstarší zprávy o existenci města se datují k roku 1267, kdy Ostrava náležela jako součást hukvaldského panství k olomouckému biskupství. Historickým mezníkem pro další osud města byl nález uhlí v roce 1763 ve Slezské Ostravě, Petřkovicích i Karviné, třebaže k výraznějšímu rozvoji těžby došlo až ve čtyřicátých letech 19. století a založení Vítkovických železáren (Rudolfova huť) v roce 1828, kdy se již v roce 1836 začal používat ve vysokých pecích pro výrobu surového železa koks.

Novým důležitým činitelem se pro Ostravu stalo v roce 1920 opětné připojení Hlučínska k Československu, kdy řeky Opava a Odra přestaly být státní hranicí a Ostravsko tak získalo zázemí pracovní síly. V roce 1924 vznikla tzv. Velká Moravská Ostrava, kdy došlo k spojení Moravské Ostravy, Vítkovic, Přívozu, Mariánských Hor, Zábřehu nad Odrou, Hrabůvky a Nové Vsi - tehdy "nová" Ostrava měla rozlohu 40 km² a 130 000 obyvatel - tedy již dost. Neblahý osud měl tento kraj po Mnichovské dohodě (29.9.1938 - Německo, Anglie, Francie, Itálie), kdy již došlo k odtržení řady obcí. Československo tehdy přišlo o 41 098 km² svého území.

Německá vojska vstoupila do Ostravy 14.3.1939 a 15.3. již byl vyhlášen tzv. protektorát. Ale říkalo se mu "Protentokrát!" Okolí Ostravy - území Opavska, Krnovska, Bílovecka, Novojičínska i Bruntálska se stalo součástí tzv. "sudetské župy", Zaolší bylo připojeno k "beckovskému Polsku", které se posléze stalo rovněž obětí hitlerovské agrese. Hlučínsko s některými částmi dnešní Ostravy bylo připojeno k "Altreichu" a muži z "Preizské" narukovali do Wehrmachtu.

Samotná Ostrava se stala významnou strategickou oblastí pro výrobu zbraní - bohužel! Za odměnu se centrum Ostravy stalo terčem sedmnácti náletů anglického letectva - byly zasaženy mnohé obytné části města. Takový osud měl i dům mých rodičů a prarodičů v Ostravě - Zábřehu na Kořenského ulici. Celá rodina nálet bezpečně přežila v krytu. To je již však díky bohu jen minulostí. Naštěstí největší vojenská operace na našem území - Ostravská operace v závěru války byla vedena obchvatem, takže město příliš neutrpělo.

Vzpomínám si, že jako kluci v počátku padesátých let jsme nacházeli v Zábřehu, který se jmenoval tehdy Stalingrad, všude okolo domů nábojnice i náboje a za řekou Odrou i granáty či červený fosfor. "Za Odru" jsme jako školáci měli chodit přísně zakázáno - tradovalo se, že tam také ještě visí na stromě pověšený gestapák v přilbě, kterého však pochopitelně nikdo neviděl. Kdo však řeku přebrodil, byl hrdina.

Ještě dnes stojí v okolí Odry v místě zvaném "U korýtka" dva památníky sovětským vojákům, což je v pořádku. Jeden je sice v přímé blízkosti obrovského obchodního centra, ale byl "uhájen". Vzpomínám si, že jsme k němu chodili jako žáci základní školy pokládat v dubnu věnce. Ulice ve Stalingradě díky těmto historickým skutečnostem byly pojmenovány podle sovětských hrdinů a tomu je takto dodnes.

V městských obvodech Ostravy bydlí dnes asi 330 000 obyvatel. A samotná Ostrava žije a vzkvétá také! Jedná se o třetí největší město České republiky na rozhraní České vysočiny a Karpatské soustavy. Samotný střed města leží v Ostravské pánvi na soutoku řek Odry, Ostravice, Opavy a Lučiny, které přitékají z Nízkého Jeseníku, Hrubého Jeseníku a Beskyd.

Reliéf města je silně poznamenán antropogenními vlivy - haldami i pokleslými lokalitami, často zatopenými. A tak nejvyšší bod Ostravy v Ostravské pánvi je právě halda Ema mezi ostravským hradem a ZOO v Michálkovicích, i když nejvyšší místo oblasti se někdy uvádí v Krásném Poli. Ale to se již jedná o výběžek Nízkého Jeseníku - Vítkovské vrchoviny, což se týká i Landeku , který je ovšem nižší než halda Ema.

Proslulý Ostravsko - karvinský revír se nachází na území mezi městy Ostravou, Bohumínem, Karvinou, Havířovem a Frýdkem - Místkem, kde se např. ještě v roce 1989 vytěžilo za rok 23 mil. tun kvalitního černého uhlí. Okolí Ostravy však nejsou jen haldy, stojící šachty či vyhaslé hutě.

Pokud budeme opisovat kružnici ve směru hodinových ručiček od severu k jihu, tak můžeme jmenovat ze zajímavých míst např. les Důlňák u Vratimova, Bělský les, Polanský les s rybníky a slepými rameny Odry, lesy okolo Poruby, Krásného Pole, Pustkovce i Plesné, okolí Martinova a Děhylova s rybníkem Štěpán, Bobrovnický a Ludgeřovický les u Hošťákovic i Petřkovic, kopec Landek s hornickým muzeem a malou rozhlednou, Černý les za Koblovem, rybníky u Heřmanic či Rychvaldu, stromovku se ZOO v Michálkovicích nebo okolí řeky Lučiny v blízkosti Bartovic.

Přímo do Ostravy tedy zasahují výběžky Nízkého Jeseníku i CHKO Poodří, které je významné svými přírodními zajímavosti v okolí rybníků a lužních lesů. Na všechny tyto okrajové "zelené" lokality se můžeme podívat za příznivého počasí z vyhlídkové věže Nové radnice z výšky 85 metrů a budeme-li mít štěstí, uvidíme rovněž téměř celé Beskydy a mnohdy i Hrubý Jeseník s Pradědem na západě. Všechna tato uvedená místa jsou pro mne důvěrně známá a mám je, jak se říká, řádně "prošmejděná".

Takže jsem byl poněkud překvapen, když mi syn Štěpán (1978) navrhl, abychom s vnukem Šimonem (2008) zajeli s kočárkem na rybník Bečkárna. "Je to kousek od Odry", pravil. "Možná bude otevřená i bouda s pivem!", pokračoval. Tímto optimistickým tvrzením způsobil, že jsem se ihned pro tento plán nadchnul. I když jsem přesně nevěděl, kam vlastně půjdeme, jen jsem to tušil.

A tak jsme jednou počátkem září roku 2009 odpoledne vyrazili ze Svinova a projeli s kočárem parkem u kostela. Okolo teče říčka, v době povodní však velmi zákeřná Porubka, jenž pramení v n.v. 434 m jihovýchodně od Pusté Polomi a po 18 km se vlévá do Odry. Odvážně jsme přešli přes železniční trať č. 270 vlaku ve směru Bohumín - Svinov - Studénka - Přerov - Česká Třebová. Zastavili jsme se u opuštěného lihovaru, kde bývala ještě nedávno významná hospoda "U Stalina", kam chodili splachovat pot a prach v hrdlech havíři z dolu Jan Šverma a občas i vyprahlí, žárem kovu vysušení hutníci z Vítkovic či Nové Huti v Kunčicích.

Je však třeba přiznat, že daleko větší návštěvnost měla skvěle strategicky umístěná svinovská hospoda "U Šimka", kousek od nádraží, která se otevírala již v 6 hodin ráno a byla skutečným darem pro pracující lid. Mnozí silní jedinci, když zasedli k dubovým stolům po vyčerpávající noční šichtě, šli do pracovního procesu až za dva dny přímo na první ranní. Sám pamatuji několik takových bohatýrů - tavičů z ocelárny tehdejší NHKG. Jeden z nich je ještě dnes naživu, ale kdo to je - neprozradím.

Dále jsme pochodovali s kočárem stále směrem k řece Odře. Paralelně podél tratě dnes v těchto místech vede nová dálnice, zatím jen z Bravantic u Bílovce do Bohumína. Je to již nějaký pátek, co tehdejší premiér - usměvavý a rozčepýřený Miloš Zeman (1944) srdnatě bušil kladivem na základní kámen. Od té doby plynul čas, ale dálnice má stále zpoždění. Nejsou prachy.

Vzpomínám si na epizodu, kterak jeden úspěšný, byť neznámý lupič u soudu, když se ho ptali, proč se mu daří tak lehce otevírat trezory, odtušil: "Je to až s podivem, jak zacházím s kladivem!" Tehdy to prognostikovi z Vysočiny s tímto nástrojem taky šlo a docela mu to slušelo. Možná mu sílu dodala lahodná becherovka, kdo ví! Ale aspoň se tehdy začalo kopat. A udělal se skutečně velký kus práce. Kdo nebyl pět let v Ostravě, přejezdy u silnice Rudná by zcela jistě nepoznal.

Kousek za lihovarem pokračuje stále ještě asfaltová cesta okolo několika domků a zahrad k lužnímu lesu, který obklopuje Odru, jenž pramení na Fidlově kopci (633 m) ve vojenském prostoru v Oderských vrších. Dále protéká městem Odry (303 m) a svou délkou 861 km se řadí k jedné z nejdelších evropských řek. Její horní tok na našem území měří však "jen" 135 km. Koryto řeky bylo v dolním toku silně postiženo povodněmi v roce 1997.

Do Ostravy přitéká Odra od Studénky přes vesnice Albrechtičky, Petřvaldík, Košatku a Polanku nad Odrou, kde se jedná v jejím bezprostředním okolí o přírodní rezervaci v lužních lesích. V této oblasti je mnoho rybníků i slepých ramen Odry, na kterých jsme jako kluci ze Stalingradu bruslili a hráli hokej po vzoru Vlastmila Bubníka, Bronislava Dandy či Vladimíra Zábrodského. O těch jsme však věděli jen z novin či radia, televize ještě nebyla. Ta přišla až v roce 1955. V domě na Bělikovově ulici ji měli jen v jednom bytě, tak jsme chodili na návštěvy.

Ale zpět na Bečkárnu. Tlačíme kočárek s neposedným desetiměsíčním Šimonem již za železniční tratí směrem na východ města, vpravo jsme zanechali velký rybník Dýmač a míříme stále k Odře, která protéká Ostravou od jihozápadu na sever. A brzy je to tady, po levé straně cesty je krásný rybník, u kterého stojí ona dřevěná bouda, kde by se snad dalo vyloudit nějaké to pivko. Ale i když tu stojí dvě auta, útroby budovy jsou tentokráte uzavřeny.

Vytahujeme Šimona z kočáru a provádíme s ním různá gymnastická cvičení, aby si protáhl své mladé tělo. Pozorujeme vodní hladinu a střídavě ho fotíme, tak jako to dělají tatínkové a dědečkové na celém světě. Šimonovi je to, jak se zdá, úplně "šumafuk", ale to bylo i nám dědečkům těsně po válce, když nás fotili naši rodičové, kteří ještě byli z toho šťastného konce těch strašných událostí lehce ojíněni. My jsme teď zase pro změnu poněkud ojíněni z reálného kapitalismu, ale je dobře, že je demokracie. Ale kdy budou volby do parlamentu, to neví ani ruská matka. Nechť! Někdo řekl: "Kdyby volby mohly něco změnit - dávno by je zakázali!" No nevím…

Na břehu rybníka z cedule na stromě je možno vyčíst, že v tomto pro mne neznámém "rybářském podrevíru Odry", kam patří rybníky Bečkárna, Chovný a Pionýrák, jest zákaz krmení a vnadění ryb. Vzhledem k tomu, že jsem ryby nikdy nekrmil ani nevnadil (vnady znám pouze u žen), nechává mne tento příkaz chladným. Štěpán znalecky praví, že zde bývají rybářské závody ve vytahování kaprů, línů či jiných mi neznámých rybiček. Prý již také nějakého kapra v těchto vodách ulovil.

Pokračujeme dál, po pravé straně odbočky před Odrou se již objevuje cedule, jenž ohlašuje Rezavku dolní, která rovněž patří k Svinovským tůním. Odra je zde dosti průtočná, někdy až moc. Vzpomínám si, že se v Odře již utopilo mnoho vodáků, díky vírům pod splavy a Štěpán mi na to pravil, že i ho jako malého kluka zde v těchto zákeřných místech odnášel proud a nebýt pocestného, jenž ho vytáhl z divokého toku, bylo by asi zle. Nechci to ani domýšlet. Šťastni jsou rodičové, jimž nejdůležitější v životě ratolestí tajemstvím zahaleno jest!

Rezavka je již součást Přírodní rezervace, kterou tvoří komplex lužního lesa kolem trvale zavodněného slepého ramene Odry a rozsáhlých rákos okolních rybníků. Jedná se o místa výskytu řady chráněných rostlin a živočichů na katastrálním území Svinov, jenž je trvalým bydlištěm mého syna Štěpána i vnuka Šimona. Tito jsou nato zajisté dostatečně pyšní! Štěpán určitě, protože vždy říkával znaveně, když jsem ho tahal po horských vrcholech - "Zlatý Svinov!"

Ať to již byly Beskydy, Jeseníky, Oderské vrchy, Vysočina, Tatry, Fatry, Strážovské vrchy, Slovenský ráj, Oravské Beskydy, Vihorlat, Olymp v Řecku či nejvyšší hora Kréty - Psiloritis. Teď jsem zvědavý, jestli bude chtít nyní i on svému synovi Šimonovi rozšiřovat horské obzory. Maminka Lenka - učitelka hudby, je spíše na hrady a zámky, ale to se vůbec nevylučuje.

Okolo hradů bývají obvykle krásné a půvabné kopce. Naši předkové nebyli blbci a věděli, kde kamenné hradby stavět. Šimone, držím ti palce, já už to všechno asi nezvládnu, i když bych chtěl. "Krásu dálek nejlépe poznáš nohama!" To jsem nevymyslel já, ale je to staré čínské přísloví.

V přírodní rezervaci Rezavce, jenž má výměru plných 83 ha a nachází se v n.v. 211 - 215 metrů (tedy pro horala nic moc), se jedná o komplex jilmových doubrav s mokřadními olšinami a roste zde řada vzácných chráněných rostlin, které by zajisté ocenil můj přítel - hutník a botanik Jaroušek alias Šulejkin.

Z tabulí moudrostí, jenž jsou zde rozvěšeny po stromech, je možno vyčíst různé skvosty přírody. Jako třeba krušník polabský, sněženka podsněžník, lilie zlatohlávek, kruštík modrofialový, kosatec žlutý, žebratka bahenní a další vzácnosti, které 98 % našeho civilizovaného národa, včetně mně, vůbec nezná. Ale když se na ně díváme, určitě se nám líbí. Botanici taky neví, jak se jmenují horští velikáni, ale obdivují je , tak jako my - horalé, ty kytičky.

Okolo těchto ozdob lesa rostou rákosiny a vysoké ostřice, jenž by za jistých okolností mohli ocenit i chtíče chtiví zamilovaní a někdy i nezamilovaní milenci. Pokud by na ně ovšem nezaútočili přísně chránění živočichové čolek velký a skokan ostronosý, jenž jsou tady také doma.

Jako zkušený houbař se domnívám, že tady neroste, co se týče hub, v podstatě skoro nic. Našel jsem v dnešní zářijovou neděli, kdy jsem tady byl podruhé, jen jednoho hnojníka inkoustového, který již měnil svou barvu a má s tímto příznačným výrazem pro fekálie mnohé společné. Leč jsem se opět dočetl, že zdejší "válečná" půda (poznámka autora) dává příznivé podmínky pro vznik podhoubí takových skvostů, jako jest ohnivec rakouský (bojovali zde kupodivu pouze Němci a Rusové), šťavnatka narudlá či ostropórka lesní. Já si ovšem myslím, že nějakou holubinku či pečárku na louce bych přece jenom za optimálních podmínek určitě nalezl. Takže to čeká na Šimona.

Rezervace Rezavka coby údolní niva Odry, zde přímo navazuje na CHKO Poodří - tedy opět krajinu s lužními lesy, rybníky i s mrtvými rameny Odry a tůněmi. Také s vodními i mokřadními luhy a loukami s remízky, jenž jsou přirozeným útočištěm zvěře. Jižně od silnice Rudná v těchto prostorách prochází železniční úsek - Polanecká spojka - mezi Ostravou a Českým Těšínem, která odlehčuje hlavní tah přes Ostravu hl.n. a Bohumín. Vede přes Havířov a s hlavní "bohumínskou" tratí se spojuje v Chotěbuzi. Dříve takto jezdily i "dělnické" vlaky do NHKG. Čo bolo - to bolo! "Terazky" mají pracující do fabriky povolený vjezd vlastními auty. Ale je jich také podstatně méně - tedy těch hutníků, ne aut. Ty smradí čím dál tím více.

A tak bychom mohli pokračovat o místních přírodních krásách nadále, což a le není naším cílem. Zkrátka - i kousek od Svinova je krásně, že by se tady daly skládat básně! A to možná mnohého překvapí. Ale Štěpána a Šimona určitě ne, ti jsou zde doma a jsou tady "zvyklí"!! A rybník Bečkárna zajisté čeká na všechny, kteří si myslí, že již o Ostravě vědí všechno. A to byl i můj případ. "Guvno - no ni!!" Nikdo není dokonalý.

Rybník Bečkárna, turistická mapa

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.