Revúcka vrchovina, turistika a příroda pohoříPřírodní poměry, turistika a turistické trasy, příroda, jeskyně a tipy na výlet, přírodní zajímavosti v Revúcke vrchovině13.11.2010 | Otakar Brandos
Revúcka vrchovina je sice nevysokým, ale značně rozsáhlým pohořím o rozloze 970 km2, jehož hřeben se táhne zhruba od jihozápadu k severovýchodu. Pohoří je ohraničeno Stolickými vrchy na západě, Jihoslovenskou kotlinou z jihu, Slovenským rájem a Muránskou planinou ze severu a konečně z východu Slovenským krasem a Volovskými vrchy. Revúcka vrchovina vytváří jakési "předhoří" Slovenského rudohoří. |
|
Revúcka vrchovina, geomorfologické členěníRevúcka vrchovina se dělí na několik samostatných geomorfologických podcelků. Jsou to Cinobanské predhorie, Železnícke predhorie, Hrádok, Turecká a Dobšinské predhorie. Přitom se jednotlivé uvedené podcelky ještě dále dělí na menší jednotky zvané okrsky. Nejvyšším vrcholem pohoří je Veľký Radzim (998 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Magura (883 m), Železník (814 m), Biela skala (882 m), Ostrý vrch (870 m), Hrádok (810 m) a některé další. Předhoří Revúckých vrchů mají většinou charakter plošiny. Území mezi Muráněm a městečkem Štítnik buduje masív Hrádku (810 m), jenž je středobodem návštěvnosti této oblasti. Za to vděčí existenci Ochtinské aragonitové jeskyně. Pro turisty je asi nejatraktivnější vrch Turecká (954 m), jenž se zvedá nad Rožňavou uzavírající táhlou rozsochu lemovanou údolími říček Štítnik a Slana. Dalším atraktivním cílem je Veľký Radzim (998 m, některé zdroje uvádějí jen 991 m) v podcelku zvaném Dobšinské predhorie. Jeho masív je budován druhohorními vápencovými horninami. Revúcka vrchovina, přírodní poměryPohoří je odvodňováno říčkami Muráň a Rimava, které se vlévají do řeky Slanej. Převážná část této vrchoviny je porostlá hustými lesy, ve kterých převažují listnáče. Především buky a duby. Vedle nich se ale objevuje i řada dalších druhů. Část územé této vrchovina je budována vápencovými horninami, které daly vzniknout bohatému krasovému území. Z nich zaujme především Drienčanský kras (16 km2) na Pokoradzské tabuli, jenž se vyvinul na střetu vápencových a vulkanických hornin. Díky tomuto faktu se tady nachází řada jeskyní. Jediná přístupná a také nejznámější je Ochtinská aragonitová jeskyně, která byla objevena teprve v roce 1954. Její délka j e asi 300 metrů a se svou aragonitovou výzdobou patří mezi světové unikáty zapsané v seznamu UNESCO. Administrativním centrem oblasti je město Jelšava s bohatou hornickou tradicí. Zároveň je významným turistickým střediskem. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
Jeden z nejkrásnějąích treků v okolí Dobąiné. Během 5,5 hodinového přechodu je moľno prozkoumat jeskyni Radzimku, vydrápat se kolem propasti do sedla, dojít na vrchol Malý Radzim a po lanech se spustit k nádherným vyhlídkám na Kráµovu Hoµu a Vysoké Tatry. Poté se nabízí k dobytí 998,5m vysoký vrchol Veµého Radzimu, pochopitelně i s vrcholvou knihou. Posledním lákadlem a mimochodem jediným turistickým značeným místem celé trasy je kamenné křeslo zbojníka Miąo Vdovčíka, ze kterého se nabízí výhled na Brdárku. Větąina nijak neznačené cesty vede v téměř pralesním porostu, kde je nutné občasným pískáním upozorňovat moľné pochrupující medvědy, ľe právě procházíte, jde se i po nesečených loukách s mnohačetnou květenou. Pokud budete mít ątěstí, narazíte i na vzácný endemit Jazyčník sivý. Fantastická procházka, ryzí příroda...mimochodem, návątěvnost Radzimu je dle místních turistů cca 15 lidí ročně:-)
Veµký Radzim jsem chtěl navątívit letos v červenci, ale panovalo straąné vedro, ľe jsem zamířil za jiným cílem. Příątě ale určitě vyrazím vzhůru a roząířím řady turistů, kteří sem za rok zavítají, alespoň na 16 :-)).
|