Puszcza Śnieźnej Białki, Rychlebské hory

Zapomenutý prales na pomezí Rychlebských hor a Králického Sněžníku

Před lety jsem se doslechl o věhlasném pralese (Puszcza Śnieźnej Białki) někde poblíž Králického Sněžníku. Jeden starý pán, který měl v Jeseníkách chalupu po Němcích (koupil ji jako opuštěnou nedlouho po poslední válce za pár stovek tehdejších korun), mne zasvěcoval do tajů zdejšího kraje.

Vyprávěl mi o nádherných lomech kolem Žulové pod Rychlebskými horami, o tom, že o kostele v Bílé Vodě u Javorníka ve Slezsku se povídalo, že je největší na světě, protože stál ve dvou státech (dnes už to ale není pravda), o Kristově sousoší nad Vysokými Žibřidovicemi u Starého Města pod Sněžníkem. To sousoší nechal postavit otec světoznámého hudebního skladatele Franze Schuberta na místě, ze kterého je jeden z nejúžasnějších výhledů na Jeseníky, jaký znám. Ale o tom až jindy.

Od něj jsem také poprvé slyšel o onom pralese někde poblíž Králického Sněžníku. Kde ale přesně ten prales byl, nevěděl. Teprve po čase, když už jsem měl okolí Sněžníku docela prochozené, se mi dostala do ruky kniha Vítězslava Korandy Dějiny turistiky na Staroměstsku (Ústí nad Orlicí 2004). V ní jsem se konečně dočetl, jak to s tím pralesem vlastně bylo a jak se k němu dostat. Pak už bylo nic snadné se tam vydat. Možnost volně překračovat česko-polskou hranici v rámci schengenského systému nám to usnadnila.

Čtěte také: Přes Polskou horu na Paprsek, Rychlebské hory

Jako bychom se vrátili do časů staré monarchie či první Československé republiky, kdy personál chat a hotelů pod Králickým Sněžníkem doporučoval turistům jako jeden z cílů výletů místo, považované za nejkrásnější kout nejen Králického Sněžníku, ale i celé okolní oblasti včetně Jeseníků. Proto se mu také říkalo "U ráje (Paradies)".

Až do nástupu fašismu v Německu, kdy začaly být s vlastně nelegálním přechodem státní hranice problémy, mířili do lokality U ráje návštěvníci v hojném počtu i z moravské strany.

Název zdejšího lesy U ráje nebyl náhodný. Údajně ho tak nazvala sama majitelka lesních revírů na pruské (později německé a dnes polské) straně hranice kněžna Marianna Oranžská-Nassavská (1810-1883) z holandského královského rodu. Právě ona přikázala chránit porosty označované jako prales (jejich část byla pak v roce 1937 vyhlášena rezervací Saalwiesen o rozloze 60 ha). Na Sálové louce (Salvíz, Saalwiesen), oblíbeném to turistickém cíli, se dokonce uvažovalo o výstavbě turistické chaty.

Jenže pak přišla válka, dramatické změny osídlení spojené s odsunem německy mluvícího obyvatelstva na obou stranách hranice. Lidé měli úplně jiné starosti. Teprve v roce 1963 polská státní ochrana přírody vyhlásila někdejší Saalwiesen za přírodní rezervaci Puscza Śnieźnej Białky o ploše dokonce necelých 125 ha.

Rezervace dnes leží v přírodním parku Śnieznicki Park Krajobrazowy, jehož ochranné podmínky odpovídají zhruba naší kategorii CHKO (chráněná krajinná oblast). Do vlastní rezervace Poláci zahrnuli část tzv. Javorového pralesa (Puszca Jaworowa).

Označení prales je však poněkud nadnesené, jelikož se nejedná o les, který by nikdy v minulosti nebyl ovlivněn člověkem. I když těžba dřeva zde byla zastavena již v 19. století na příkaz Marianny Oranžské, nezůstal les ušetřen dalších vlivů podmíněných činností člověka. Dodnes jsou zde třeba patrné lesní loučky, které jsou pozůstatkem pastvy dobytka.

Jak je možné se dočíst na informační tabuli, důvodem ke zřízení rezervace byla snaha chránit fragment přírodního lesa pralesovitého charakteru na svazích vrchů Rudawiec a Iwinka (Jívina), v nadmořské výšce 960 až 1 086 m v tzv. Górach Bialskich.

Poláci je považují za součást masivu Sněžníku, pohled českých geomorfologů je ovšem odlišný. Masiv Králického Sněžníku podle nich končí v Kladském sedle a za ním už se nacházejí Rychlebské hory. Na jejich nejvyšší vrchol Smrk (1 125 m) je to jen kousek.

Botanicky je Puszcza Śnieźnej Białky kyselá horská biková bučina (bika je rostlina příbuzná trávám). Na kyselé podloží tvořené přeměněnými horninami ukazuje i hojný výskyt borůvky. Jedná se o smíšený porost smrku, buku a javoru.

Když jsme se tam na podzim minulého roku vydali, bylo neobvykle příznivé počasí. Přestože se již září chýlilo ke konci, v horách se ještě daly sbírat borůvky. Listnaté stromy se začínaly barvit. Probíhala jelení říje a v rezervaci, kam mnoho lidí zřejmě nepřijde, troubili jeleni i přes den.

Vyrazili jsme od auta z rozcestí Palaš nedaleko známé turistické chaty Paprsek (však právě z této chaty chodilo před válkou na Sálovou louku zřejmě nejvíce turistů). Šli jsme po červené (směr Ramzová) k lovecké chatě zvané Císařská a odtud jsme vystoupali po zelené na vrchol Smrku. Tam jsme také potkali poslední turisty.

Pokračovali jsme hraničním průsekem k západu a někde v prostoru Travné hory jsme narazili na značku lyžařského okruhu směrem do Polska. Značka sice dál v terénu nebyla, ale traktorová cesta nás přivedla na lepší lesní cestu a po ní jsme se s pomocí mapy dostali na starou kamením zpevněnou cestu, po které to bylo již jen kousek k hranici rezervace Puszcza Śnieźnej Białky.

Pokračovali jsme cestou po hranici rezervace, až jsme narazili na polskou zelenou turistickou značku z osady Bielice na vrch Rudawiec (na státní hranici) a dále hraničním průsekem do sedla Płoszczina (pro nás Kladské sedlo).

Nedlouho před křižovatkou se zelenou se nachází hned u cesty útulna (jakýsi přístřešek s lavicemi, nad nimiž se pod střechou nachází místo na spaní). Stav střechy však už není nejlepší. Zelená značka pak prochází přímo rezervací (v Polsku je stejně jako u nás v nejpřísněji chráněných územích zakázáno pohybovat se mimo značené cesty).

Nevím jak v jinou roční dobu, ale na podzim byl smíšený les v rezervaci moc krásný. Bohužel jsme jím poměrně rychle prošli a ocitli se znovu v hraničním průseku, kde jsou na české straně ne zrovna vábné kulturní smrčiny. Hraničním průsekem jsme se vydali zpět k východu a po chvíli narazili na lesní cestu, která nás dovedla zpátky na Palaš.

Byl to pěkný jednodenní výšlap, nijak moc fyzicky náročný. Celý okruh se dal pohodlně stihnout i na podzim, kdy už je den docela krátký. A zapomenutý "prales" nezklamal.

Pozn.: Zájemci mohou využít českých map (padesátek KČT) č. 53 Králický Sněžník či č. 54 Rychlebské hory a Lázně Jeseník, nebo lépe polské mapy Masyw Śnieźnika (Góry Bialskie, Góry Złote, Krowiarki v měřítku 1 : 40 000.

Puscza Śnieźnej Białki na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.